ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2933.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2933/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobců a) M. N. a b) L. N. , zastoupených JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti žalovanému F. K. , zastoupenému Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, o 139.989,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 246/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, č.j. 61 Co 66/2014-449, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci napadli dovoláním výslovně v celém rozsahu v záhlaví citované rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 9. 2013, č.j. 4 C 246/2007-425, a žalobcům uložil povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a ve vztahu k nákladovým výrokům neobsahuje žádnou argumentaci, tedy ani vymezení důvodu dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). O tyto náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Žalobci k otázce přípustnosti uvedli pouze, že „dovolání je přípustné ve smyslu §237 o.s.ř.“ , přičemž vymezení předpokladů přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalovanému, spojené s vyjádřením k dovolání, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť obsah vyjádření vůbec nevystihuje důvod, pro který muselo být dovolání odmítnuto. Této procesní situaci pak odpovídá výrok, že žádný z účastníků dovolacího řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu