ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.867.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 867/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. M. , zastoupeného Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, proti žalovanému R. H. , s místem podnikání v Rapotíně, Šumperská 222, identifikační číslo 16632982, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská 20, o 134.304,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 313/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 7. června 2012, č. j. 69 Co 63/2012-213, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.228,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Hlaveše, advokátka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. března 2011, č. j. 17 C 313/2008-147, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2011, č. j. 17 C 313/2008-156, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 134.304,- Kč s úrokem z prodlení od 21. 10. 2008 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. června 2012, č. j. 69 Co 63/2012-213, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Za rozhodující považoval okolnost, že reklamované vady byly vadami odstranitelnými a nenastala situace, zakládající žalobci právo odstoupit od smlouvy, a to ani s přihlédnutím k event. námitce počtu opětovně se vyskytujících vad.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou námitky žalobce, že soudy pominuly zjištění znalců, kteří potvrdili, že při jejich prohlídce čtyřkolka byla po opravě, resp. byly přetěsněny spoje, přičemž k tomuto stavu došlo pravděpodobně po třetí reklamaci, tj. po 10. 10. 2008, že prohlášení dovozce Australia export-import s. r. o. bylo vydáno dodatečně pro potřeby soudního řízení, že mu nemůže být přičítáno k tíži, že neprokázal existenci třetí závady při reklamaci dne 10. 10. 2008, že její existenci prokázal již tím, že v zakázkovém listě ze dne 10. 10. 2008 popsal projevy všech závad a tento list žalovaný podepsal. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, ale o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Při nezpochybněném závěru, že veškeré vady předmětu koupě byly vadami odstranitelnými, je zákonná úprava natolik jednoznačná, že otázka, zda žalobci vzniklo právo od smlouvy odstoupit podle §616 obč. zák., nemůže činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Ze znění §616 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej §3028 zákona č. 89/2012 Sb. - dále opět jen „obč. zák.“), které představuje implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží, vyplývá, že prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad. V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen „rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. (odst. 2 věta prvá). Platí přitom, že rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak. (odst. 3). Řešení dovoláním nastolené otázky tak není způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Namítá-li žalobce, že odvolací soud věc posuzoval jen z pohledu ustanovení §622 odst. 2 obč. zák. a nikoli též podle ustanovení §616 obč. zák. pak přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí primárně založil na závěru, že právo odstoupit od smlouvy žalobci nenáleží podle §616 odst. 3 a 4 obč. zák. (s tímto právním posouzením soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil), a sekundárně na závěru, že takové právo mu nemohlo vzniknout ani podle §622 odst. 2 obč. zák.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb., čl. II. vyhlášky č. 390/2013 Sb., a čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb. - dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 6.500,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.428,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. března 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu