ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.262.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 262/2015-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2015 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2014 sp. zn. 3 To 330/2014, v trestní věci vedené Okresním soudem v Karviné – pobočkou v Havířově pod sp. zn. 103 T 154/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 8. 2014 sp. zn. 103 T 154/2014 byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, protože dne 20. 6. 2014 v době kolem 08.45 hodin v H.-P. S., okres K., na ul. P. T. v obchodním domě O. za běžného provozu, veden záměrem odcizit vhodné věci k dalšímu použití, vzal z regálů LED svítilnu v hodnotě 199,- Kč a kleště v hodnotě 459,- Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 658,- Kč, které uschoval pod oděv, pronesl prostorem pokladen bez zaplacení, následně byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby, způsobil tak OBI Česká republika, s. s. o., Budějovická 3a, Praha 4 škodu ve výši 658,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 28. 4. 2014 č.j. 104 T 65/2014-518, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2014, mj. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku mj. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
Za to mu byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl k jeho výkonu zařazen do věznice s dozorem.
Proti uvedenému rozsudku podal odvolání obviněný, a to výhradně proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 10. 2014 sp. zn. 3 To 330/2014 toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl, jako nedůvodné.
Toto usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V tomto dovolatel prohlašuje, že uložený trest je velmi tvrdý, na což poukazoval již v podaném odvolání, když nezohledňuje rozhodné skutečnosti jeho případu. Opakuje svou předchozí obhajobu, že vždy kradl z existenčních důvodů, neboť nebyl schopen se sám živit a drobné krádeže mu pomáhaly přežít. Dále poukazuje na skutečnost, že spolu s předchozím podmíněným trestem, který mu bude zřejmě přeměněn, bude jeho postih nepřiměřeně tvrdým ve vztahu ke skutkům, jichž se dopustil. Soudy tak podle jeho mínění uložily výši trestu, když nepřihlédly k zásadě přiměřenosti sankcí, a taktéž k jeho osobě a poměrům, kdy se v jeho případě jedná o nemajetnou osobu, bez jakýchkoli prostředků. V závěru zdůrazňuje, že uložený trest je s ohledem na výši způsobené škody naprosto nepřiměřený. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k jeho obsahu vyjadřovat nebude.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2014 sp. zn. 3 To 330/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
K podanému dovolání je třeba v prvé řadě uvést, že podle ustáleného názoru Nejvyššího soudu dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Tomu je třeba rozumět tak, že pokud např. odvolání bylo podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu, odvolací soud je sice oprávněn přezkoumat a případně i změnit odvoláním nenapadený výrok o vině, ale pouze tehdy, pokud k tomu sám nalezne důvod, tj. dospěje-li k závěru, že výrok o trestu je vadný v důsledku nesprávného výroku o vině. Pokud takový závěr neučiní, nemá ani důvod odvoláním nenapadený výrok o vině přezkoumávat.
V daném případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný výslovně s tím, že nesměřuje do výroku o vině, ale výlučně do výroku o trestu. Na základě toho pak odvolací soud svoji přezkumnou činnost soustředil výhradně na odvoláním napadený výrok o trestu v rozsudku okresního soudu, když zjevně nepokládal za potřebné se zabývat též odvoláním nenapadeným výrokem o vině, který evidentně označil za učiněný v souladu se zákonem. Pokud se týká trestu, jenž byl obviněnému okresním soudem uložen, tak i ohledně tohoto výroku odvolací soud dospěl k závěru, že je v souladu se zákonem a odvolání obviněného zamítl.
Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, obviněný mohl v obecném slova smyslu uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o uloženém trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. To také učinil, a to za použití výhrady, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou souladnosti dovolatelem vznesených námitek s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Proti výroku o trestu pak lze zásadně tento důvod dovolání uplatnit výhradně ve vtahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pokud je namítáno pochybení soudu při ukládání souhrnného či úhrnného trestu v případech souběhu trestných činů nebo u trestu společného za pokračování v trestném činu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přilišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku např. nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, osobních poměrů pachatele apod., jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
Závěr dovolacího soudu je tudíž v tomto případě takový, že pokud byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby s výkonem ve věznici s dozorem a dovolatel v mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak veškeré jeho námitky namířené proti tomuto trestu je třeba označit za nespadající pod tento důvod dovolání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c