ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1606.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1606/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání obviněného L. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 10 To 50/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 4/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 1 T 4/2013, byl obviněný L. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 roky. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a současně byl nad obviněným vysloven dohled, který bude vykonáván podle §49 až 51 tr. zákoníku.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 1 T 4/2013, podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 10 To 50/2014, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný L. P. byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 10 To 50/2014, podal následně obviněný L. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soudy nesprávně a neobjektivně hodnotily provedené důkazy a nepřipustily, že skutkový děj mohl proběhnout jiným způsobem. Obviněný dále uvedl, že jednání poškozené K. S. totiž bylo možné hodnotit jako sexuální výzvu s tím, že přístup obviněného byl nejprve akceptován a posléze poškozená změnila argumentaci a rovněž uvedl, že poškozená s ním šla do jeho bytu zcela dobrovolně a stejně tak dobrovolně s ním měla pohlavní styk. Výpověď poškozené potom byla posouzena jako věrohodná, ač z obdobných důvodů byla odmítnuta výpověď obviněného, aniž by bylo zohledněno, že poškozená se již dříve léčila pro úzkostnou depresivní psychózu a rovněž nebylo vzato v úvahu, že poškozená mohla fabulovat, aby ospravedlnila své chování. Obviněný rovněž namítl, že byl konstatován následek v podobě posttraumatické stresové poruchy, ačkoli poškozená po činu žila společenským životem, navštěvovala diskotéky a dokončila studium. K rozsudku Vrchního soudu v Praze obviněný uvádí, že bez bližšího odůvodnění při stejné kvalifikaci změnil trest odnětí svobody na nepodmíněný. Ze strany soudů obou stupňů tak, jak namítá obviněný, došlo k porušení základních principů při hodnocení důkazů.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 1 T 4/2013 a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně sám obviněného zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podle §265a tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Tento princip vystihuje zejména rozsah možnosti podat dovolání, neboť tím je v podstatě vyjádřeno, že dovolání je přípustné jen ve vztahu k těm výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými se soud druhého stupně zabýval, resp. z titulu své přezkumné pravomoci byl povinen se zabývat (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Zásadně totiž platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal a ani nebyl povinen je přezkoumat, není přípustné napadat tyto výroky dovoláním, resp. není přípustné napadat rozhodnutí soudu druhého stupně v tom směru, že ponechal tyto výroky nedotčené. V předmětné věci přitom podala odvolání pouze státní zástupkyně, a to směřující pouze do výroku o trestu, tudíž obsahující pouze námitky, které nezakládaly povinnost odvolacího soudu přezkoumat také výrok o vině. Vrchní soud v Praze potom při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že v návaznosti na podaný řádný opravný prostředek přezkoumal ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. pouze oddělitelný výrok o trestu (přičemž odvolání shledal v převážné části důvodným a provedl výše popsaný zásah). Výrok o vině obviněného tak zůstal nepřezkoumaný a zcela nedotčený. Má tedy za to, že dovolání obviněného je nepřípustné, neboť směřuje proti výroku a současně proti okolnostem, které přezkumu odvolacím soudem nebyly podrobeny a ani k tomu nebyl důvod.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodly soudy obou stupňů, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové vedeného pod sp. zn. 1 T 4/2013 je zřejmé, že obviněný L. P. nepodal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 1 T 4/2013. Proti tomuto rozsudku podala odvolání pouze státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
V případě, že odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud tak podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, odst. 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř., a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. trest.).
Přestože obviněný uvádí, že dovolání směřuje mimo jiné i proti výroku o trestu, zjevně tak činí pouze formálně, když uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v dovolání brojí výhradně proti výroku o vině. Výhradně proti tomuto výroku směřují totiž všechny jeho konkrétní námitky v dovolání uvedené. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele byly zaměřeny výhradně proti výroku o vině, který nebyl v rámci odvolacího řízení přezkoumáván, nemohl se těmito výhradami pro jejich nepřípustnost dovolací soud vůbec zabývat. Pro úplnost je třeba konstatovat, že námitky pouze proti nepřiměřenosti uloženého trestu by rovněž nemohly založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal