ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3990.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3990/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MUDr. O. P. , zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, proti žalované D. B. , zastoupené JUDr. Tomášem Nevečeřalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 404/19, o 124.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 252/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2014, č.j. 17 Co 146/2014-139, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2014, č.j. 17 Co 146/2014-139, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 18. 12. 2013, č.j. 5 C 252/2013-110, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 124.000,- Kč s 7,05% úroky z prodlení od 3. 2. 2013 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na základě zjištění, že smlouvu o půjčce uzavřel žalobce jen s I. B. (bývalým manželem žalované), jemuž na bankovní účet žalované převedl 248.000,- Kč a v hotovosti předal 152.000,- Kč, odvolací soud – s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008 – po právní stránce dovodil, že žalovaná není ve sporu věcně legitimována.
Dovoláním žalobce vytknul, že odvolací soud – aniž opakoval dokazování výslechy účastníků a svědků – hodnotil důkazy tak, že dospěl ke skutkovému závěru opačnému, než jaký byl zjištěn v řízení před soudem prvního stupně. Odlišným hodnocením důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně bez jejich opakování se odvolací soud odchýlil od konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou žalobce v dovolání poukázal. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Splnění předpokladů, za kterých není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§213 o.s.ř.), posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §213 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1/). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odstavec 2/). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odstavec 3/). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (odstavec 4/).
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená – zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti – že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, jež tento soud čerpal z výpovědí nebo přednesů účastníků řízení a svědků, popřípadě z jiných důkazů. Má-li odvolací soud zato, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a získal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení důkazů. Jinak řečeno, z ustanovení §213 o.s.ř. vyplývá odvolacímu soudu povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. Ohledně těch skutečností, o nichž má pochybnosti, je odvolací soud povinen zopakovat dokazování jako celek, popřípadě doplnit dokazování (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, z 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 372/2003, ze 4. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3021/2009, z 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3242/2011, z 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3242/2011).
Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně skutkový závěr, podle něhož ústní smlouvu o půjčce (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), uzavřel žalobce (věřitel) s I. B. a žalovanou, kterým také peněžní prostředky převedl na bankovní účet žalované, učinil po zhodnocení důkazů listinných (části spisu Policie ČR č.j. KRPS-13831-202/TČ-2013-010082, přepis SMS komunikace účastníků) a – zejména – po zhodnocení účastnických výpovědí a výpovědí svědků I. B., V. Č., A. B., M. M., J. J., M. P., Ing. L. V., J. S., I. N. a V. N. Odvolací soud zopakoval dokazování listinami (usnesením o zahájení trestního stíhání I. B. z 25. 11. 2013, č.j. KRPS-13831-176/TČ-2013-010082, úředním záznamem o podání vysvětlení žalobce z 8. 3. 2013, č.j. KRPS-13831-37/TČ-2013-010082) a doplnil dokazování úředním záznamem o podání vysvětlení I. B. z 16. 7. 2013, č.j. KRPS-13831-111/TČ-2013-010082. S výpověďmi žalobce a svědků I. N., V. N., J. J., Ing. L. V. a J. S. – aniž je opakoval – se vypořádal konstatováním, že „nemají dostatečnou vypovídací hodnotu“ .
Pokud se odvolací soud chtěl odchýlit od skutkových závěrů soudu prvního stupně, byl povinen – vyjma listin – důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, zopakovat. Je tomu tak proto, že při hodnocení důkazů (§132 ve spojení s §211 o.s.ř.) spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi, který je zachycen, a často nepříliš výstižně, v protokolu, i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.). Ustanovení §213 o.s.ř. – jak již bylo řečeno shora – je procesním projevem stěžejního principu občanského soudního řízení, podle něhož soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav sice může doznat změn v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně, je však nepřípustné, aby odvolací soud jinak hodnotil důkazy, které sám nezopakoval.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovolání otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil (včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu