ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3010.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3010/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyň a) L. Ž. , a b) V. S. , zastoupených Mgr. Drahomírou Špičkovou, advokátkou se sídlem Hořovice, Slavíkova 75, proti žalovaným 1) J. B. a 2) Š. B. , zastoupeným Mgr. Janem Hálkem, advokátem se sídlem Praha 1, Újezd 19 (adresa pro doručování Praha 1, Pštrossova 6), o 717.103 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 303 C 44/2012, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2014, č. j. 28 Co 115/2014-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení každé žalobkyni 9.094 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Drahomíry Špičkové, advokátky se sídlem Hořovice, Slavíkova 75.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 28. 6. 2013, č. j. 303 C 44/2012-98, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně každé žalobkyni 358.551,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. 28 Co 115/2014-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., ve výroku III. jej změnil jen co do výše přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej ve zbývající části tohoto výroku potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
Vymezení přípustnosti dovolání údajem, že nastolená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013 , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 55/2013, a sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013). Takový údaj se však z dovolání nepodává.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé vymezení jeho přípustnosti, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSCR 51/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 4. srpna 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu