ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5179.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 5179/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42 (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, Hradec Králové), proti žalované V. P. , zastoupené JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Moravská Třebová, Cihlářova 4, o zaplacení 130.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 1313/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2014, č. j. 22 Co 338/2014-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 20. 5. 2014, č. j. 10 C 1313/2003-93, zamítl žalobu o zaplacení 130.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 6. 10. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 9. 2014, č. j. 22 Co 338/2014-122, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 10 % úroku z prodlení z částky 130.000,- Kč od 6. 10. 1999 do zaplacení, ve zbývající části jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 130.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 109/2005, a jeho rozsudek ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo1106/2007, jenž obstál i v ústavní rovině - ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 1830/09; v nich se Nejvyšší soud zabýval problematikou uzavření smlouvy o omezení převodu nemovitostí, která má teprve vzniknout, a dále např. rozhodnutí ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 1032/2005, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 21/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 877/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 1209/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 1033/2005, či ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 8/2006, v nichž se Nejvyšší soud vyjádřil k právní otázce délky promlčecí doby k uplatnění práv zajištěných omezením převodu nemovitosti podle právní úpravy platné do 1. 1. 1992), přičemž není důvod, aby bylo rozhodováno jinak.
Bez významu je námitka, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že bylo uděleno stavební povolení ke stavbě rodinného domku, jíž žalovaná argumentovala ve prospěch závěru, že nebyla platně sjednána smlouva o omezení převodu nemovitostí; žalovaná totiž primárně brojí proti správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci (z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud při rozhodování vyšel z existence stavebního povolení). Skutková zjištění však nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu