ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3070.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3070/2015-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Mgr. R. L. , místem podnikání v Olomouci, Járy da Cimrmana 735/8, identifikační číslo osoby 106 39 250, insolvenčního správce dlužníka MORA – TOP s.r.o., zastoupeného JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 266/3, proti žalované BRANO a.s. se sídlem v Hradci nad Moravicí, Opavská 1000, identifikační číslo osoby 451 93 363, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, o zaplacení 2.115.007,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 116 C 111/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2015, č. j. 15 Co 54/2015-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.667,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hulvy, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. prosince 2014, č. j. 116 C 111/2014-51, v odvoláním napadeném výroku, jímž Okresní soud v Opavě uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 42.059,60,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení, zda akcesorickým výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu soud žalobci odepřel (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, popř. ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, a ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4479/2014). V dané věci jde o rozdíl mezi částkou, kterou jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně požadoval žalobce, tj. 72.358,- Kč a přiznanými náklady ve výši 42.059,60 Kč. Protože tento rozdíl nepřesahuje 50.000,- Kč, není dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu