ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.702.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 702/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. B. S. , spolku, se sídlem v Brně, Údolní 567/33 (identifikační číslo osoby 65341490), proti žalované Hyundai Motor Manufacturing Czech s. r. o. , se sídlem v Nižních Lhotách - Průmyslová zóna Nošovice, Nižní Lhoty 700 (identifikační číslo osoby 27773035), zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Sokola Tůmy 16/743, o povinnosti provést krajinné a sadové úpravy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 20 C 61/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2014, č.j. 8 Co 595/2014-250, takto:
Dovolání proti rozsudku ze dne 22. 9. 2014, č.j. 8 Co 595/2014-250, v části, jíž Krajský soud v Ostravě zastavil odvolací řízení, se odmítá ; jinak se zamítá .
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Mokrého, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 10. 4. 2014, č.j. 20 C 61/2010-208, zastavil řízení o uložení (specifikované) povinnosti žalované podle článku 5 deklarace porozumění, která spočívá ve „vypracování komplexního projektu sadových úprav navrhující splnění všech následujících doporučení č. 2, 3 a č. 5 až č. 10 ze studie zpracované společností LŐW & spol., s.r.o. dne 7. září 2006 uvedených v příloze č. 2 k Deklaraci porozumění“ (výrok I ), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaná provedla krajinné a sadové úpravy areálu výrobního závodu v katastrálním území N. a N. L. podle článku 15 deklarace porozumění [ „v následujícím rozsahu, způsobem a v následujících místech při splnění všech následujících požadavků č. 2, 3 a č. 5 až č. 10 ze studie zpracované společností LÖW & spol., s.r.o. dne 7. září 2006 uvedených v příloze č. 2 k Deklaraci porozumění :
- V trase rušeného potoka Ř. je třeba obnovit přirozený pás vzrostlé a zapojené zeleně o minimální šířce 20 m na všech nezpevněných plochách trasy, uvnitř i vně závodu. Pás je nutno obnovit i ve zpevněném prostoru mezi novou vlečkou a rychlostní silnicí R48.
- V trase zrušeného potoka P. obnovit přirozený pás vzrostlé a zapojené zeleně o minimální šířce 20 m v úsecích před rychlostní silnicí R48, po novou železniční vlečku a dále krátkého úseku na nezpevněných plochách trasy u objektu mytí a oprav a dále úseku za halou montáže modulů po hranici území nad terénním zářezem.
- V trasách čtyř paralelních polních cest od N. v jejich stopě v areálu Hyundai na všech nezpevněných plochách vysadit aleje stromů až po vlastní objekty hal. Reminiscencí nejsevernější cesty, v rámci provozních možností, projít formou solitérních stromů i přes zpevněnou plochu skladu hotových aut.
- Před severními fasádami svařovny a montážní haly, souběžně s nimi, vysadit aleje stromů.
- V prostoru jižně od administrativní budovy vysadit sad v pravoúhlých rozponech překračující i na plochu parkoviště.
- Ostatní výsadby zeleně nesmí při realizaci krajinných úprav areálu hmotově, ani vzhledově konkurovat shora popsaným výsadbám.
- Při ostatních výsadbách je třeba se vyvarovat nepřirozených organických půdorysů viditelných z nadhledů.
- Všechny druhy dřevin použitých ve výsadbách musí být mimo výsadbu sadu a prostory vnitrobloků geograficky původní“ (výrok II )], a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III ).
Rozsudkem ze dne 22. 9. 2014, č.j. 8 Co 595/2014-250, Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o odvolání proti výroku, jímž soud prvního stupně řízení ve vymezené části zastavil, ve věci samé a v nákladovém výroku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,- Kč. Odvolací soud převzal skutková zjištění z řízení před soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. V první řadě konstatoval, že deklarace porozumění není (vícestranným) právním úkonem ve smyslu §34 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), protože neobsahuje projevy vůle stran, které by směřovaly ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a povinností (jde o konglomerát prohlášení, slibů a morálních „závazků“ , jejichž nedodržení /porušení/ strany sankcionují pouze zveřejněním daného stavu prostřednictvím inzerátu v určených médiích). Pokud by deklarace porozumění právním úkonem (nepojmenovanou smlouvou podle §51 obč. zák.) byla, povinnost žalované provést žalobou požadované krajinné a sadové úpravy z článku 15 nevyplývá; je totiž rozdíl mezi závazkem „implementovat doporučení“ (zde zůstává navíc nezodpovězeno v rámci čeho, jakým způsobem a v jakém termínu) a závazkem „provést krajinné a sadové úpravy“ . Nad rámec uvedeného pak soudy obou stupňů uzavřely, že článek 15 deklarace porozumění je neplatný pro neurčitost (§37 odst. 1 obč. zák.); výraz „implementovat doporučení ze studie“ – byť s odkazem na přílohu č. 2 – není možné jednoznačně vyložit, přičemž nestačí, že slovní spojení mohlo být smluvním stranám při uzavírání deklarace zřejmé.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce výslovně v plném rozsahu dovoláním. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, podle něhož deklarace porozumění je vícestranný právní úkon (inominátní smlouva podle §51 obč. zák. s vynutitelnými závazky /§491 odst. 1, 2 obč. zák./); pojmenování deklarace na tom nic nemění, stejně jako fakt, že obsahuje vedle závazků i neurčitá a tím pádem i právně nezávazná prohlášení či odkazy na závazky dalších stran. Sankce zveřejněním inzerátů o (neplnění) porušení smlouvy jsou pouhým nástrojem motivace žalované k plnění (navíc jde o podrobně popsanou smluvní sankci právního typu, která je vynutitelná soudní cestou). Podle žalobce z článku 15 deklarace porozumění vyplývá, že „implementovat“ znamená, že žalovaná bude plnit (musí splnit) doporučení studie, tj. závazek vysadit stromy, keře a provést další činnosti v doporučení zahrnuté. Výsledkem výkladu, který nevede k neplatnosti dotčené části deklarace (§35 odst. 2 obč. zák.), je závěr, podle něhož se žalovaná zavázala k plnění toho, co je uvedeno v příloze č. 2 k deklaraci pod body 2 až 10 (s výjimkou bodu 4). Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání, kterým žalobce napadl výrok rozsudku, jímž odvolací soud zastavil odvolací řízení (§207 odst. 2 o.s.ř.), není objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání směřující proti výroku o věci samé je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237, §239 o.s.ř.); jde o rozsah práv a povinností vyplývajících z článku 15 deklarace porozumění.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
Podle ustanovení §488 obč. zák. je závazkovým právním vztahem právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
Podle ustanovení §494 obč. zák. je z platného závazku dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož „nejpozději dne 3. 11. 2006“ uzavřelo osm subjektů (tzv. „strany H-projektu“ , tj. žalovaná, Moravskoslezský kraj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Agentura na podporu investic a podnikání Czech Invest, a tzv. „strany občanských sdružení“ , mezi nimiž byl žalobce) deklaraci porozumění (dále též jen „deklarace“). Smyslem dohody bylo odstraňovat, zmírňovat a kompenzovat případné negativní dopady závodu a průmyslové zóny na životní prostředí, přírodu, krajinu, lidské zdraví a majetek dotčených osob po celou dobu existence závodu a průmyslové zóny, zajistit systémové změny a posilovat respekt k lidským právům a principům. Článkem 15 deklarace se nad rámec podmínek stanovených povolením ke změně krajinného rázu žalovaná zavázala „implementovat doporučení č. 2 až 10 ze studie zpracované společností LŐW & spol., s.r.o. dne 7. září 2006, jak je podrobněji uvedeno v příloze č. 2 k této Deklaraci“ . Zmiňovaná příloha obsahuje pod body 2 až 10 tato „doporučení“ :
- V trase rušeného potoka Ř. je třeba obnovit přirozený pás vzrostlé a zapojené zeleně o minimální šířce 20 m na všech nezpevněných plochách trasy, uvnitř i vně závodu. Pás je nutno obnovit i ve zpevněném prostoru mezi novou vlečkou a dálnicí.
- V trase zrušeného potoka P. je nutno obnovit další přirozený pás vzrostlé a zapojené zeleně o minimální šířce 20 m v úsecích před a za dálnicí, po novou železniční vlečku a dále krátkého úseku na nezpevněných plochách trasy u objektu mytí a oprav a dále úseku za halou montáže modulů po hranici území nad terénním zářezem.
- Okolo potoka na okraji N. je třeba v celé délce doplnit, případně vysadit přirozený pás vzrostlé a zapojené zeleně o minimální šířce 10 m.
- V trasách čtyř paralelních polních cest od N. a dále v jejich stopě v areálu Hyundai, na všech nezpevněných plochách je třeba vysadit aleje stromů až po vlastní objekty hal. Reminiscencí nejsevernější cesty je třeba, v rámci provozních možností, projít formou solitérních stromů i přes zpevněnou plochu skladu hotových aut.
- Před severními fasádami svařovny a montážní haly, souběžně s nimi, je třeba vysadit aleje stromů.
- V prostoru jižně od administrativní budovy je třeba vysadit sad v pravoúhlých rozponech překračující i na plochu parkoviště.
- Ostatní výsadby zeleně nesmí ani hmotově, ani vzhledově konkurovat shora popsaným výsadbám.
- Při ostatních výsadbách je třeba se vyvarovat nepřirozených organických půdorysů viditelných z nadhledů.
- Všechny druhy dřevin použitých ve výsadbách musí být mimo výsadbu sadu a prostory vnitrobloků geograficky původní.
Podle závěrečných ustanovení deklarace se nesplnění závazků kteroukoli stranou sankcionuje uveřejněním oznámení formou inzerátu ve specifikovaných médiích; konkrétně nesplnění závazku žalované opravňuje žalobce uveřejnit „oznámení formou inzerátu o velikosti nejméně ⅓ novinové strany obsahující jednoznačnou informaci o tom, že HMMC porušila svůj závazek plynoucí z této Deklarace a uvede, o porušení kterého ustanovení této Deklarace se jedná, popíše skutkový stav a uvede odůvodnění svého názoru“ .
Ke vzniku závazkového právního vztahu z právních úkonů (smluv) je zapotřebí úmyslu stran právní vztah založit anebo alespoň jejich úmyslu způsobit svým chováním právní následky. Dovolací soud se ztotožňuje s žalobcem v tom, že subjekty deklarace (vícestranné nepojmenované smlouvy) projevily úmysl založit závazkové právní vztahy, jejichž obsahem je souhrn vynutitelných subjektivních práv a povinností; že deklarace je právním úkonem ve smyslu §34 obč. zák., tedy není pochyb.
Závěr odvolacího soudu, že povinnost žalované provést to, co je v příloze stanoveno jako „doporučení“ , z deklarace nevyplývá, a nelze ji dovodit ani výkladem podle §35 odst. 2 obč. zák., je však správný.
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
To, že si smluvní strany smluvní ujednání vykládají různě, není ničím neobvyklým, zejména v případě, kdy dojde až k soudnímu sporu. Ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým, systematickým a historickým. Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle účastníků v okamžiku uzavírání smlouvy. Interpretace obsahu právního úkonu soudem přitom nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně – jako je tomu v projednávané věci – určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci, kdy účastníci řízení interpretují obsah smluvních ujednání odlišným způsobem. Soud při úsudku o skutečné vůli účastníků smlouvy přihlédne zejména k účelu tohoto právního úkonu, k okolnostem, za jakých k němu došlo, a k následnému chování účastníků smlouvy.
Slovo „implementovat“ v daných souvislostech znamená „zavést“, „zavádět“, „využít“, „využívat“. Ve spojení s tím, že k implementaci se žalovaný zavázal „nad rámec podmínek stanovených povolením ke změně krajinného rázu“ , tj. mimo dosah stanoviska EIA Ministerstva životního prostředí z 5. 5. 2006 a územního rozhodnutí magistrátu města Frýdek - Místek z 24. 11. 2006, je – úplné či částečné – zavedení (využití) doporučení ze studie ponecháno ve fakultativní rovině. Tomu odpovídá i deklarací sjednaná právní sankce za to, že žalovaná doporučení „studie zpracované společností LŐW & spol., s.r.o. dne 7. září 2006“ – zcela nebo zčásti – nevyužije, tedy k nim (kvantitativně či kvalitativně) nepřihlédne.
Jestliže „implementovat doporučení“ neznamená povinnost je provést, je nadbytečné zabývat se určitostí článku 15 deklarace z hlediska ustanovení §37 odst. 1 obč. zák., tedy otázkou v rámci čeho, jakým způsobem a v jakém termínu měla být doporučení implementována.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání žalobce zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 4, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.500,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 378,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu