ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4281.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4281/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce JUDr. L. V. , proti žalovaným 1/ H. S. , a 2/ Z. P. , zastoupeným JUDr. Jaroslavem Klimešem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1215/1, o určení neexistence pohledávky, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 73/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 4. 2015, č. j. 69 Co 69/2015-211, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Klimeše, advokáta se sídlem Olomouc, Wellnerova 1215/1.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 20. 10. 2014, č. j. 13 C 73/2014-160, zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalovaných ve výši 1.538.000 Kč za žalobcem uvedená ve výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. 20 D 1416/2008-172, ze dne 13. 3. 2012, které nabylo právní moci dne 13. 3. 2012, neexistuje (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 4. 2015, č. j. 69 Co 69/2015-211, potvrdil zamítavý výrok I. rozsudku Okresní soud v Přerově v rozsahu 1.600 Kč (výrok I.), v rozsahu 1.536.400 Kč výrok I., jakož i výrok II. zrušil a řízení zastavil (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež žalovaní navrhli pro nepřípustnost odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V posuzované věci se žalobce v dovolání - přes jeho obsáhlost - k otázce, v čem shledává přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., vůbec nevyjadřuje. Zákonnému požadavku nedostál zjevně proto, že vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012; přípustnost dovolání totiž dovozuje z jeho ustanovení §239 odst. 1 písm. a/. V dovolání vymezuje otázky, jež považuje za zásadně právně významné, a prosazuje názor, že se jedná o „otázku zřejmě v zákoně přesněji nevyřešenou“. Tím opomíjí, že od 1. ledna 2013 již není přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založena na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí. Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je proto právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); přípustnost dovolání nelze shledat ani v tom, že nastolená otázka je v zákoně zřejmě neřešená.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., a žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 20. října 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předseda senátu