ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1631.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1631/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání obviněného J. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2014 sp. zn. 4 To 376/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 32/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 7 T 32/2014 uznán vinným, že v přesně nezjištěných dnech v době od 31. 12. 2011 do 25. 11. 2012, neboť dne 26. 11. 2012 poškozená Z. K. dovršila věk 15 roků, ve svém bytě v K. Ř., s. T. G. M., okr. J. H., navázal známost s nezletilou Z. K., poškozenou nejméně 1x týdně ve svém bydlišti osahával po těle, zejména na prsou, a se jmenovanou poškozenou opakovaně vykonal pohlavní styky, jednak ve svém bydlišti, a jednak ve volné přírodě, přičemž obž. J. H. bylo známo, že nezletilá Z. K. doposud nedosáhla věku 15 roků.
Toto jednání obviněného bylo soudem kvalifikováno jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný za to byl podle §187 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku.
Dále bylo stejným rozsudkem rozhodnuto, že se obviněný J. H. podle §226 písm. e) tr. ř. zprošťuje návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 21. 2. 2014 sp. zn. Zk 64/2014, a to pro jednání, jimiž se měl dopustit dvojnásobného přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zanikla trestnost činu účinnou lítostí podle §197 tr. zákoníku.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 23. 4. 2014 je patrné, že po vyhlášení uvedeného rozsudku a po poučení o právu podat opravný prostředek (odvolání), státní zástupkyně prohlásila, že se vzdává práva na odvolání k bodu 2 (§196 tr. zákoníku) a nevyjadřuje se k bodu 1 (§187 tr. zákoníku). Obviněný naopak prohlásil, že se vzdává práva odvolání i za osoby blízké.
Proti uvedenému rozsudku okresního soudu podal následně odvolání státní zástupce, a to výhradně do výroku o uloženém trestu, a to v neprospěch obviněného. V tomto odvolání se státní zástupce stručně řečeno domáhal uložení přísnějšího trestu, zejména pak pokud jde o jeho nepodmíněnost.
O tomto odvolání státního zástupce rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 9. 2014 sp. zn. 4 To 376/2014, kterým podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému podle §187 odst. 1 tr. zákoníku uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky, k jehož výkonu jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Proti výše cit. rozsudkům obou soudů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedeným rozsudkům vytýká, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, jelikož jeho jednání nenaplňuje znaky nezbytné pro kvalifikaci jako zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a dále to, že krajský soud nepoužil ustanovení podle §81 tr. zákoníku.
Konkrétně pak dovolatel namítá, že v průběhu řízení nebylo zjištěno jeho úmyslné zavinění, konkrétně že nevěděl, že poškozené v kritické době ještě není patnáct let. V tomto pak poukazuje na svá tvrzení a také na výpověď poškozené. V další části dovolatel vytýká krajskému soudu, že v jeho případě při ukládání trestu odnětí svobody neaplikoval ustanovení §81 odst. 1 tr. zákoníku o podmíněném odkladu jeho výkonu. Poukazuje na předchozí rozhodnutí okresního soudu v této otázce a nesouhlasí s důvody, pro které mu odvolací soud uložil trest jako nepodmíněný, zejména pokud se týká jeho předchozích soudních postihů a důsledků činu na psychický stav poškozené. Podle jeho názoru měl krajský soud taktéž uložený trest odnětí svobody podmíněně odložit na zkušební dobu, jako to před ním učinil již soud prvního stupně.
V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud oba napadené rozsudky soudů nižších stupňů, případně jen rozsudek odvolacího soudu, zrušil a dále postupoval podle §265 l tr. ř.
K podanému dovolání obviněného se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve rekapitulovala obsah napadených soudních rozhodnutí, jakož i dovolání obviněného. Dále poukázala na skutečnost, že obviněný nenapadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, ale učinil tak pouze státní zástupce, a to proti výroku o trestu. Odvolací soud následně přezkoumával pouze zákonnost tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Jestliže dovolání obviněného směřuje proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával a ani neměl povinnost jej přezkoumávat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto, jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle posledně cit. ustanovení trestního řádu, a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Taktéž, že podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se taktéž zabýval otázkou, a to též s ohledem na vyjádření státní zástupkyně, zda je dovolání obviněného přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze mj. podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Za takové rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu lze nesporně pokládat i dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, byť jím obviněný nebyl přímo uznán vinným, ale v souladu s výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně byl tímto rozhodnutím odvolacího soudu obviněnému nově uložen trest.
V podaném dovolání byl namítnut dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. , který lze uplatnit, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dalšího obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel spatřuje v prvé řadě pochybení v rozhodnutí soudu druhého stupně a jemu předcházejícím rozsudku nalézacího soudu, pokud jimi byl uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. V dalším obsahu dovolání pak nesouhlasí, pokud mu odvolací soud za uvedený trestný čin nově uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, a nikoli jako před tím soud prvního stupně, s podmíněným odkladem na zkušební dobu.
K podanému dovolání je ale nutné v prvé řadě uvést, že podle ustáleného názoru Nejvyššího soudu dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Tomu je třeba rozumět tak, že pokud např. odvolání bylo podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu, odvolací soud je sice oprávněn přezkoumat a případně i změnit odvoláním nenapadený výrok o vině, ale pouze tehdy, pokud k tomu sám nalezne důvod, tj. dospěje-li k závěru, že výrok o trestu je vadný v důsledku nesprávného výroku o vině. Pokud takový závěr neučiní, nemá ani důvod odvoláním nenapadený výrok o vině přezkoumávat.
Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích i z obsahu přezkoumávaného trestního spisu (viz protokol o hlavním líčení) je patrné, že obviněný J. H. odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal, neboť sám se tohoto práva vzdal, a to i za ostatní oprávněné osoby, vzápětí po vyhlášení předmětného rozsudku okresním soudem. Naopak odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce v neprospěch obviněného, a to výhradně proti výroku o trestu.
Na základě toho pak odvolací soud svoji přezkumnou činnost soustředil výhradně na odvoláním napadený výrok o trestu v rozsudku okresního soudu, když zjevně nepokládal za potřebné se zabývat též odvoláním nenapadeným výrokem o vině, který evidentně pokládal za učiněný v souladu se zákonem. Jestliže v konečném důsledku obviněnému změnil (zpřísnil) trest odnětí svobody za spáchaný zločin, a to pokud jde o způsob jeho výkonu, tedy mu jej uložil jako nepodmíněný, nestalo se tak rozhodně proto, že by konstatoval nějakou nesprávnost v samotném výroku o vině, ale došlo k tomu po zohlednění širších souvislostí spáchaného jednání i osobních poměrů obviněného.
Vzhledem k tomu co bylo výše uvedeno, obviněný mohl v obecném slova smyslu uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o uloženém trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo, jelikož odvolací soud právě na podkladě odvolání státního zástupce proti výroku o trestu mu tento trest zpřísnil. Pokud tedy obviněný v prvé řadě ve svém dovolání brojí proti výroku o vině, tedy že byl soudy uznán vinným výše popsaným jednáním, které bylo posouzeno jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, nelze než konstatovat, že v této části je jeho dovolání nepřípustné. Jestliže by jeho dovolání neobsahovalo i další část směřující proti uloženému trestu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Jelikož je ale v další části dovolání obviněného namítáno nesprávné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, namísto užití ustanovení §81 odst. 1 tr. zákoníku o podmíněném odkladu, dovolací soud konstatuje, že v důsledku toho nebylo možné podané dovolání odmítnout, jako nepřípustné, ale současně muselo být posouzeno, zda užitá argumentace spadá pod uplatněný dovolací důvod. Závěr dovolacího soudu je takový, že pokud obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak veškeré jeho námitky namířené proti nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody, nelze označit za spadající pod tento důvod dovolání. Je tomu proto, že předmětné námitky nemají souvislost s nesprávným právním posouzením skutku, nebo jiným nesprávným hmotně právním posouzením. Ve smyslu cit. dovolacího důvodu lze např. namítat, že obviněnému měl, nebo naopak neměl být uložen úhrnný, souhrnný či společný trest apod. V žádném případě ale s odkazem na něj nelze napadat druh trestu, jeho výměru, nebo způsob jeho výkonu, jako je tomu v tomto případě.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání v jedné části ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu a v jeho zbývající části nebylo takto koncipované dovolání možné vůbec uplatnit. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c