ECLI:CZ:NS:2015:33.ND.40.2015.1
sp. zn. 33 Nd 40/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) H. S. a b) L. S. , zastoupených JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, kpt. Jaroše 13, proti žalované Provident Financial, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 9/2006, identifikační číslo 25621351, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 166/2014, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 23 C 166/2014, se nepřikazuje Okresnímu soudu Brno-venkov.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 12. března 2014 se žalobci domáhají určení neplatnosti smlouvy o půjčce č. 576316730 uzavřené dne 22. srpna 2013.
Podáním ze dne 30. září 2014 navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov. Návrh odůvodnili tím, že „jejich účast na jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 by byla velice problematická, a to zejména pro jejich složitou finanční situaci a nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, (….) která je v částečném invalidním důchodu, je nezaměstnaná a jediným příjmem obou žalobců je její částečný invalidní důchod“.
Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu, jemuž má být věc podle návrhu žalobců přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu výše citovaného ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobci uváděné argumenty nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Nejvyšší soud při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. vzal v úvahu, že žalobci jsou v řízení zastoupeni advokátem, jemuž v účasti při jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4 nic nebrání, přičemž i při nepřítomnosti žalobců by byla účastí jejich právního zástupce dána záruka kvalifikovaného bránění jejich zájmů.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu Brno-venkov nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu