ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.775.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 775/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce města Habartov , zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, proti žalované TONER RL, spol. s r. o. , se sídlem v Plzni, Domažlická 1255/200a (identifikační číslo osoby 45357099), zastoupené Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Jižní předměstí, Hálkova 1229/44, o 1.800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 19 C 257/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2014, č.j. 11 Co 65/2014-505, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.118,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Václava Krondla, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 29. 7. 2013, č.j. 19 C 257/97-458 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2013, č.j. 19 C 257/97-473), kterým Okresní soud Plzeň - město uložil žalované zaplatit žalobci 1.800.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovanou zavázal k úhradě částky 519.432,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávky z 5. 9. 1997 se účastníci dohodli na tom, že žalovaná má právo odstoupit od této smlouvy, jestliže vzájemné pohledávky (ty, které za úplatu nabyla postupní smlouvou, a protipohledávka z úvěrové smlouvy vůči třetí osobě) nezaniknou jednostranným započtením nebo započtením na základě dohody. Účinky odstoupení (dopisem z 12. 6. 2013 doručeným žalobci při jednání 15. 7. 2013) nenastaly, protože žalobce důvodně namítl promlčení práva na odstoupení od smlouvy; tříletá promlčecí doba počala běžet „nejpozději“ 29. 3. 2008, tj. v den, kdy Nejvyšší soud odmítl dovolání proti rozsudku ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 Cmo 313/2004, kterým Vrchní soud v Praze určil, že započtení pohledávky ve výši 1.800.000,- Kč, tj. pohledávky, kterou žalovaná nabyla postupní smlouvou z 5. 9. 1996, proti úvěrové pohledávce Kreditní banky Plzeň, a.s. - v likvidaci, je neplatným jednostranným právním úkonem.
Dovoláním, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná prosazuje názor, že dodatkem smlouvy o postoupení pohledávky z 5. 9. 1996 účastníci sjednali rozvazovací podmínku, jejímž splněním zanikla bez dalšího účinnost smlouvy, a – pro případ, že se mýlí – namítá nesprávné posouzení počátku běhu tříleté promlčecí doby (§101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“); podle jejího názoru začala běžet až 27. 3. 2013, kdy Nejvyšší soud v předmětné věci vydal rozsudek (č.j. 33 Cdo 3307/2011-371), v němž uzavřel, že zánik práv a povinností ze smlouvy o postoupení pohledávek nebyl vázán na splnění rozvazovací podmínky.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Ve vztahu k otázce subjektivních práv a povinností vyplývajících pro účastníky postupní smlouvy z dodatku uzavřeného 5. 9. 1997 neshledal dovolací soud dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. přípustným, protože setrvává na závěru prezentovaném v kasačním rozhodnutí, jímž byly soudy nižších stupňů vázány (viz rozsudek ze dne 27. 3. 2013, č.j. 33 Cdo 3307/2011-371). V něm dovodil, že ujednání obsažené v dodatku předpokládá aktivní jednání žalované, a to nejen ve vztahu ke kompenzačním právním úkonům, popř. k návrhu na uzavření dohody o započtení, ale i v případě, že se jí nepodaří započtením postoupených pohledávek proti pohledávce z úvěru docílit zániku svého závazku. Formulace povinnosti postoupit pohledávky zpět žalobci vylučuje úvahu odvolacího soudu o samočinné ztrátě právních účinků postupní smlouvy, k níž by bezpochyby splněním rozvazovací podmínky došlo, a nastoluje takovou interpretaci, podle které se předpoklad aktivního konání žalované ztotožňuje s odstoupením od smlouvy. Uvedený výklad projevů vůle postupitele a postupníka (§35 odst. 2 obč. zák.) zohledňuje nepřesnou terminologii užitou smluvními stranami (že se smlouva „stane“ neplatnou), aniž by bylo nutné větu o kontraktační povinnosti účastníků pokládat za nadbytečnou. Dodatkem z 5. 9. 1996 se tedy účastníci dohodli tak, že žalovaná má právo odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávek, jestliže vzájemné pohledávky (ty, které nabyla postupní smlouvou, a protipohledávka z úvěrové smlouvy) nezanikly jednostranným započtením nebo započtením na základě dohody.
Odkaz dovolatelky na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2005, a ze dne 24. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdon 756/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/2001, je nepřípadný; projednávané věci se netýkají (v prvním z nich Nejvyšší soud vyložil, že souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu, je předpokladem platnosti právního úkonu /zpeněžení/, jehož absence má za následek absolutní neplatnost, druhý pojednává o vztahu §610 obč. zák. k obecnému ustanovení o podmínkách /§36 obč. zák./).
Ve vztahu k otázce promlčení neobsahuje dovolání obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto náležitost již nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3, větu první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu uvedeného ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku žalovaná – která k otázce přípustnosti pouze uvedla, že dovolání je přípustné, „a to zejména z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení dovolací soud rozhodoval rozdílně a vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ – nedostála, přičemž specifikaci přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu