ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4911.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4911/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Porsche Inter Auto CZ spol. s r. o. , se sídlem v Praze 5, Vrchlického 31/18 (identifikační číslo osoby 47124652), zastoupené JUDr. Zuzanou Žežulkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Psohlavců 1701/20a, proti žalovanému Z. H. , za účasti ČSOB Pojišťovny a. s. člena holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Zelené předměstí, Masarykovo náměstí č.p. 1458 (identifikační číslo osoby 45534306), jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 313.059,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 100/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2011, č.j. 13 Co 77/2008-376, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé (a ve výroku o nákladech řízení státu) rozsudek ze dne 18. 9. 2007, č.j. 51 C 100/2004-259, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 313.059,10 Kč s 3% úroky z prodlení od 15. 3. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (včetně nákladů dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 33 Cdo 5267/2009), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7 zákona 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012); užití nezpůsobilého dovolacího důvodu totiž neumožňuje přijmout závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po stránce právní.
Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. §237 odst. 3, část věty před středníkem, o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalovanému k dispozici, je pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Podle ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží dovolací soud k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř.
Dovolatel sice výslovně ohlásil (také) dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., avšak hodnoceno podle obsahu dovolání namítá, že skutkový stav věci, jak jej na základě provedeného dokazování zjistil odvolací soud [že stranou smlouvy o opravě a úpravě věci (§631, §652 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“) uzavřené s žalobkyní byl žalovaný], není správný. Tvrdí, že opravu osobního automobilu AUDI A8, registrační značky 1 BO 1800, který měl v leasingovém nájmu, po dopravní nehodě 15. 6. 2002 objednala u žalobkyně Česká pojišťovna a.s. (pojišťovna škůdce z titulu povinného ručení), že vozidlo k opravě nepředal a že o výši ceny opravy s žalobkyní vůbec nejednal. Jelikož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. nelze – jak bylo výše vyloženo – při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlížet, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenný i právní závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace, který z předestřené skutkové verze žalovaného plyne.
Vedle toho, že svou věcnou legitimaci ve sporu o doplatek ceny opravy zpochybnil jen skutkovými námitkami, zmínil žalovaný bez podrobnějšího vymezení i ustanovení §37 obč. zák. s tím, že „nikdy vážně a srozumitelně, s plnou právní odpovědností a bez jakýchkoliv pochybností neodsouhlasil konečnou cenu opravy vozidla , pouze potvrdil svým podpisem převzetí vozidla, když byl v dobré víře a přesvědčení, že platba za opravu vozidla je jen a pouze v plné kompetenci pojišťovny a žalobce“ . Jinak vyjádřeno, uzavřel-li odvolací soud, že jako objednatel opravy vozidla právně jednal, je smlouva o opravě a úpravě věci neplatná pro nedostatek vážnosti jeho vůle a z důvodu nesrozumitelnosti projevu vůle. Ani tato argumentace není s to přípustnost dovolání založit. Uvedená námitka, která ostatně není dostatečně podložena skutkovými tvrzeními, je ve smyslu §241a odst. 4 o.s.ř. opožděná, protože v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dále je třeba připomenout, že teze, podle které k absolutní neplatnosti právního úkonu soud v řízení, v němž zkoumá obsah práv a povinností, jež měl z takového právního úkonu vzejít, přihlíží z úřední povinnosti, platí jen za předpokladu, že tato neplatnost je z tohoto právního úkonu (zde vtěleného do zakázkového listu W 20382 z 22. 10. 2002) bez dalšího patrna. Absolutní neplatnost právního úkonu však způsobuje i řada skutečností, které vyjdou (mohou vyjít) v řízení najevo, jen jsou-li účastníky včas tvrzeny a prokazovány jinak, než (pouze) listinou, která jej zachycuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2009).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která byla v dovolacím řízení úspěšná, přísluší náhrada nákladů za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) pouze za podmínky, že vynaložené náklady nesou znaky nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva; o takové náklady však v daném případě nejde. Vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se svým obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné (zmocněnkyně žalobkyně jen uvedla, že vedlejší účastnice vymáhanou pohledávku s příslušenstvím zaplatila a že žalovaný byl v úpadku). Této procesní situaci pak odpovídá výrok, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. ledna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu