ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.667.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 667/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o dovolání obviněného R. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 3 To 7/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 80/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně uznal rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 21 T 80/2014 obviněného R. Č. vinným z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 12. 7. 2014 v 12.09 hod. v B., obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na ulici 1. l. směrem k nemocnici řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 406, přičemž existuje podezření, že motorové vozidlo řídil po požití alkoholických nápojů, neboť míru jeho ovlivnění nebylo možné zjistit, když se odmítl podrobit jak dechové zkoušce, tak odběru krve,
a toho se dopustil přesto, že mu rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 20 T 21/2009, ze dne 8. 7. 2009, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 578/2009, právní moci dne 7. 12. 2009, byl uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let, který byl následně dne 3. 3. 2010 poměrně zkrácen na dobu 1 rok a 10 měsíců.
Za to mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž k výkonu uloženého trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyř let.
Proti výroku o uloženém trestu podali odvolání, jednak obviněný, ale i státní zástupce v neprospěch obviněného. Obě podaná odvolání byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 3 To 7/2015 zamítnuta podle §256 tr. ř., jako nedůvodná.
Následně podal proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku trvá na tom, že mu byl nalézacím soudem uložen nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody ve výši jednoho roku a pakliže odvolací soud tuto jeho námitku zamítl, postupoval nesprávně, neboť předmětné odvolání bylo důvodné. Soudy měly zohlednit existující polehčující okolnosti, jakož i jiné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí o výši trestu. Obviněný dále uvádí výčet těchto okolností, především doznání, dále okolnosti týkající se samotné povahy a závažnosti trestného činu – krátká vzdálenost, kterou obviněný vozidlem ujel, dále skutečnost, že nikoho neohrozil, jakož i že na výzvu policistů ihned zastavil. Taktéž zdůraznil skutečnost, že motorové vozidlo použil kvůli tomu, že byl vylákán ze svého bydliště s tím, že jeho bratr je ohrožen na životě. Obviněný dále uvádí okolnosti týkající se svých osobních, majetkových a rodinných poměrů, když vyzvedává, že po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodnutím Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 10. 2012 žil se svou družkou, se kterou vychovává malého syna, řádným životem, přivydělával si v rámci svých zdravotních možností brigádami a léčil se z následků těžké nemoci. Na základě výše uvedeného se obviněný domnívá, že adekvátním trestem by byl podmíněný trest odnětí svobody, popř. kratší trest odnětí svobody či trest obecně prospěšných prací i za současného vyslovení zákazu činnosti v delším rozsahu. Zároveň vyslovil nesouhlas se svým zařazením do věznice s ostrahou.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal věc k novému projednání.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělila, že s ohledem na obsah podaného dovolání obviněného se k němu nebude věcně vyjadřovat a zároveň vyjádřila souhlas k vydání rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i pro případ rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu ust. §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu jsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný dovoláním napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 3 To 7/2015, tedy podal dovolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé ve druhém stupni a splnil tak podmínky přípustnosti požadované ustanovením §265a odst. 1 a odst. 2 tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, a to podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání též splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce obviněného v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni a ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se poté zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod sestává ze dvou alternativních podmínek, Nejvyšší soud se proto vzhledem k nepřítomnosti bližší argumentace obviněného, jakým způsobem je tento dovolací důvod materiálně naplněn, musel zabývat oběma variantami.
Naplnění první z variant je vyloučeno z toho důvodu, že Krajský soud v Ostravě ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného věcně přezkoumal a podle §256 tr. ř. jej napadeným usnesením zamítl. Tato varianta je totiž přípustná toliko ve dvou alternativách – 1) pokud byl řádný opravný prostředek (stížnost či odvolání) zamítnut z formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. Komentář. 7. vydání, 2013, str. 3174). Jelikož jak bylo uvedeno výše, odvolání obviněného bylo řádně věcně přezkoumáno a bylo o něm rozhodnuto ve veřejném zasedání, nepřichází tato alternativa v úvahu.
Naplnění druhé varianty je též vyloučeno, neboť obviněný nedeklaroval jiný dovolací důvod než podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jinými slovy řečeno druhá varianta předmětného dovolacího důvodu je spjata s některým z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a to v případech, kdy odvolací soud některou z těchto vad vytýkanou v řádném opravném prostředku neodstranil, nebo sám svým vlastním postupem či rozhodnutím zatížil řízení takovou vadou. Žádnou takovou vadu ale dovolatel ve svém podání neuvedl, resp. ji nepodřadil pod některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů. Jelikož Nejvyšší soud je při přezkoumání dovolání vázán rozsahem a důvody uvedenými v dovolání (viz §265i odst. 3 tr. ř.), nezbylo mu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť předmětný dovolací důvod byl deklarován pouze formálně a neúplně, tedy aniž by byl naplněn jeho obsah.
Nad rámec uvedeného je nutno zmínit, že pokud obviněný brojil proti druhu a výši uloženého trestu odnětí svobody, nabízelo se podřazení jeho námitek pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je však materiálně naplněn toliko v případě, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, potažmo pokud mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný byl odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž trestní sazba odnětí svobody je u tohoto přečinu stanovena až na dvě léta. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž pro výkon uloženého trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyř let, přičemž tento druh trestu lze uložit na dobu od jednoho do deseti let. Z uvedeného je zcela zjevné, že oba uložené tresty včetně jejich výměry a způsobu jejich výkonu jsou plně v souladu se zákonem. Jak již Nejvyšší soud několikrát judikoval, důvodem tohoto dovolacího důvodu nemůže být „pouhá“ nepřiměřenost trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
Protože dovolání obviněného R. Č. bylo podáno způsobem, který nelze hodnotit jinak, než že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec