ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3059.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3059/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce JUDr. P. P. , zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Vršovická 927/56, proti žalovaným 1) MUDr. J. S. , a 2) MUDr. J. S. , zastoupeným Mgr. Martinem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o zaplacení 593.525,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 31 C 262/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2015, č.j. 15 Co 447/2014-162, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým městský soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 4. 2014, č.j. 31 C 262/2007-122, ve vyhovujícím výroku o příslušenství z částky 111.810,04 Kč změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavých výrocích o věci samé ho potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl (§243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“); dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§241a odst. 2 o.s.ř.), a ve vztahu k nákladovým výrokům ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 1, 3 o.s.ř.). O tyto obligatorní náležitosti již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Žalobce podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) uvedenému požadavku nedostál. Uvedl-li, že napadené rozhodnutí „je závislé na chybném použití dále uvedených ustanovení vyhlášky č. 270/1990 Sb. pokud se jedná o stanovení odměny advokáta, které mají být podle názoru žalobce použity jinak“ , nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v §237 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalovaným, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání vůbec nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. srpna 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu