ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2672.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2672/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce V. V. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem Slavičín, Osvobození 51, proti žalované ELISCAR s. r. o. se sídlem Brno - Horní Heršpice, Vodařská 514/7, zastoupené Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem se sídlem Brno, Divadelní 614/6 , o vydání motorového vozidla, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 173/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2014, č. j. 27 Co 40/2013-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 10. 2014, č. j. 27 Co 40/2013-40, potvrdil usnesení ze dne 4. 6. 2012, č. j. 41 C 173/2011-24, kterým Městský soud v Brně zastavil řízení, rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a rozhodl o vrácení části soudního poplatku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Žalovaná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu v části výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a ve výroku o nákladech odvolacího řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., podle něhož dovolání podle §237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze považovat pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu, nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo. Ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje; nárok na náhradu nákladů řízení je totiž nárokem procesním a teprve pravomocným rozhodnutím soudu vzniká jednomu z účastníků proti druhému pohledávka (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014).
Pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání soudy odepřely (srovnej opět usnesení Nejvyššího, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, a ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4479/2014).
V posuzovaném případě dovolání proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; ani součet náhrad nákladů řízení za zastupování advokátem před soudem prvního stupně a soudem odvolacím včetně náhrady za daň z přidané hodnoty by částku 50.000 Kč nepřevýšil. Žalobce se domáhal vydání blíže specifikovaného motorového vozidla. Z obsahu spisu se podává, že právní zástupce žalované učinil před soudem prvního stupně dva úkony právní služby ve smyslu §11 odst. 1 a/ a d/ vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen „advokátní tarif“ a před soudem odvolacím též dva úkony právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu. Za čtyři úkony právní služby po 1.500 Kč (§9 odst. 1, §7 bod 5. advokátního tarifu) mu tak náleží mimosmluvní odměna ve výši 6.000 Kč; součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkony právní služby ve výši 1.200 Kč celkem (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.512 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, kterou byl advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. Celková částka nákladů řízení 8.712 Kč tudíž limit 50.000 Kč nepřesahuje.
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu