ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4363.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4363/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem Chrudim, Filištínská 145, proti žalované P. D. , zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Praha 4, Severovýchodní 12, o 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 25/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 4. 2015, č. j. 27 Co 227/2015-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 4. 2015, č. j. 27 Co 227/2015-82, změnil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 18. 12. 2014, č. j. 6 C 25/2014-57, tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 500.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V dané věci se žalobce k otázce přípustnosti dovolání vůbec nevymezuje; jeho podání tak trpí vadou, kterou včas, tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř., neodstranil a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat. K doplnění dovolání podáním ze dne 10. 8. 2015, které došlo soudu po uplynutí lhůty k dovolání, přihlížet nelze.
Jelikož žalobce nedostál zákonným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo, než jeho dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSCR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy náklady, které vznikly žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu