ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3754.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3754/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. P. , zastoupené Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalované WALDSTAIN.CZ a. s., identifikační číslo 27921646, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, zastoupené JUDr. Janem Röslerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 17, o nahrazení prohlášení vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 309/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2015, č. j. 26 Co 488/2014-76, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.502,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Moniky Jiráskové, advokátky.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, jenž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 21. května 2014, č. j. 8 C 309/2013-50, nahrazující projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu v enunciátu uvedeného obsahu. Má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení otázky zániku předkupního práva podílových spoluvlastníků v důsledku ústně uzavřené dohody o společném prodeji dotčených pozemků žalované, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozsudkem ze dne 13. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 446/2002.
Podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná sice ohlásila dovolací důvod podle §241a odst. l o. s. ř. a zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že původní spoluvlastnice M. I. porušila zákonné předkupní právo žalobkyně, její námitky však směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je právní posouzení věci odvolacím soudem založeno. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že bývalé spoluvlastnice uzavřely dohodu o společném prodeji dotčených pozemků, popř. že žalobkyně dala nepochybně najevo, že o pozemky nemá zájem a s prodejem souhlasila. Soudům vytýká způsob, jakým hodnotily svědeckou výpověď M. I., a na základě vlastního hodnocení tohoto důkazu prosazuje názor, že bývalé spoluvlastnice pozemků uzavřely dohodu, podle které každá z nich prodá svůj spoluvlastnický podíl žalované. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Je zřejmé, že žalovaná v dovolání neuplatnila způsobilý dovolací důvod, neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 5., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb., čl. II. vyhlášky č. 390/2013 Sb., a čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb. - dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 5.900,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.302,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu