ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.899.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 899/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání, které podal obviněný G. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 4. 2015 sp. zn. 68 To 34/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 9/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. G. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 23. 1. 2015 sp. zn. 4 T 9/2015 uznal obviněného G. G. vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že od 00:01 hod. dne 23. 12. 2014 do 01:10 hod. dne 22. 1. 2015 pobýval na území České republiky, a to přesto, že je veden v evidenci nežádoucích osob s platností od 23. 10. 2014 do 23. 12. 2015, neboť mu bylo rozhodnutím Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Přerově ze dne 30. 7. 2014, pod č. j. KRPM-75783-33/ČJ-2014-140022-SV, uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku, proti němuž si v zákonné lhůtě podal odvolání, o kterém rozhodovalo Ředitelství služby cizinecké policie v Praze a které 20. 10. 2014 vydalo rozhodnutí pod č. j. CPR-13152-2/ČJ-2014-930310-V242 o zamítnutí odvolání a současně potvrdilo i stanovenou lhůtu k vycestování z území České republiky do 60-ti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, tedy do 24:00 hod. dne 22. 12. 2014, když uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 10. 2014, přičemž dne 22. 1. 2015 v 01:10 hod. v P. – M. na ulici H., v baru B., byl kontrolován hlídkou Odboru cizinecké policie Přerov, bez dokladů opravňujících ho k pobytu na území České republiky . Za to mu byl v souladu s §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří let.
Odvolání obviněného, které proti tomuto rozsudku podal, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 4. 2015 sp. zn. 68 To 34/2015 zamítl podle 256 tr. ř.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený pod písmenem h), jelikož byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Obviněný má za to, že mu byl trest vyhoštění podle §80 odst. 1 tr. zákoníku uložen v rozporu s ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož má na území České republiky pracovní a sociální zázemí a uložení tohoto trestu je v rozporu se zájmem na spojování rodin. V České republice žije již skoro 16 let, má zde svou rodinu, konkrétně dcery, bývalou manželku a její příbuzné, s nimiž se stýká. Naopak s rodinnými příbuznými v K. neudržuje více jak 15 let kontakt. Obviněný projevuje zájem o svou rodinu, zejména pak o obě dcery prostřednictvím svých známých a příbuzných ze strany bývalé manželky. Ačkoliv má zájem se s nimi stýkat, nemá v současné době zajištěno sociální zázemí a bytové podmínky natolik, aby se s nimi stýkat mohl. Obviněný má zájem v České republice zůstat i nadále, žít řádným životem a vídat svou rodinu. Byla mu rovněž přislíbena práce za předpokladu udělení trvalého pobytu na území České republiky.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jakož i rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 1. 2015 sp. zn. 4 T 9/2015 zrušil ve výroku o trestu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. k podanému dovolání písemně vyjádřil s tím, že nejprve rekapituloval obsah samotných rozhodnutí soudů nižších stupňů i dovolání obviněného. Dále zmínil zákonné podmínky, za nichž lze dovolání podat z důvodů, o něž obviněný své dovolání opřel a taktéž učinil výklad podmínek, za nichž lze obviněnému uložit trest vyhoštění z území České republiky. V návaznosti na to státní zástupce konstatuje, že v případě obviněného podmínky pro uložení tohoto druhu trestu byly splněny. Poukázal přitom na charakter spáchaného činu a zejména na skutečnost, že obviněný byl v minulosti několikrát soudně trestán pro rozličnou trestnou činnost a byl i ve výkonu trestu odnětí svobody. Nadužívá alkoholické nápoje a jeho příbuzní v České republice se s ním kontaktovat nechtějí. Jakkoli se obviněný v dovolání snaží tvrdit, že splňuje podmínky §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, které ve svém souhrnu zapovídají trest vyhoštění uložit, nelze s ním v žádném případě souhlasit. V závěru pak státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného typu rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 4. 2015 sp. zn. 68 To 34/2015 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán za předpokladu, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Trest vyhoštění lze uložit pachateli, který není občanem České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Jednou z překážek bránící pachateli uložit trest vyhoštění je kumulativní splnění okolností uvedených v ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin.
Dovolací námitka obviněného týkající se právě překážky zájmu na spojování rodin a jeho tvrzení, že na území České republiky má pracovní a sociální zázemí, představuje soustavnou obhajobu obviněného, s níž se vypořádal již soud prvního stupně, když v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl, že s rodinnými důvody předkládanými obviněným, jež údajně brání uložení trestu vyhoštění, se v minulosti zabýval již správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí ze dne 30. 7. 2014, když dovodil, že rodinné poměry obviněného k jeho bývalé manželce, dětem a širší rodině bývalé manželky jsou natolik zpřetrhané, že vyhoštěním nedojde k újmě na právech obviněného z pohledu rodinného života. Z rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Přerově ze dne 30. 7. 2014 č.j. KRPM-75783-33/ČJ-2014-140022-SV, jímž bylo obviněnému uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku, se podává, že bývalá manželka obviněného I. G. správnímu orgánu sdělila, že se s obviněným dlouhodobě nestýká, jsou rozvedeni od roku 2006. Naposledy se viděli asi v roce 2011 na nádraží, kde obviněný popíjel. Dcery se s obviněným stýkat nechtějí, mladší obviněného vůbec nezná. Potvrdila, že v případě vycestování obviněného z České republiky tuto skutečnost nebude zcela určitě považovat za nepřiměřený zásah do rodinného života, s čímž podle jejího názoru souhlasí i jejich dcery. Obviněný potvrdil, že se s manželkou od roku 2006 po rozvodu nestýkají. Švagr obviněného A. G. uvedl, že nikdo z rodiny nechce mít s obviněným nic společného, neboť všem dluží peníze a s obviněným se nekontaktuje. Z rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie Praha ze dne 20. 10. 2014 č.j. CPR-13152-2/ČJ-2014-930310-V242 o zamítnutí odvolání obviněného proti shora uvedenému rozhodnutí ze dne 30. 7. 2014 pak dále vyplývá, že obviněnému byl udělen trvalý pobyt na území České republiky dne 16. 11. 1998, který mu byl pravomocně zrušen ke dni 15. 11. 2013 rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, Odborem azylové a migrační politiky ze dne 24. 10. 2013 č. j. OAM-1685-6/ZR-2013, a to zejména z důvodu, že obviněný byl v České republice opakovaně pravomocně odsouzen za páchání trestné činnosti (mimo jiné i pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku), stal se alkoholikem a bezdomovcem, který nemá práci a byla mu stanovena povinnost vycestovat z území České republiky do 30 dnů ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 30. 3. 2014.
Z takto zjištěného skutkového stavu vyplývá, že obviněný nesplňuje ani jednu z podmínek předvídanou ustanovením §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, takže v uložení trestu vyhoštění soudu překážka uváděná v dovolání nebránila. Lze proto konstatovat, že skutečnosti namítané v dovolání obviněného jsou zjevně neopodstatněné a trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let mu byl uložen v souladu se zákonem.
Další z dovolacích důvodů podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , jenž obviněný uplatnil, je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Dovolatel jej uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písm. h) tr. ř., což, jak bylo shora uvedeno, bylo shledáno neopodstatněným. Tudíž závěr je takový, že nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného G. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. František Hrabec předseda senátu