ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.72.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 72/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) T. N. , b) R. M. , a c) L. M. , zastoupených Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalované GINESTRE, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, identifikační číslo 251 43 948, zastoupené Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem v Praze 2, U Kanálky 4/1359, o zaplacení 15.032.462,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 77/2010, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2014, č. j. 70 Co 270/2014-409, takto:
Dovolání žalobců se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. května 2014, č. j. 39 C 77/2010-371, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 16. července 2014, č. j. 39 C 77/2010-385, přiznal žalobkyním T. N. a R. M. osvobození od soudních poplatků; žalobci L. M. osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
K odvolání žalobce L. M. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2014, č. j. 70 Co 270/2014-409, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (ve spojení s doplňujícím usnesením) ve výroku, jímž mu soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovoláním napadeným rozhodnutím rozhodl odvolací soud pouze o odvolání žalobce L. M., neboť žalobkyně T. N. a R. M. proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání nepodaly. V řízení mají žalobci postavení samostatných společníků (§91 odst. 1 o. s. ř.); samostatný společník je oprávněn podat odvolání jen za svou osobu a odvolání podané jedním ze samostatných společníků se neprojeví - není-li zde jiný důvod podle §206 o. s. ř. (a o takovou situaci se v souzené věci nejedná) - v poměrech ostatních samostatných společníků. Protože usnesením odvolacího soudu nebyla žalobkyním T. N. a R. M. způsobena žádná procesní újma, je jejich dovolání proti tomuto rozhodnutí subjektivně nepřípustné a Nejvyšší soud je proto odmítl (§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Dovolání žalobce L. M. může být přípustné jen podle §237 o. s. ř.
V usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných).
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně respektoval.
Žalobce L. M. v dovolání pouze polemizuje s úvahami odvolacího soudu (které Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenými) a žádnou otázku procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jež dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena (§237 o. s. ř.), k posouzení ve skutečnosti neotevírá. Jeho námitky, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usneseními ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, neobstojí. „ Objektivní nedostatek finančních prostředků “ u něho nebyl zjištěn a nelze mít za to, že by odvolací soud „ řádně neprověřil jeho celkové majetkové poměry “, popř. „ nevypořádal se se všemi zjištěnými skutečnostmi “, jak tomu bylo v případě řešeném v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1359/2013. Nejedná se ani o případ, kdy by odvolací soud „ neposoudil řádně všechna kritéria “, resp. „ nepřihlédl k tvrzeným dluhům dovolatele, k nimž jsou soudy povinny přihlížet“ . Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2808/2013 je nepřiléhavý, neboť v citovaném rozhodnutí byla primárně řešena otázka, zda je možné žalobce osvobodit od soudních poplatků v řízení, které je již samo o sobě osvobozeno od soudního poplatku, a to ex lege podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Nejvyšší soud dovolání žalobce L. M. podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost - mimo důvody, které vedly k odmítnutí dovolání - se sluší připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není námitka, že odvolací soud nepřihlédl ke všem zjištěným okolnostem. Není totiž zpochybněním právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, námitkou, že řízení trpí vadami, se dovolací soud nezabýval (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu