ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.300.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 300/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. V. , zastoupeného JUDr. Helenou Hrubou, advokátkou se sídlem v Opavě-Předměstí, Lidická 289/20, proti žalované O2 Czech Republic a.s. se sídlem v Praze 4-Michle, Za Brumlovkou 266/2 (identifikační číslo osoby 60193336), o vydání dat uložených na SIM kartě nebo o odblokování SIM karty, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 132/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2013, č.j. 8 Co 541/2013-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 25. 4. 2013, č.j. 7 C 132/2011-87, kterým Okresní soud v Opavě zamítl žalobu o povinnosti žalované „zaslat veškerá data uložená na SIM kartě nebo odblokovat SIM kartu k telefonnímu číslu +420723288900“ a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení; v návaznosti na meritorní výrok rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, odvolací soud převzal. Vyšel tak z toho, že se žalobce v roce 2007 stal majitelem dobíjecí telefonní SIM karty telefonního čísla + 420723288900, čímž mu žalovaná umožnila využívat služby elektronických komunikací ve výši finančního limitu (kreditu), který byl na SIM kartě předplacen, a to po dobu uvedenou ve „Všeobecných podmínkách“ (článek 14 - předplacené služby). Informace o službě byly uvedeny na zadní straně obalu SIM karty ( „Co je dobré vědět – všeobecné podmínky předplacených služeb“ ). Žalobce se seznámil s používáním služeb předplacené SIM karty, tj. se všeobecnými podmínkami, provozními podmínkami a návodem na užívání SIM karty. Podle ceníku pro předplacené služby je pro všechny předplacené tarify zavedeno omezení služeb v závislosti na hodnotě (výši) počátečního kreditu SIM karty na nominální hodnotě dobití [hodnota dobití 0 – 99 Kč (platnost využívání služeb 45 dnů), hodnota dobití 100 – 499 Kč (platnost využívání služeb 6 měsíců), hodnota dobití 500 a více Kč (platnost využívání služeb 12 měsíců)]. Nesporné je, že naposledy byl kredit SIM karty navýšen (dobitím) 12. 5. 2010. Žalobce – aby zabránil expiraci SIM karty spojené s ukončením provozu – měl povinnost před uplynutím šesti měsíců aktivně užívat telefonní číslo ke službám elektronických komunikací a v uvedeném časovém intervalu dobít kredit SIM karty. Před uplynutím časového limitu byl žalobce opakovaně upozorněn SMS zprávami o možnostech využití SIM karty.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – po právní stránce uzavřel, že závazkový právní vztah účastníků vznikl aktivací koupené SIM karty (§63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů /zákon o elektronických komunikacích/, ve znění pozdějších předpisů). Předmětem právního vztahu bylo využití (předplacených) služeb elektronických komunikací ve výši finančního limitu, který byl na kartě předplacen, po dobu uvedenou ve všeobecných podmínkách. Žalovaná (poskytovatelka služby) byla oprávněna poskytování veřejně dostupné (předplacené) služby zastavit, popř. ukončit, pokud účastník poruší ustanovení všeobecných podmínek a nedodrží podmínky aktuální nabídky poskytovatele nebo neprovede úhradu předplacených služeb před uplynutím výše uvedené doby (bod 5. „všeobecných podmínek předplacených služeb“ ). Jestliže žalobce aktivně nevyužíval telefonní číslo a v příslušném časovém intervalu nenavýšil kredit, nastala expirace SIM karty; práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu zanikly uplynutím doby, na kterou byly omezeny (§578 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, formuloval tak, že odvolací soud v jeho prospěch jako spotřebitele nevyhodnotil prokázanou neznalost všeobecných (obchodních) podmínek, s nimiž se neměl možnost při uzavírání smlouvy seznámit. Za otázku hmotného práva, která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, považuje možnost časového omezení právního vztahu, a to v souvislosti s „prokázanou neznalostí všeobecných podmínek“ . Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že žalobnímu požadavku vyhoví.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.).
Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Uplatněním (jediného) způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového základu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něj vycházet. Bezcenné jsou proto námitky žalobce, že mu nebyly předány všeobecné (obchodní) podmínky, že s jejich obsahem nebyl seznámen ani jinak a že kopie obchodních podmínek předložená žalovanou se „vztahuje k nějaké SIM kartě zakoupené později“ . Úvaha o neplatnosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, která má v projednávaném případě povahu spotřebitelské smlouvy (§52, §55 odst. 2, §56 odst. 1 obč. zák.), není s to – z důvodů shora vysvětlených – naplnit požadavek řádného vylíčení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Na posouzení otázky, zda se právní vztah účastníků řídil zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno; ochrana spotřebitele, jíž se žalobce dovolává, se ostatně v plné míře uplatní, i když je právní vztah podřízen zákonu č. 513/1991 Sb. (srov. §262).
Pomineme-li skutkovou výhradu týkající se nezpřístupnění všeobecných podmínek, mýlí se žalobce i v tom, že Nejvyšší soud dosud neřešil otázku časového omezení závazkových právních vztahů podle §578 obč. zák., které se uplatní i pro obchodní vztahy. V rozsudku ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1956/2007, se zabýval tím, zda ujednání ohledně časového omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů (konkrétně ujednání že „nevyužitý certifikát/slevový kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady škody“ ) vyplývající z obchodních podmínek dodavatele obstojí z hlediska §55 a §56 obč. zák.; vysvětlil, že takové ujednání není podle §39 obč. zák. neplatné pro rozpor s §583 obč. zák. a že nejde o nepřiměřenou podmínku spotřebitelské smlouvy. V projednávané věci postupoval odvolací soud v souladu s tím, co je uvedeno výše. Práva a povinnosti tvořící obsah závazkového právního vztahu účastníků zanikly uplynutím doby (okolnost, že žalobce měl možnost po dobu trvání právního poměru zániku zabránit, není podstatná); zánik celého závazkového vztahu pak – bez odpovídajícího smluvního ujednání účastníků – vylučuje, aby žalované bylo uloženo službu (znovu) aktivovat, případně aby byla zavázána k plnění jiných povinností nevyplývajících ze zákona nebo smluvního ujednání.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalobce sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. dubna 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu