ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1121.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 1121/2015-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2015 o dovolání, které podal obviněný P. N. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 7 To 159/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 95/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 2 T 95/2014, byl obviněný P. N. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 3 T 65/2012, za sbíhající se trestné činy podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 3 T 249/2012, a taktéž za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 3 T 75/2012, byl obviněnému podle §206 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let. Pro jeho výkon soud obviněného zařadil do věznice s dozorem podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Současně soud zrušil výroky o trestech uložených shora citovanými rozhodnutími včetně obsahově navazujících rozhodnutí.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání tří let a v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli všichni poškození odkázání s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného P. N. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 7 T 159/2015, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. N. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vlastimila Vlka dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku, které je argumentačně velmi nepřehledné, obviněný namítl, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nedostatečná a neúplná. Podle něj se soud prvního stupně soustředil jen na výpověď svědkyně Š. G. a zcela pominul další skutečnosti, které jsou s tímto důkazem v rozporu, a ani odvolací soud uvedené pochybení nenapravil.
Zásadní dovolací námitka obviněného pak směřovala právě proti způsobu, jakým soudy nižších stupňů hodnotily věrohodnost výpovědi jmenované svědkyně. Zopakoval svou obhajobu, že byl sice jednatelem obchodní společnosti Openwest, s.r.o., nicméně o všech finančních tocích rozhodovala Š. G. Právě ona navrhla zřízení soukromého bankovního účtu na své jméno, který pak vydávala za účet obchodní společnosti Openwest, s.r.o., a jehož číslo uváděla na fakturách vystavených obchodní společnosti CARGO-HORTIM, spol. s r.o. Přitom jako osoba znalá účetnictví musela vědět, že zřízení soukromého účtu pro firemní účely není možné.
V další části dovolání obviněný objasnil svůj pohled na okolnosti týkající se vzniku dluhů na zdravotním a sociálním pojištění obchodní společnosti Openwest, s.r.o., a konstatoval, že nemohly odůvodnit založení bankovního účtu ovládaného svědkyní Š. G., jak jmenovaná tvrdí. Namítl, že obchodní společnost fungovala a obrat v jejím hospodaření nastal až vinou Š. G., která disponovala s firemními finančními prostředky zaslanými na její soukromý bankovní účet a namísto toho, aby z nich zaplatila obchodním partnerům, ponechala si je pro sebe. Obviněný zdůraznil, že sám neměl k jejímu účtu přístup a žádný důkaz o tom, že souhlasil s tím, aby Š. G. dávala pokyny k platbám z tohoto účtu ve svůj prospěch nebo ve prospěch své matky, neexistuje.
Pokud jde o tvrzení svědkyně Š. G., že obviněný měl možnost pracovat na jejím počítači a zasahoval do zpracování účetních dokladů, obviněný poukázal na výpovědi svědkyň Z. P. a R. V., které je podle jeho názoru vyvrací.
Obviněný vyjádřil přesvědčení, že Š. G. de facto „vytunelovala“ jeho firmu, aby mohla za takto získané finanční prostředky ve výši tří milionů korun založit svou vlastní obchodní společnost BIRBONE s. r. o., které se stala jednatelkou. Podle něj soudy chybně dospěly k závěru, že vše činila na jeho pokyn. Ve skutečnosti se stal obětí trestné činnosti Š. G., na kterou podal trestní oznámení ihned poté, co zjistil, že „odklonila“ finanční prostředky z jeho obchodní společnosti na svůj soukromý účet. Paradoxem je, že byl následně za tento skutek sám odsouzen.
Závěrem svého dovolání obviněný P. N. konstatoval porušení zásady trestního řízení in dubio pro reo s obecným poukazem na to, že souhrn nepřímých důkazů musí spolehlivě prokazovat vinu obviněného a lze-li z nich vyvodit i jinou verzi skutkového děje, která je pro obviněného příznivější, pak musí soudy vycházet z ní.
Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 7 To 159/2015, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvona Antonínová, která Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Konstatovala, že z námitek uplatněných obviněným je zřejmé, že svoji dovolací argumentaci uplatnil zcela bez respektu ke skutkovým zjištěním, která se stala rozhodnými při vyvození jeho trestní odpovědnosti za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Dovolateli dále vytkla, že sice zpochybnil skutkový stav věci, pokud jde o jeho úplnost, avšak tuto výhradu nijak nekonkretizoval a ve zbývajícím textu dovolání se zaměřil jen na způsob hodnocení provedených důkazů a výlučně na jeho podkladě dovodil, že skutkové okolnosti posuzovaného případu se udály jinak, než je mu kladeno za vinu. Takto pojaté dovolání podle státní zástupkyně neumožňuje zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, ze kterých vychází napadené rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný podal dovolání formálně splňující všechny zákonné náležitosti včetně stanovené lhůty. Poté se Nejvyšší soud zabýval konkrétními námitkami z hlediska obviněným zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, jež se staly podkladem rozhodnutí soudů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.
Argumentace obviněného, kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale nesměřovala proti hmotněprávním vadám napadeného rozhodnutí. Spočívala výhradně v nesouhlasu obviněného se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a se závěrem o jeho vině, k němuž soudy na jejich podkladě dospěly. Obviněný zpochybňoval zejména věrohodnost výpovědi svědkyně Š. G., která ho usvědčuje ze spáchání trestných činů, a snažil se přenést svou trestní odpovědnost právě na ni s tvrzením, že nevěděl o špatné ekonomické situaci obchodní společnosti Openwest, s.r.o., ani o zřízení soukromého bankovního účtu na jméno Š. G., kam byly záměrně zaslány platby od odběratele obchodní společnosti CARGO-HORTIM, spol. s r. o.
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě jen zopakoval výhrady, které byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení a které učinil obsahem svého odvolání, přičemž Krajský soud v Brně se s nimi naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal (viz strany 12 až 14 napadeného usnesení). Obviněný se nepokusil změnit nebo rozšířit své dřívější argumenty směřující proti odsuzujícímu rozsudku a při formulaci dovolacích námitek neuvedl žádnou okolnost, která by mohla zpochybnit správnost důvodů, pro něž odvolací soud jeho řádný opravný prostředek zamítl. Nevysvětlil ani, v čem podle něj spočívá rozporuplnost stěžejního skutkového závěru, že na základě jeho vlastního rozhodnutí byly platby určené ve prospěch obchodní společnosti Openwest, s.r.o. hrazeny na za tím účelem zřízený soukromý účet, s nímž výlučně podle pokynů obviněného disponovala svědkyně Š. G. Dovolatel kromě zpochybnění pravdivosti výpovědí této svědkyně nepředložil konkrétní výhradu ohledně případné deformace důkazů soudy obou stupňů, popř. porušení zásad obecné logiky při jejich hodnocení tak, že by výsledky dokazování vyvolávaly důvodné pochybnosti o skutkových zjištěních, jak jsou vyjádřeny ve výroku o vině.
Nejvyšší soud ve svých dřívějších rozhodnutích opakovaně konstatoval, že dovolání, v němž obviněný opakuje výhrady, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolací soud se jimi zabýval a náležitě se s nimi vypořádal, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Nejvyšší soud proto jen zcela nad rámec dovolacího přezkumu k námitkám obviněného konstatuje, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí o podané obžalobě v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu. V odůvodnění svého rozsudku se velmi pečlivě vyrovnal s obhajobu obviněného a se stejnou pečlivostí vysvětlil, proč uvěřil výpovědi svědkyně Š. G. a na základě jakých dalších důkazů dospěl k tomu, že obviněný jako jediný jednatel obchodní společnosti Openwest, s.r.o., s vědomím její špatné ekonomické situace, zejména neuhrazených splatných závazků ve výši přesahující čtyři miliony korun, dal pokyn Š. G., která byla v minulosti jeho intimní partnerkou, aby založila na své jméno korunový a devizový účet u Komerční banky, a. s. Poté nechal vystavit faktury pro odběratele s čísly těchto účtů, a když byly finanční prostředky odběratelem v celkové výši 1 476 439 Kč na uvedený účet zaslány, prostřednictvím Š. G. (vybírala hotovost pobočce banky), nebo sám platební kartou, kterou od svědkyně obdržel, s nimi disponoval. Takto získané peněžní prostředky obviněný nepoužil k úhradě pohledávek věřitelů obchodní společnosti Openwest, s.r.o., ale pro osobní potřebu svou nebo Š. G., případně ve prospěch obchodní společnosti BIRBONE s. r. o., kterou Š. G. na jeho pokyn založila (viz strany 12 až 17 rozsudku soudu prvního stupně). Soudy nižších stupňů dospěly k jedinému logickému závěru, že motivem jednání obviněného P. N. bylo, aby ve chvíli, kdy se ekonomická situace obchodní společnosti Openwest, s.r.o., jevila neudržitelnou, mohl i nadále mimo dosah početných věřitelů disponovat s jejími aktivy a zabránit tak alespoň částečnému uspokojení jejich pohledávek. Jednání obviněného pak zcela správně soudy kvalifikovaly jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
K dovolacímu tvrzení obviněného, že nevěděl o špatné finanční situaci obchodní společnosti Openwest, s.r.o., až do okamžiku, kdy ji Š. G. „vytunelovala“, Nejvyšší soud pro úplnost poukazuje na zjištění soudů nižších soudů, že úpadkový stav jmenované obchodní společnosti byl obviněnému znám již krátce poté, co převzal funkci jednatele. Soudy tento závěr opřely o celou řadu důkazů, nikoli jen o výpověď Š. G. Jednalo se zejména o výpovědi účetní Z. P. a dispečerky R. V. a také o listinné důkazy, konkrétně knihu přijatých faktur, kterou Z. P. vydala orgánům činným v trestním řízení, výpis z bankovního účtu obchodní společnosti Openwest, s.r.o., a v neposlední řadě pak o doklady dodané poškozenými věřiteli. Výpověď svědkyně Š. G. o tom, že ji obviněný požádal o založení účtů pro případ, že by z titulu neuhrazených pohledávek (zejména povinných odvodů sociálního a zdravotního pojištění) došlo k zablokování účtu obchodní společnosti, na tyto důkazy logicky navazuje.
Soudy nižších stupňů se zabývaly i dalším tvrzením obviněného, které se v dovolání znovu objevuje, tedy že svědkyně Š. G. založila obchodní společnost BIRBONE s. r. o. bez jeho vědomí. Podle soudů byla tato část obhajoby obviněného bezpečně vyvrácena výpovědí nestranné svědkyně MVDr. Z. D., která jasně uvedla, že aktivní roli při zakládání jmenované obchodní společnosti měl právě obviněný, jenž jí navrhl, aby převzala veterinární ordinaci v H. po MVDr. S. a získala desetiprocentní podíl na obchodní společnosti BIRBONE s. r. o. Nepravdivé je konečně i dovolací tvrzení obviněného o tom, že svědkyně Z. P. a R. V. vypovídaly odchylně od Š. G., pokud jde o to, zda obviněný mohl pracovat na jejím počítači nebo zasahovat do jí vedeného účetnictví. Obě jmenované svědkyně naopak potvrdily, že obviněný a Š. G. si byli velmi blízcí a pracovali spolu někdy i u jednoho počítače, to znamená, že znal přístupová data, což je rovněž v souladu s výpověďmi Š. G. (viz protokol z hlavního líčení ze dne 11. 12. 2014 na č. l. 1620 trestního spisu).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal obsah dovolání obviněného P. N. relevantní jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová