ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4639.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4639/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. B. , zastoupeného Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 864/19, proti žalované AK stavitelství s.r.o. se sídlem v Praze 1-Staré Město, Smetanovo nábřeží 327/14, zastoupené Mgr. Martinem Slimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, o 389.151,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 118 C 121/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. 3. 2014, č.j. 23 Co 574/2013-489, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.293,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lenky Behenské, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 19. 9. 2013, č.j. 118 C 121/2011-441, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalované zaplatit žalobci 389.151,- Kč a na náhradě nákladů řízení státu 3.141,- Kč, změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 85.237,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalovaná se smlouvou ze 4. 4. 2010 zavázala zhotovit pro žalobce (objednatele) „hrubou stavbu roubeného rodinného domu“ na pozemcích parc. č. 646/1, 632/5, 646/4 a 646/5 v obci a katastrálním území Č. P., a to od výkopu přes základy, veškeré dřevěné prvky až po střechu s komínem, taškami a oplechováním, včetně přívodů elektrokabelů dovedených do hrubé stavby a příjezdové cesty. Cenu díla účastníci sjednali částkou 2.981.927,- Kč se „zákonnou výší DPH 10%“ a celé dílo mělo být dokončeno a protokolárně předáno žalobci do sedmi měsíců „od řádného předání staveniště“ (tj. do 30. 11. 2010). V článku 7.1 smlouvy si strany sjednaly sankci za prodlení s dokončením díla ( „v případě, že zhotovitel bude v prodlení s termínem dokončení díla či jeho části, zaplatí objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05% z ceny díla za každý započatý den prodlení“ ). Žalovaná stavbu ve sjednaném termínu nedokončila (nevybudovala příjezdovou komunikaci), sjednání jiné doby dokončení příjezdové cesty nebylo prokázáno a žalobce dílo protokolárně nepřevzal. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – po právní stránce uzavřel, že smlouva o dílo (§631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) je platným právním úkonem [předmět díla „byl vymezen určitě, včetně toho, že pevné svázání rozpočtu a projektové dokumentace (které tvořily součást smlouvy) se smlouvou není podmínkou platnosti smlouvy“ , v této souvislosti navíc připomněl, že i v případě nesouladu v jediné položce smlouvy o dílo – střešní lávky ke komínu – by s ohledem na §41 obč. zák. neobstál názor žalované o neexistenci (neplatnosti) smlouvy], že ujednání o smluvní pokutě je „platné a určité“ (§544 odst. 1 obč. zák.), a že její výše neodporuje dobrým mravům (§3 odst. 1 obč. zák.). To, že žalovaná dopisem ze 17. 8. 2011 odstoupila od smlouvy o dílo, nemá podle odvolacího soudu v dané věci žádný význam, protože právo objednatele na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy zhotovitelem nezaniká, vznikl-li nárok z důvodu porušení povinnosti pokutou zajištěné ještě před odstoupením. Žaloba, jíž se žalobce domáhal smluvní pokuty za dobu od 1. 12. 2010 do 18. 8. 2011 (tj. za 261 dnů), je tedy důvodná.
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1, 3 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právních otázek) na tom, že s žalobcem uzavřela dohodu, jíž prodloužili termín dokončení příjezdové komunikace, neboť „předmětem díla byla pouze hrubá stavba“ , a že naopak žalobce byl s převzetím díla, které se předávalo po jednotlivých etapách, v prodlení, přestože podle smlouvy mělo být dílo splněno jeho řádným dokončením a protokolárním předáním „se všemi revizními zprávami, doklady a podklady nezbytnými pro úspěšnou kolaudaci“ . Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu zakotvenou v §132 o.s.ř.), jehož výsledkem jsou rozhodující skutková zjištění, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř.
Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou otázkou není posouzení částečné neplatnosti smlouvy o dílo (§41 obč. zák.), protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná námitka absence „upozornění“ na jiné právní posouzení v rámci vedení řízení.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu