ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5396.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 5396/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobců a) JUDr. Z. V. , a b) J. V. , zastoupených JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II, proti žalovanému J. D. , zastoupenému JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení 294.554,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci a o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 64/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 4. 4. 2014, č.j. 15 Co 111/2014-375, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.680,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jany Kučeravé, advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (mimo jiné) změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 10. 2013, č.j. 1 C 64/2011-315, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 294.554,- Kč od 1. 1. 2011 do 4. 12. 2013, žalobci 1/ úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.000,- Kč od 20. 10. 2013 do 4. 12. 2013 a žalobkyni 2/ částku 15.000,- Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně od 20. 10. 2013 do zaplacení; v návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu.
Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v měnících výrocích věci samé a v akcesorických nákladových výrocích, neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále též jen „o.s.ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace tohoto ustanovení (nebo jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
V dané věci se žalovaný otázkou naplnění uvedených kritérií nijak nezabýval, očividně proto, že vycházel z občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2012 a dovolání měl za přípustné podle tehdejšího ustanovení §237 odst. 1 písm. a/, jehož znění ani významově neodpovídá žádnému z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v §237 o.s.ř. Způsobilé vymezení přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu