ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3052.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3052/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Connectel Czech s.r.o. se sídlem v Praze 8, Sokolovská 325/140, identifikační číslo 271 95 503, zastoupené JUDr. Soňou Illnerovou Pajerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovanému Mgr. L. S., zastoupenému Mgr. Hanou Berkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o zaplacení 435.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 12/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2015, č. j. 72 Co 493/2014-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Hany Berkové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. května 2014, č. j. 13 C 12/2013-119, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 435.000,- Kč se 7,5 % úroky z prodlení od 15. 10. 2011 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. ledna 2015, č. j. 72 Co 493/2014-150, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně ohlásila uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř. a jeho naplnění spatřuje v tom, že „ skutkový závěr soudu prvního stupně, se kterým se odvolací soud plně ztotožnil, vychází z rozporných skutkových zjištění, které jsou zásadně významné pro právní posouzení věci, a jako celek je zcela v rozporu se skutečným stavem .“ Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že k podpisu kupní smlouvy mezi žalovaným a obchodní společností Casper trading s.r.o., zastoupenou jednatelem Ing. H., došlo v příčinné souvislosti s její zprostředkovatelskou činností. Nesouhlasí se závěrem, že uzavření kupní smlouvy nezprostředkovala ona, nýbrž jiná osoba (L. P.) a prosazuje, že v řízení dostatečně prokázala, že seznámila L. P. s žalovaným, a že tudíž její činnost byla klíčová pro uzavření kupní smlouvy. Stejně tak nesouhlasí se závěrem, který odvolací soud převzal od soudu právního stupně, že se účastníci na obsahu smlouvy nedohodli, resp. že nebylo prokázáno, že zprostředkovatelskou smlouvu uzavřeli. Má za to, že v řízení vyšlo najevo, že mezi ní a žalovaným bylo dosaženo konsensu ohledně podstatných náležitostí zprostředkovatelské smlouvy – stanovení typu smlouvy, jejího předmětu a výše provize.
Dovolatelkou užitá argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť všechny námitky jsou námitkami skutkovými; odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by odvolací soud z úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy ze skutkové verze žalobkyně, že došlo ke konsensu stran ohledně podstatných náležitostí zprostředkovatelské smlouvy, resp. že svou přímou činností prodej bytu zprostředkovala), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že jí vznikl nárok na odměnu za zprostředkování. Skutkový základ sporu však nelze v dovolacím řízení zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
V této souvislosti - nad rámec své přezkumné činnosti - považuje dovolací soud za vhodné poznamenat, že závěry, které Nejvyšší soud přijal v rozhodnutích ze dne 7. 1. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1593/2000 a ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5296/2008, k otázce „kvality“ zprostředkovatelské činnosti pro založení práva na provizi, nejsou na daný případ aplikovatelné, neboť odvolací soud vyšel ze zjištění, že v daném případě zprostředkovatelská smlouva vůbec uzavřena nebyla. Uvedená judikatura Nejvyššího soudu tedy na tento případ nedopadá.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu