ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4135.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4135/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Y. V. , zastoupeného Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 6, Evropská 2589/33b, proti žalované R. P. , zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Zbraslavské nám. 458, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 217/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č.j. 19 Co 204/2014-136, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž městský soud zrušil rozsudek ze dne 29. 11. 2013, č.j. 32 C 217/2012-109, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 400.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.); má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva – „důkazního břemene týkajícího se skutkového tvrzení o předání peněžních prostředků …, a to v situaci, kdy text písemné smlouvy o půjčce obsahuje potvrzení dlužníka o převzetí peněžních prostředků“ –, kterou se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011, a která by měla být v projednávané věci posouzena jinak.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – po skutkové stránce uzavřel, že žalobce unesl důkazní břemeno, tedy písemnou smlouvou o půjčce „opatřenou pravými podpisy účastníků“ prokázal, že peníze (předmět půjčky) předal (a žalovaná je převzala) 13. 12. 2011 v kanceláři T. M. Skutečnost, „že žalovaná převzetí těchto peněz popírá a svědkům, kteří převzetí peněz dále potvrzují, soud prvního stupně neuvěřil, nemůže vést sama o sobě k závěru, že smlouva o půjčce … není dostačujícím důkazem pro prokázání předání peněz“ . Brání-li se žalovaná tvrzením, že peněžní prostředky nepřevzala, je její procesní povinností – argumentuje odvolací soud – nabídnout důkazy (§120 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §219a odst. 2 o.s.ř. s tím, aby soud prvního stupně poučil žalovanou podle §118a odst. 3 o.s.ř. a zhodnotil všechny důkazy (včetně těch, které případně navrhne k obrannému tvrzení).
Právní otázku týkající se rozložení důkazního břemene ve sporu o vrácení půjčky (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) žalovaná nezpochybnila, naopak v dovolání vyjádřila souhlas s tím, že břemeno tvrzení zatěžuje věřitele, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011, ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1241/2003). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu není postaveno na tzv. přesunu důkazního břemene ohledně předání peněz, jak se mylně domnívá dovolatelka; obě strany sporu totiž mají samostatnou povinnost tvrzení a povinnost důkazní a z toho vyplývající zcela samostatné břemeno tvrzení a břemeno důkazní (§120 odst. 1 o.s.ř.). Přenesení důkazní povinnosti, které je možné jen na základě hmotněprávní normy (např. §558 obč. zák.), nelze ztotožnit s povinností dlužníka, označit důkazy k prokázání svých tvrzení, jimiž se brání uplatněnému nároku.
Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (zde listiny – smlouvy o půjčce z 13. 12. 2011), opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2015
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu