ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.544.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 544/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. J. , zemřelé dne 18. 3. 2015, v době podání dovolání zastoupené Mgr. Danielem Šimánkem, advokátem se sídlem v Čelákovicích, Vašátkova 176/2, proti žalovanému JUDr. T. P. , insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300 (identifikační číslo osoby 00033243), zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 237/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č.j. 54 Co 136/2014-112, takto:
I. V řízení bude pokračováno na straně žalující s J. J. , a H. v. O. , oběma s trvalým pobytem v České republice v P.
II. Dovolání se odmítá .
III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Karla Volfa, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně M. J. napadla dovoláním v záhlaví citované rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 1. 2014, č.j. 20 C 237/2012-86, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Po předložení věci dovolacímu soudu M. J. dne 18. 3. 2015 zemřela. Ze sdělení notářky jako pověřené soudní komisařky JUDr. Lenky Leszay, Ph.D., a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 8. 2015, č.j. 32 D 433/2015-123, které nabylo právní moci dne 24. 8. 2015, vyplývá, že dědici zůstavitelky, kteří dědictví neodmítli, jsou její děti J. J. a H. v. O. Dovolací soud proto rozhodl, že s nimi bude pokračováno v řízení na straně žalobců (§243b, §107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání proti výroku o věci samé vykazuje vady, jelikož neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatelka, která se otázkou naplnění kritérií uvedených v §237 o.s.ř. nikterak nezabývala, nedostála a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Dovolání proti nákladovým výrokům je jednak objektivně nepřípustné (§238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), jelikož těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu) 50.000,- Kč (srov. již výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013), jednak vadné, neboť ve vztahu k těmto výrokům dovolatelka neuvedla žádnou argumentaci, a tedy ani obligatorní náležitosti dovolání (§241a odst. 2, §241b odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu