ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.392.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 392/2015-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 6 To 366/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 270/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné uznal obviněného M. J. rozsudkem ze dne 11. 8. 2014 sp. zn. 5 T 270/2013 vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 9. 9. 2013 v době kolem 15.50 hodin v Ch., okres K., na silnici a jinde na trase z D., po vědomém požití konopí (marihuany) kouřením ve večerních hodinách 8. 9. 2013, kdy konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako omamné látky, přičemž konopí obsahuje zároveň účinnou psychoaktivní látku THC (dronabinol), která je uvedena v příloze č. 5 shora citovaného zákona jako psychotropní látka, řídil osobní automobil tov. zn. Opel Vectra, ač v době řízení měl v krvi nejméně 1,6 ng/ml THC a z důvodu tohoto zjevného ovlivnění nebyl schopen náležitě ovládat řízení vozidla.
Za to byl obviněnému podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku uložen peněžitý trest a podle §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku byla stanovena výměra peněžitého trestu v počtu 100 denních sazeb ve výši 150,- Kč, tedy celkem 15 000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky.
Z podnětu odvolání obviněného, které proti tomuto rozhodnutí podal, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 6 To 366/2014 napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc pro předmětný skutek (viz výrok usnesení) postoupil Městskému úřadu Český Těšín, protože se o trestný čin nejedná, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.
Proti citovanému usnesení soudu druhého stupně nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného. To opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a že o postoupení věci jinému orgánu bylo rozhodnuto, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolatel v odůvodnění mimořádného opravného prostředku nejprve rekapituloval průběh řízení a obsah jednotlivých soudních rozhodnutí v dané věci. Zejména pak citoval z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně závěry, na jejichž základě věc obviněného byla postoupena Městskému úřadu v Českém Těšíně, jelikož se nejedná o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek.
S těmito závěry se dovolatel neztotožnil. Podle jeho názoru došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jelikož existuje extrémní nesoulad mezi důkazy tak, jak byly provedeny a skutkovými zjištěními, které byly odvolacím soudem dovozeny při úvahách o naplnění či nenaplnění skutkové podstaty přečinu.
Dovolatel citoval znění ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 4 Tdo 765/2014, i na některé pasáže z komentáře trestního zákoníku. Konstatoval, že ve věci byly vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a odvětví psychiatrie. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy při drogových deliktech při řízení vozidla pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie může určit a vyjádřit, zda je řidič schopen či neschopen řídit motorové vozidlo, tedy zda vykonává činnost, tedy řídí vozidlo, ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Podle dovolatele krajský soud nesprávně vyhodnotil závěry těchto znaleckých posudků, přičemž v dovolání opakuje jak vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tak znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Je toho názoru, že oběma znaleckými posudky bylo prokázáno, že v době řízení vozidla se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil užitím návykové látky a vykonával činnost, tedy řídil vozidlo a mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Dále zmínil svědecké výpovědi zasahujících policistů, podle nichž se obviněný jevil ovlivněn návykovou látkou, měl zarudlé oči a obličej, byl nervózní, jeho nálada byla podrážděná až depresivní, neustále hovořil. Dovolatel je tak toho názoru, že krajský soud celou věc nevyhodnotil správně, postupoval v rozporu se zásadami formální logiky a přes existenci objektivních důkazů obviněného chybně neuznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a rozsudek soudu prvního stupně nesprávně zrušil a věc postoupil Městskému úřadu v Českém Těšíně pro podezření z přestupku.
V závěru dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbudou svého podkladu a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ji znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil paušální souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil (§265h odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 6 To 366/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného). Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolatelem byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy že odvolacím soudem bylo v konečném výsledku rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. A zároveň i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud konstatoval, že vznesené námitky směřující pod posledně citovaný dovolací důvod, konkrétně že skutkové a tím i výsledné hmotně právní závěry soudu druhého stupně jsou v extrémním rozporu s tím, co z provedených důkazů ohledně způsobilosti, resp. nezpůsobilosti obviněného řídit motorové vozidlo, vyplynulo, lze s ohledem na dřívější judikaturu Ústavního soudu pod tento dovolací důvod podřadit. Taktéž výsledná námitka, že soud druhého stupně v důsledku tohoto pochybení nesprávně zrušil odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a věc postoupil správnímu orgánu, jelikož skutek není trestným činem, ale mohlo by se jednat o přestupek, je souladná s prvně uvedeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Spornou se v daném případě stala výhradně otázka, zda obviněný byl v době řízení motorového vozidla natolik ovlivněn návykovou látkou delta – 9 – tetrahydrokanabinol (9 – THC), že v důsledku obsahu této látky v jeho krvi nebyl způsobilý řídit motorové vozidlo a mohl tak ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (viz §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky).
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že toxikologickým vyšetřením krve obviněného byla jednoznačně stanovena koncentrace THC ve výši 1,6 ng/ml. Podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. se za limitní hodnotu návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu v krevním vzorku pokládá hodnota 2 ng/ml. V případě zjištění této hodnoty a hodnoty vyšší je řidič považován za ovlivněného takovouto návykovou látkou. Z výpovědi znalkyně RNDr. Marie Staňkové jednoznačně vyplynulo, že v takovémto případě se nejedná o příležitostného uživatele, ale spíše o uživatele chronického, u kterého je riziko vzniku tzv. depa, tj., že koncentrace THC v krvi obviněného může být po poslední dávce drogy po delší dobu v měřitelné hodnotě (s časovým odstupem 12 - 20 hod.). Čím častěji je droga konzumována, tím má konzument tzv. v sobě vytvořené větší depo a tímto se mu získaná látka do krve dostává ve větší koncentraci. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Mieczyslaw Ciesla dospěl k závěru, že u obviněného nebyla prokázána závislost na návykových látkách. Zjištěný stupeň ovlivnění kanabisem ovlivnil schopnost řízení motorového vozidla spíše lehčí mírou, ale i tak šlo o ovlivnění neslučitelné s bezpečným řízením motorového vozidla. Znalec nedospěl ve znaleckém posudku k jednoznačnému závěru, že by obviněný byl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla, který si přivodil vlivem požití návykové látky.
Soud dále konstatoval poznatky z výpovědí příslušníků Policie ČR V. S. a L. P., jakož i z úředního záznamu o kontrole řidiče. Z těch je možno vzít za prokázáno, že vozidlo obviněného nestavěli z důvodu spáchání přestupku ani neobvyklého způsobu jízdy. Obviněný se choval slušně, normálně, spolupracoval. Při kontrole měl podle úředního záznamu zarudlé a lesklé oči. Z protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření bylo zjištěno, že obviněný byl vyšetřen v 16.50 hod. a nebyly u něj zjištěny žádné fyziologické projevy, ze kterých by bylo možno dovozovat závěry, že je pod vlivem návykových látek, kdy vyšetřující lékař dospěl k závěru, že osoba nejeví podezření na užití návykové látky.
Krajský soud po vyhodnocení shora uvedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný je chronickým uživatelem návykových látek – marihuany, když drogu měl užít dne 8. 9. 2013 okolo 22.00 hod. a v době řízení motorového vozidla dne 9. 9. 2013 v 15.50 hod. již nebyl v akutní fázi po požití návykové látky (nebylo ani prokázáno, že by byl ve fázi, kdy se projevují abstinenční příznaky), ale jako u chronického uživatele u něj docházelo k vylučování THC a jeho metabolitu postupně do krve v hodnotě, jaká byla u něj zjištěna. Krajský soud dospěl k závěru, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla pouze pod vlivem této návykové látky. Nedošlo však u něj ke stavu, který by zcela vylučoval jeho způsobilost řídit motorová vozidla.
Soud proto dospěl k závěru, že protiprávní jednání obviněného nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. Vzhledem k tomu napadený rozsudek zrušil a věc postoupil podle §222 odst. 2 tr. ř. k projednání Městskému úřadu v Českém Těšíně, neboť zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
Nejvyšší státní zástupce však s těmito závěry soudu nesouhlasí, a poukazuje v této souvislosti na závěry obou znalců, které vyslovili ve svých posudcích.
Nejvyšší soud, i když obecně jako soud dovolací není povolán k případnému přehodnocování důkazů a skutkových zjištění podle požadavků dovolatele, přesto s ohledem na námitku nejvyššího státního zástupce o existujícím extrémním nesouladu dodává následující.
Pokud jde o znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Marii Staňkovou, Ph.D., tak ta v prvé řadě prohlásila, že v moči a krvi obviněného, které mu byly odebrány dne 9. 9. 2013 v 16.45 hod., tedy 55 minut po jízdě, byla prokázána přítomnost delta – 9 – tetrahydrokanabinolu (THC) v koncentraci ve výši 1,6 ng/ml. Tato koncentrace nedosahuje hodnoty, od které se považuje osoba danou látkou ovlivněna (tato hodnota je od 2,0 ng/ml). Znalkyně ale dále přihlédla k policisty popsaným projevům řidiče, tedy z toho, že byl nervózní, měl zarudlé spojivky, lesklé oči, dále z časového odstupu mezi řízením motorového vozidla a odběrem krve a z toho vyvodila, že obviněný mohl být v době řízení uvedenou drogou ovlivněn. Dále, ale již v obecné rovině, popsala vliv aplikace drog z konopí na řidiče v akutní fázi, tj. útlum, únava, porucha motorických funkcí, poruch koncentrace a pozornosti, prodloužení reakčního času, poruchu jemných automatizmů, atd., což poté blíže rozvedla. V závěru konstatovala, že doba trvání účinků je 1 – 4 hodiny po aplikaci, snížení kognitivních funkcí a celkové výkonnosti může přetrvávat až 24 hodin po aplikaci. Jde o ovlivnění neslučitelné s bezpečným řízením motorových vozidel. U hlavního líčení dne 25. 2. 2014 jmenovaná znalkyně na výslovnou otázku samosoudkyně, zda obviněný byl ve stavu vylučujícím řídit vozidlo, odpověděla, že se k tomu jednoznačně nemůže vyjádřit, jelikož zjištěná hodnota 1,6 ng/ml byla nižší, než je koncentrace uvedená v odborném stanovisku České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie. Není schopna říci, zda se u osoby obviněného jedná o chronického nebo jednorázového uživatele. Jednorázový uživatel by si drogu musel aplikovat krátce před začátkem jízdy. Při opakované aplikaci drogy nelze vyloučit, že ta koncentrace nějakou dobu bude setrvávat v detekovaném množství. Pokud obviněný uvedl, že marihuanu kouří dvakrát až třikrát týdně, nelze jednoznačně říci, zda již jde o uživatele chronického, nebo ještě o uživatele příležitostného. Není ale vyloučeno, že při takovéto konzumaci koncentrace po poslední dávce drogy s časovým odstupem 12 až 20 hodin ještě nemusí oscilovat kolem té katohodnoty. Čím častěji se droga konzumuje, tím je depo větší a tím se látka do krve, tedy i do mozku dostává ve větší koncentraci.
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Mieczyslawem Cieslou mj. vyplynulo, že v konkrétním případě nelze míru ovlivnění podrobněji specifikovat vzhledem k nemožnosti stanovení hladiny kanabinoidů v době skutku a vzhledem k individuální reaktivitě. Znalec pak v rámci konečných odpovědí na položené otázky pod bodem 9. vyslovil závěr, že zjištěný stupeň ovlivnění kanabisem v době spáchání skutku ovlivnil schopnost řízení motorového vozidla obviněným měrou spíše lehčí, ale i tak šlo o ovlivnění neslučitelné s bezpečným řízením motorového vozidla. Dále zde popsal jednotlivé formy narušení kognitivních schopností takového řidiče.
Je třeba zdůraznit, že soud druhého stupně ve svém rozhodnutí nekonstatoval, že by obviněný nebyl v době řízení motorového vozidla ovlivněn návykovou látkou (9 – THC). Soud pouze dospěl k závěru, že důkazy nebylo spolehlivě prokázáno, že obviněný motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k výkonu takové činnosti, aby to zároveň bylo ohrožující pro život nebo zdraví jiných osob nebo z hlediska možného způsobení značné škody na majetku, což jsou zákonem požadované znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud se s takto vysloveným závěrem soudu ztotožnil, neboť nedospěl k tomu, že by soud provedené důkazy hodnotil způsobem odporujícím principům formální logiky, a že by tudíž jeho výsledné závěry skutkové i právní byly v extrémním rozporu s těmito důkazy. Lze jistě souhlasit s tím, že v takovýchto případech pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se může vyslovit k otázce, zda řidič (obviněný) byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Je přitom přihlíženo i k jiným poznatkům, než pouze k výsledkům krevního rozboru. V daném případě se jednalo o výpovědi zasahujících policistů ohledně vzhledu a jednání obviněného v rámci prováděné kontroly a taktéž o úřední záznam o této kontrole řidiče (č. l. 2 spisu) a o protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby … (č. l. 3 spisu). Z těchto ale rozhodně nelze dovodit, že by obviněný způsobem své jízdy, či samotným chováním a vystupováním navenek prokazoval, že je pod vlivem návykové látky do té míry, že není způsobilý vozidlo ovládat. Obviněný byl policisty zastaven v rámci běžné silniční kontroly vozidel a řidičů, nikoli proto, že by jeho způsob jízdy byl neobvyklý, vzbuzující pozornost, či dokonce ohrožující ostatní účastníky silničního provozu. Kontrolující policisté do úředního záznamu uvedli, že obviněný byl nervózní, měl zarudlé a lesklé oči, vše ostatní bylo v mezích normálu. Následně vyšetřující lékař v protokolu nezaznamenal nic, co by mohlo ze zjištěného chování a projevů obviněného nasvědčovat, že před jízdou požil nebo si jinak aplikoval jakoukoli látku, která by jeho způsobilost ovládat motorové vozidlo vylučovala. Sám obviněný doznal, že kouřil marihuanu předchozího dne ve večerních hodinách, přičemž marihuanu kouří dvakrát až třikrát do týdne.
Nejvyšší soud proto souhlasí s názorem vysloveným soudem druhého stupně, pokud jde o jeho konstatování, že obviněný nepožil návykovou látku v krátké době před jízdou, čili nebyl v akutní fázi po jejím požití, nýbrž u něj jako (v podstatě) u chronického uživatele marihuany docházelo k vylučování THC a jeho metabolitu postupně do krve v hodnotě, která byla posléze zjištěna toxikologickým rozborem. Tedy, že v době řízení motorového vozidla byl pod vlivem návykové látky, ale nenacházel se ve stavu, který by u něj zcela vylučoval způsobilost řídit motorová vozidla. U látky delta – 9 – tetrahydrokanabinol je nařízením vlády č. 41/2014, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, stanovena úroveň předmětné látky v krvi na 2,0 ng/ml. Čili jedná se o hodnotu, kdy řidič již není způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla. Taková hodnota THC ale u obviněného zjištěna příslušným rozborem nebyla. I když dovolatel správně upozornil, že zmíněné nařízení vlády je pouze orientační, přesto v projednávaném případě nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, které by umožnily prohlásit obviněného za řidiče, který se i při zjištěném množství 1, 6 ng/ml THC v krevním vzorku nacházel ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost vykonávat činnost řidiče motorového vozidla. Tento závěr platí i v situaci, kdy znalec MUDr. Ciesla, navzdory veškerým výše uvedeným poznatkům, ve svém posudku prohlásil, že ovlivnění obviněného návykovou látkou bylo neslučitelné s bezpečným řízením motorového vozidla. Ani znalecký posudek totiž nelze hodnotit izolovaně od ostatních důkazů, a pokud jeho závěr nezní přesvědčivě, jako v tomto případě, nelze mu dát bez dalšího, oproti ostatním důkazům, jakoukoli prioritu.
Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že i konečný závěr a postup soudu druhého stupně, pokud rozhodl, že obviněný svým jednáním nenaplnil požadované znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, ale protože v době řízení motorového vozidla jeho krev prokazatelně obsahovala látku THC ve zvýšeném množství, mohlo by jeho jednání být posouzeno jako přestupek, a v důsledku toho po zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně věc postoupil k dalšímu projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Českém Těšíně, je třeba označit za důvodný a souladný se zákonem.
V důsledku toho Nejvyšší soud, jako soud dovolací, po konstatování, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně vytýkanými vadami netrpí, podané dovolání nejvyššího státního zástupce jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí pak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c