ECLI:CZ:NS:2015:4.TZ.2.2015.1
sp. zn. 4 Tz 2/2015-40
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. března 2015 v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného E. C. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. 5 To 223/2014, ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 52/2014, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. 5 To 223/2014, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného E. C.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. C. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. 5 To 223/2014, který je vydal jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 52/2014.
Důvodem k podání citovaného mimořádného opravného prostředku se stala okolnost, že odvolání obviněného E. C. bylo odvolacím soudem projednáno a též o něm rozhodnuto ve veřejném zasedání dne 9. 7. 2014 v jeho nepřítomnosti a bez zvoleného, případně ustanoveného obhájce, v situaci, kdy jak bylo posléze zjištěno, v té době byl obviněný ve vazbě na základě usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 6. 2014 sp. zn. 19 T 90/2014, tedy v jiné věci, a to od 11. 6. 2014. Podle stěžovatelky si obviněný vyrozumění o konání veřejného zasedání převzal dne 2. 6. 2014, ale nedostavil se k němu. Proto odvolací soud rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v jeho nepřítomnosti.
Stěžovatelka konstatuje, že Krajský soud v Brně pochybil, když jednal ve veřejném zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, který byl v této době ve vazbě, aniž by zároveň výslovně prohlásil, že se účasti na něm vzdává. Taktéž jednal v nepřítomnosti obhájce obviněného, ačkoli v té době byl dán důvod pro nutnou obhajobu. Jestliže bylo za takovýchto okolností ve veřejném zasedání o podaném odvolání meritorně rozhodnuto, došlo k porušení práva obviněného na obhajobu a tím i k porušení zákona v jeho neprospěch.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byl v neprospěch obviněného E. C. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4, tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil včetně ostatních obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbudou svého podkladu a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Z trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 19 T 52/2014 vyplývají následující skutečnosti.
Rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 27. 5. 2014 sp. zn. 19 T 52/2014 byl obviněný E. C. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 2. 4. 2014 kolem 13:15 hod. v K. jednáním blíže popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
Za tento přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců nepodmíněně, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o odkázání poškozené, České republiky – Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání, v němž mělo být odvolání obviněného projednáno, na den 9. 7. 2014 od 10:10 hod. a obviněnému o jeho konání zaslal dne 23. 6. 2014 vyrozumění (vzor č. 7a) na adresu určenou pro doručování písemností s pokynem zásilku neukládat. Uvedená zásilka (typ III.) byla podle vyznačení poštou na doručence vložena dne 25. 6. 2014 do schránky adresáta (obviněného), jelikož nebyl zastižen. Z toho pak krajský soud při svém dalším postupu vycházel a dovodil zde fikci řádného doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněnému dne 25. 6. 2014, tedy v zákonné pětidenní lhůtě. I když se pak obviněný k veřejnému zasedání nedostavil (viz protokol o veřejném zasedání č. l. 74 spisu) Krajský soud v Brně tohoto dne, tedy 9. 7. 2014, odvolání obviněného projednal a rozhodl usnesením, že se podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušuje výrok o náhradě škody.
Z předložených písemností, konkrétně z opisu protokolu o vazebním zasedání, které se konalo u Okresního soudu v Hodoníně dne 13. 6. 2014 od 10:00 hod. ve věci sp. zn. 19 T 90/2014 vyplynulo, že obviněný E. C. byl usnesením tohoto soudu ze dne 13. 6. 2014 podle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. vzat do vazby, a to se započetím od dne 11. 6. 2014. Podle lustrace z evidence vězeňské služby je obviněný ve věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 19 T 90/2014 ve vězení od 11. 6. 2014 a jeho konec připadá na 11. 6. 2015. Tedy je zjevné, že v době, kdy bylo obviněnému C. Krajským soudem v Brně doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání pod sp. zn. 5 To 223/2014, nařízené na 9. 7. 2014, v němž mělo být rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 5. 2014 sp. zn. 19 T 52/2014, tak tento obviněný byl prokazatelně soudem omezen na svobodě a nemohl předmětné vyrozumění o veřejném zasedání převzít a tudíž se ani nedověděl o jeho konání. Jeho neúčast u veřejného zasedání dne 9. 7. 2014 pak byla pouze logickým důsledkem těchto okolností.
Ze všeho co bylo výše uvedeno je evidentní pochybení odvolacího soudu, který neměl zachovány procesní podmínky pro projednání a rozhodnutí o odvolání, které obviněný E. C. podal proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný byl totiž v době, kdy byl činěn pokus o jeho vyrozumění o konání veřejného zasedání u Krajského soudu v Brně i ke dni jeho konání omezen na svobodě v jiné trestní věci, a byl tak u něho dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu. Dále pak podle §263 odst. 3 tr. ř. platí, že při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení a podle §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí , že se účasti při veřejném zasedání vzdává . Podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
Z údajů uvedených v přezkoumávaném trestním spise je zjevné, že výše uvedenými zákonnými ustanoveními se Krajský soud v Brně neřídil.
Konstatovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či trest odnětí svobody skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil. Z údajů obsažených v trestním spise vyplývá, že Krajský soud v Brně nikterak nezjišťoval, zda se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody či vazbě, ačkoli tak z opatrnosti učinit měl.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. 5 To 223/2014, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného E. C. v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud toto usnesení zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Věc pak byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro tento soud z tohoto rozhodnutí vyplývá povinnost provést nové řízení o podaném opravném prostředku v souladu s trestním řádem a v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Přitom musí mít na paměti, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést jím nařízené procesní úkony, když zároveň v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c