ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3773.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3773/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. Ch. , zastoupeného Mgr. Davidem Fraňkem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 16, proti žalovanému K. T., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258, o zaplacení 49.407,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 142/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2015, č. j. 11 Co 48/2015-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. srpna 2014, č. j. 37 C 142/2010-200, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 114.707,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení oproti vydání osobního automobilu zn. Citroen C4 Picasso, VIN VF7UA9HZC45068816, barvy stříbrné metalízy, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. února 2015, č. j. 11 Co 48/2015-227, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně přisouzené částky 49.407,- Kč s příslušenstvím potvrdil a ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části ukládající mu povinnost zaplatit žalobci 49.407,- Kč s příslušenstvím (oproti vydání automobilu), podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o částce nepřevyšující 50.000,- Kč, přičemž nejde o některou z výjimek uvedených v §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání. Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalovaný sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, ve vztahu k těmto výrokům však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu