ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5025.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 5025/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. B. , zastoupeného Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se sídlem Horoměřice, Nebušická 709, proti žalované FINWAY a. s. se sídlem Praha 5, K Brance 1171/11, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 536/22, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 355/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2014, č. j. 75 Co 212/2014-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 6. 2014, č. j. 75 Co 212/2014-169, změnil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2014, č. j. 12 C 355/2012-147, ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení 20.132,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.078,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V posuzované věci se žalobce v dovolání - přes jeho obsáhlost - k otázce, v čem shledává přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., vůbec nevyjádřil. Zákonnému požadavku nedostál zjevně proto, že vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, jestliže přípustnost dovolání opírá o jeho ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ nebo c/. V dovolání vymezuje otázky, jež považuje za zásadně právně významné, a prosazuje názor, že v dovolání nastolená otázka je soudy rozhodována rozdílně. Tím opomíjí, že od 1. ledna 2013 již není přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založena na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí. Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je proto právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž přípustnost dovolání nelze dovodit ani z tvrzené rozdílnosti rozhodování soudů různých stupňů ve vztahu k dovolacímu přezkumu nastolené právní otázky.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., a žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranil, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady, které vznikly žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu