ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3857.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3857/2015-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s. se sídlem Praha 1, Národní 41/973, jako insolvenční správkyně dlužníka ASTRAIA CZ s. a., identifikační číslo osoby: 289 18 398, zastoupené Mgr. Radkem Hladkým, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 41/973, proti žalovanému Ing. J. V. , zastoupenému Mgr. Janem Kubečkem, advokátem se sídlem Náchod, Masarykovo náměstí 19, o 972.278 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 55 C 35/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2015, č. j. 20 Co 180/2015-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 11. 11. 2014, č. j. 55 C 35/2014-70, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 784.000 Kč s odměnou za poskytnutí půjčky ve výši 188.278 Kč a DPH z odměny za poskytnutí půjčky ve výši 39.538 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 20 Co 180/2015-136, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013). Žalovaný sice v úvodu dovolání avizuje, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však není patrno, jakou otázku hmotného nebo procesního práva odvolací soud posoudil, podle jeho mínění, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalovaný v dovolání ani neuvádí žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž by se měl odvolací soud v dané věci odchýlit.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bez významu jsou výtky žalovaného, že odvolací soud nesprávně posoudil okamžik zániku pracovního poměru žalovaného ve společnosti ASTRAIA CZ a. s., neboť na tomto závěru napadené rozhodnutí nespočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že pohledávka žalobkyně z půjčky poskytnuté žalovanému společností ASTRAIA CZ a. s. nezanikla započtením, neboť žalovaný neprokázal existenci vzájemné započitatelné pohledávky vůči této společnosti, kterou by přihlásil v insolvenčním řízení (§140 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona). Přihlédnout nelze ani k namítané vadě řízení, konkrétně nedostatku poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř., neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze v případě, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Žalovaný rovněž přehlíží, že podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. Dovolací soud neprovádí dokazování a vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, popř. soudem odvolacím. Stejně tak samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. září 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu