ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.97.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 97/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce GLEXDAR HOLDINGS LIMITED , se sídlem v Nicosii, Griva Digeni, 26C P.C., Kypr, zastoupeného JUDr. Peterem Andrisem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Zelinářská 530/10, proti žalovanému Mgr. M. P. , o zaplacení 15.450.000,- Kč s příslušenstvím a smluvních pokut, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 238/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2013, č. j. 68 Co 247/2013-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 15.450.000,- Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z titulu deseti smluv o půjčkách a dále požadoval zaplacení kapitalizovaných smluvních pokut z těchto půjček.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. 1. 2012, č. j. 19 C 238/2009-80, uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000.000,- Kč do deseti dnů od doručení tohoto usnesení. Změnil tím své usnesení ze dne 22. 4. 2011, č. j. 19 C 238/2009-59, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 5.804.710,- Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2013, č. j. 68 Co 247/2013-97, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesením ze dne 6. 2. 2012, č. j. MSPH 76 INS 1342/2012-A-9, prohlásil Městský soud v Praze na majetek žalovaného konkurz. Usnesením ze dne 16. 4. 2013, č. j. MSPH 76 INS 1342/2012-B-39, rozhodl, že v nalézacím řízení, ve kterém je dlužník (Mgr. M. P.) žalovanou stranou a které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 CmSm 301/2009 a u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 238/2009, lze pokračovat.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost je v něm zdůvodněna odkazem na §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.; dovolatel kritizuje procesní postup soudů, aniž v dovolání specifikuje, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. (tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013) má za splněné. Absence údaje o tom, v čem podle žalobce spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nad rámec své přezkumné činnosti považuje dovolací soud za vhodné poznamenat, že námitkám uplatněným v dovolání by nemohlo být přisvědčeno ani v případě, že by dovolání bylo přípustné. Žalobce totiž přehlíží, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2013, č. j. MSPH 76 INS 1342/2012-B-39, k návrhu insolvenčního správce rozhodl ve smyslu §265 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v rozhodném znění (dále jen „insolvenční zákon“), že v nalézacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 238/2009, lze pokračovat. V takovém případě jsou překonány účinky prohlášení konkurzu na probíhající řízení (§263 odst. 1 insolvenčního zákona), avšak lhůty, které byly přerušeny (tj. např. lhůta určená k zaplacení soudního poplatku), počínají ode dne, kdy je v řízení pokračováno, běžet znovu (§263 odst. 2 insolvenčního zákona).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2015
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu