ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2850.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2850/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. H. , zastoupeného JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hradební 584, proti žalované V. B. , zastoupené JUDr. Jiřím Králíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Labská Louka 650, o 87.528,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 233/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. března 2014, č. j. 12 Co 113/2014-140, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. března 2014, č. j. 12 Co 113/2014-140, potvrdil usnesení ze dne 17. února 2014, č. j. 19 C 233/2012-126, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl námitku místní nepříslušnosti, kterou žalovaná vznesla při jednání dne 17. února 2014.
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a článek II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) své rozhodnutí založil na závěru, že námitka místní nepříslušnosti byla žalovanou vznesena opožděně, jestliže soud prvního stupně již ve věci samé jednal a opakovaně o věci rozhodl (jeho rozsudky byly vždy k odvolání žalované zrušeny a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení). Žalovaná tak neuplatnila námitku místní nepříslušnosti při první úkonu, který jí příslušel, v důsledku čehož je eventuální nedostatek místní příslušnosti soudu podle §105 odst. 1 o. s. ř. zhojen.
Žalovaná namítá, že odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu prezentované jeho rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009. Má za to, že v posuzované věci je třeba vyjít z konkrétních okolností případu a vzít v úvahu, že soud prvního stupně se otázkou místní příslušnosti vůbec nezabýval, ačkoli žaloba mu byla doručena až poté, kdy změnila bydliště; možnost zkoumat místní příslušnost z iniciativy soudu je proto podle ní stále otevřená ( „ke zhojení nedostatku místní příslušnosti nedošlo a procesní rozhodnutí bylo vydáno místně nepříslušným soudem i bez zřetele na to, že námitka nedostatku místní příslušnosti nebyla uplatněna včas“) . Nevzal-li odvolací soud v úvahu, že soud prvního stupně může do doby, než začne jednat ve věci, rozhodnout o své místní nepříslušnosti i bez námitky účastníka, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení.
V rozsudku ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009, s nímž má být rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelky v rozporu, Nejvyšší soud řešil otázku, zda skutečnost, že námitka nedostatku místní příslušnosti nebyla účastníkem uplatněna včas, je důvodem, pro který odvolací soud nepřihlédne k vadě, jíž soud prvního stupně zatížil řízení tím, že v něm pokračoval, aniž o námitce nedostatku místní příslušnosti vůbec rozhodl. Přijal a odůvodnil závěr, že vydal-li místně nepříslušný soud, u něhož bylo zahájeno řízení, rozhodnutí toliko procesní povahy a učinil-li tak dříve, než začal jednat ve věci samé, pak jde v každém případě o rozhodnutí vydané místně nepříslušným soudem bez zřetele na to, zda účastník zmeškal příležitost uplatnit námitku nedostatku místní příslušnosti; soud totiž stále ještě může zkoumat svou místní příslušnost z vlastní iniciativy a ke zhojení nedostatku místní příslušnosti dosud nedošlo. Tento závěr nelze na posuzovaný případ vztáhnout již proto, že soud prvního stupně o námitce místní nepříslušnosti rozhodl (toto rozhodnutí bylo předmětem přezkumu právě napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) a ve věci nevydal rozhodnutí toliko procesní povahy, nýbrž ve věci již opakovaně meritorně rozhodl. Dovolatelka pomíjí, že v rozsudku, jehož se dovolává na podporu svých námitek, Nejvyšší soud rovněž dovodil, že místní příslušnost soudu má v rámci úpravy podmínek řízení zvláštní režim, takže zatímco k tomu, zda jsou splněny ostatní podmínky řízení v širším slova smyslu (včetně věcné příslušnosti), přihlíží soud kdykoliv za řízení (§103 o. s. ř.), zkoumání místní příslušnosti se soustřeďuje jen na začátek řízení (§105 odst. 1 o. s. ř.). Byla-li podána žaloba u místně nepříslušného soudu a začal-li tento soud jednat o věci samé nebo rozhodl-li ve věci samé bez jednání (vyjma vydání platebního rozkazu), takže již nemůže vyslovit svou místní nepříslušnost z vlastní iniciativy, a promeškal-li též účastník příležitost iniciovat rozhodnutí soudu o jeho místní příslušnosti, neboť neuplatnil námitku nedostatku místní příslušnosti při prvním úkonu, který mu příslušel (tedy také v případě, že ji uplatnil opožděně), pak tu již není k dispozici procesní postup, jímž by bylo možno změnit stav, že řízení bylo zahájeno u místně nepříslušného soudu; místní příslušnost již za žádných okolností zkoumat nelze a nedostatek místní příslušnosti procesního soudu je tak v důsledku koncentrace řízení zakotvené v ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř. zhojen. Od těchto závěrů se odvolací soud v posuzované věci neodchýlil.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu