ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3278.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3278/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně NOCAROVÁ JAŠEK & PARTNERS v. o. s. se sídlem Praha 1, V Jirchářích 148/4, proti žalované Ing. M. M. , zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28, o 67.483,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 428/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 20. 3. 2014, č. j. 12 Co 476/2013-491, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.985,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., advokáta se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 1. 2013, č. j. 17 C 428/2011-400, zamítl žalobu o zaplacení 67.483,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, č. j. 12 Co 476/2013-491, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Žalobkyně sice - s odkazem na §237 o. s. ř. - spojuje přípustnost dovolání se třemi otázkami, o nichž je přesvědčena, že je dovolací soud dosud neřešil (1/ zda lze označení subjektu - advokáta - dovětkem obsahujícím obchodní firmu jiného subjektu posoudit jako jednání jménem a na účet tohoto subjektu obchodní firmou označeného, 2/ zda lze ztotožnit právní úkon - udělení plné moci - s právním úkonem uzavření smlouvy o poskytování právních služeb, a 3/ zda je možné na základě smlouvy o zastupování uzavřené se subjektem označeným obchodní firmou udělit plnou moc formálně samostatnému advokátovi, který je obchodní firmou tohoto subjektu označen), ve skutečnosti však - posuzováno podle obsahu - žalobkyně zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu o nedostatku své aktivní věcné legitimace primárně prostřednictvím námitek brojících proti skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela dohodu o zastupování s JUDr. Těmínem, Ph.D., a nikoliv s ní. Žalobkyně opomíjí, že skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná a jejich správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
V navazujících dovolacích námitkách žalobkyně obsáhle rozvíjí hypotetické konstrukce, přibližující řešení otázky odměny za zastupování a případné odpovědnosti za vzniklou škodu v případě, kdy klient uzavře smlouvu o poskytování právních služeb se společností, jejímž prostřednictvím je vykonávána advokacie, a následně udělí plnou moc konkrétnímu advokátovi pro určité řízení. Ani těmito otázkami, vycházejícími z vlastní skutkové verze žalobkyně, které navíc odvolací soud vůbec neřešil, se dovolací soud nezabýval.
Výtky týkající se vadného postupu soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí považuje žalobkyně za překvapivé z toho důvodu, že ji ve smyslu §118a odst. 1 resp. 2 o. s. ř. nepoučil o svém právním názoru ohledně neplatnosti smlouvy o přidružení, kterou žalobkyně uzavřela s JUDr. Těmínem, Ph.D., jsou z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nepodstatné. Navíc ani tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Z odůvodnění jeho rozhodnutí jasně plyne, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti této smlouvy, a podle jeho názoru smlouva o přidružení „nemohla ovlivnit charakter výkonu advokacie“ JUDr. Těmínem, Ph.D., neboť upravovala pouze tzv. vnitřní vztahy mezi ním a žalobkyní.
Jelikož žalobkyně nenastolila k dovolacímu přezkumu žádnou právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu