ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3090.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3090/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba v Praze 5-Hlubočepy , se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 221/8 (identifikační číslo 48136034), zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, proti žalovaným 1) M. J. K. , a 2) J. M. K. , zastoupeným Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o 26% úroky z prodlení z částky 19.000.000,- Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 296/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2015, č.j. 18 Co 43/2015-201, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2015, č.j. 18 Co 43/2015-201, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2014, č.j. 24 C 296/2001-189, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. 2. 2015, č.j. 18 Co 43/2015-201, Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 16. 9. 2014, č.j. 24 C 296/2001-189, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o pokračování v řízení s žalovanými jako právními nástupci J. K., který po podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 7. 2003, č.j. 24 C 296/2001-42, zemřel.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jímž vytýkají absenci závěru o míře odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy. Mají za to, že se soudy nezabývaly tím, kdo je podle pravomocného rozhodnutí v dědickém řízení dědicem po zemřelém J. K., jaký podíl majetku nabyl a v jakém rozsahu odpovídá za případné dluhy zůstavitele. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237, §239 o.s.ř.); předpoklady pro rozhodnutí o tom, s kým bude v řízení namísto zemřelého J. K. pokračováno, posoudil v rozporu s tím, co vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/15, a z důvodů usnesení ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 15/2009.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (§107 odst. 1 o.s.ř.).
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (§107 odst. 2 o.s.ř.).
Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, že po vydání rozsudku ze dne 9. 7. 2003, č.j. 24 C 296/2001-42, kterým soud prvního stupně uložil J. K. zaplatit žalobkyni „26 % úrok z prodlení z částky 19 milionů Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení“ a na nákladech řízení 18.990,- Kč, původní žalovaný J. K. – občan Spojených států amerických – zemřel (26. 5. 2009). Dědické řízení probíhá u Vyššího soudu pro Los Angeles, South West District, pod č. YP010632 a jeho účastníky jsou žalovaní (syn a dcera zůstavitele).
Dovolací soud se ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že – na rozdíl od procesní úpravy překážek postupu řízení (§107 a násl. o.s.ř.) – se právní poměry dědické včetně zjištění okruhu těch, kdo jsou dědici (nástupci) J. K., řídí cizím právem, tj. právním řádem Spojených států amerických; pravomoc k dědickému řízení náleží dědickému soudu státu Kalifornie.
Vyskytnou-li se v průběhu řízení překážky, které soudu brání věc projednat a rozhodnout, je soud povinen postarat se, aby byly odstraněny; do té doby zpravidla řízení přeruší. Při odstraňování překážek – zde zjišťování procesního nástupce zemřelé fyzické osoby – postupuje soud z úřední povinnosti; jinak řečeno, k objasnění této otázky provede všechna potřebná zjištění, aniž by byl vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění procesního nástupce. Šetření podmínek procesního nástupnictví není dokazování o skutkovém stavu věci, takže žalované nezatěžuje povinnost prokazovat „své tvrzení, že dědici pohledávky, o kterou v řízení jde, nejsou, popřípadě že dědicem je i další osoba, či že za dluhy … v plné výši neodpovídají.“
V projednávaném případě je zjevné, že povaha věci (hmotněprávní povaha předmětu řízení) nebrání dalšímu pokračování v řízení, takže postup podle §107 odst. 5 o.s.ř. se neuplatní.
Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního, procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal po zemřelém (zaniklém) účastníku právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí především od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, případně od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci. V dané věci nelze (ihned) pokračovat v řízení, protože ke zjištění osob, které převzaly po zemřelém účastníku na straně žalované povinnost, o kterou ve sporu jde, se soud neobejde bez znalostí dědického práva, podle něhož je pozůstalost projednávána, zejména otázky týkající se odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele. To, že účastníky dědického řízení jsou žalovaní, k závěru, že jsou (mohou být) hmotněprávními nástupci J. K., nestačí.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu