ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4764.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4764/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Jiřím Paškem, advokátem se sídlem v Chomutově, Beethovenova 1820/52, proti žalované M. J. , zastoupené Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, o zaplacení 1.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 34 C 1713/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2014, č.j. 10 Co 480/2014-135, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozhodnutí v části, jíž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 4. 2014, č.j. 34 C 1713/2009-118, ve výroku o věci samé, vykazuje vady, jelikož neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“); o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatelka, která otázku přípustnosti nechala zcela bez povšimnutí, nedostála a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu „v plném rozsahu“ , ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla. Těmito výroky bylo nadto rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a dovolání proti nim je tak objektivně nepřípustné (§238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalobci, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť jeho vyjádření vůbec nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu