ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1154.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 1154/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2015 o dovolání, které podala obviněná M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 3 To 180/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 185/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 1 T 185/2013, byla obviněná M. P. uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tak, že v období nejméně od 6. 5. 2010 do 8. 7. 2011 v sídle společnosti Prefa Hubenov s. r. o., IČO: 60647051, Kaplice – Hubenov 24, PSČ 38241, jako zaměstnankyně společnosti s pracovním zařazením fakturantka a skladová účetní prováděla úmyslné zásahy do účetního počítačového programu síťové verze POHODA tak, že měnila v již zaúčtovaných daňových pokladních dokladech a fakturách datum jejich vystavení a datum platby či splatnosti, a to v případech a způsobem popsaným v odsuzující části rozsudku. Tím, že zaplacené faktury vykazovala jako dosud neuhrazené, zastírala skutečný stav pokladny poškozené společnosti Prefa Hubenov s. r. o., znemožnila tak odhalit průběžně narůstající manko, které ke dni 11. 7. 2011 činilo částku 329.786,00 Kč.
Za tento přečin byla obviněná odsouzena podle §254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou roků. Podle §229 odst. 3 tr. řádu per analogiam byla poškozená společnost Prefa Hubenov s.r.o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byla obviněná citovaným rozsudkem podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěna obžaloby ze skutku popsaného ve výroku o vině, v němž byl spatřován přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná M. P. odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 3 To 180/2015, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná M. P. dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Bc. Denisy Markové. Tento mimořádný opravný prostředek založila na dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněná nejprve obecně konstatovala, že nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů, pro které není dostatečná opora v provedených důkazech. Soudy porušily ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu tím, že důsledně nevyhodnotily důkazy a nevypořádaly se s obhajobou obviněné, jež zůstala po celé řízení neměnná. Tyto vady byly mj. způsobeny neprovedením navrhovaných důkazů, a nesprávným vyhodnocením rozporů ve výpovědích svědků týkajících se vedení docházky, fyzického přepočítávání pokladny i přítomnosti jednotlivých osob na pracovišti v době, kdy mělo dojít k manipulaci s údaji v programu. Soud prvního stupně tak podle názoru obviněné vyhodnotil důkazní situaci v neprospěch obviněné, zejména ve vztahu k možnosti dalších osob, jež měly přístup k jejímu počítači, znaly její přístupové heslo. Soud rovněž náležitě nevyhodnotil otázku technického provádění inventur a inventarizací, resp. tak učinil opět za porušení zásady in dubio pro reo. Podle přesvědčení obviněné se jedná o jednoznačný případ rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu, nebylo jí umožněno uplatnit řádně obhajobu, neboť veškeré návrhy na doplnění dokazování soudy zamítly, což vše vedlo k porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Závěrem svého dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 3 To 180/2015, zrušil a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné M. P. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavla Kučery. Státní zástupce konstatoval, že podle jeho názoru nastíněnou dovolací argumentaci nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, neboť obviněná se v dovolání fakticky domáhá pouze přezkoumání a hodnocení správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Dodal, že námitky obviněné nepovažuje za důvodné ani v obecné rovině, neboť soudy podle jeho názoru provedly dokazování v rozsahu nezbytném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí a postupovaly plně v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Nedošlo proto k porušení principu in dubio pro reo, i když tuto výhradu stejně nelze v rámci dovolacích důvodů uplatnit. K námitce obviněné, že napadené rozhodnutí trpí vadou opomenutých důkazů, státní zástupce odkázal zejména na příslušnou část napadeného usnesení, v níž krajský soud řádně vysvětlil, proč nevyhověl důkazním návrhům obviněné. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona.
Výhrady obviněné, které se snažila podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, však nesměřovaly proti hmotněprávním vadám napadených rozhodnutí, ale spočívaly výhradně na nesouhlasu obviněné se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a se zjištěným skutkovým stavem, který se stal podkladem odsuzujícího výroku o vině. Námitka obviněné, že jí nebylo umožněno plně uplatnit svoji obhajobu, když jí soudy obou stupňů opakovaně zamítly její návrhy na provedení dalších důkazů (znaleckých posudků), nespadá pod uplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 722/2015).
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na to, že obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku pouze zopakovala shodné výhrady, které byly součástí její obhajoby od počátku trestního řízení, a učinila je též obsahem svého odvolání. Odvolací soud se s nimi však naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal. Přitom dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
S ohledem na skutkový charakter námitek obviněné může Nejvyšší soud již nad rámec dovolacího přezkumu konstatovat, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí o podané obžalobě v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu, a soudy obou stupňů se zcela dostatečným způsobem vypořádaly s obhajobou obviněné i s jejími výhradami vznesenými v průběhu trestního řízení.
Součástí argumentů, jimiž se obviněná snažila zpochybnit správnost napadených rozhodnutí, byl též tzv. „extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a obsahem důkazů“. Ten může být shledán v případech, kdy skutkový závěr soudů nemá oporu ve výsledcích dokazování. Jedná se o situace, kdy především Ústavní soud v rámci řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutí vydaných v trestním řízení přistupuje k výjimečnému zásahu proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. O takový případ se podle názoru Nejvyššího soudu v dané trestní věci nejedná, a to ani z hledisek, která Ústavní soud pro uvedený zásah do rozhodování obecných soudů vymezil (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, a ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikované pod č. 64/1998 a č. 172/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Námitky proti nedostatečnému rozsahu dokazování, resp. proti procesnímu postupu soudů, jimiž nevyhověly návrhům dovolatele na provedení dalších důkazů v trestním řízení, nespadají pod uvedený dovolací důvod. Je tak možné odkázat na princip soudní nezávislosti, jak je zakotven v čl. 82 Ústavy České republiky. Ten mj. znamená právo soudu rozhodnout, který z důkazů v trestním řízení provede, přitom není vázán návrhy stran, současně může z vlastní iniciativy sám provádět důkazy, jež považuje za významné pro rozhodnutí o obžalobě. Při zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je jeho povinností, aby svůj postup přesvědčivě vysvětlil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, publikovaný pod č. 122/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11). Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud se na straně 6 svého rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal s požadavkem na doplnění dokazování o znalecké posudky na ověření autenticity výstupu z účetního programu POHODA a na objasnění přístupu jednotlivých zaměstnanců poškozené společnosti do účetního programu POHODA a učinil tak zadost požadavkům zákona na něj v této otázce kladeným.
Je možné pouze ve stručnosti vyslovit souhlas s úvahami soudu prvního stupně, který na podkladě logických úvah navazujících na výsledky provedeného dokazování vyloučil další zaměstnankyně M. N. a I. B. jako osoby, jež by mohli provést zjištěné změny v účetních dokladech, jak byly zpracovány v účetním programu POHODA. V odůvodnění svého rozsudku tento soud na straně 15 dále rozvedl, na základě jakých důkazů vzal tuto skutečnost za prokázanou. Navíc pachatelství obviněné bylo možné kromě výše uvedeného dovodit též i z okolností, za nichž docházelo k manipulaci s účetními doklady v předmětném počítačovém programu. Závěr o tom, že to musela být právě obviněná, kdo neoprávněně zasahoval do účetní evidence, vyplývá dále z jednotlivých výpovědí svědků, které spolu plně korespondují a vyvrací obhajobu obviněné ohledně znalosti přístupového hesla do účetního programu POHODA svědků M. N., I. B. a Z. P. (strana 14 až 15 odsuzujícího rozsudku). Správné úvahy soudu prvního stupně přijal i soud odvolací, a ke shodným námitkám obviněné uplatněným v odvolání podrobně a přesvědčivě vysvětlil jejich nedůvodnost zejména na stranách 6 až 7 napadeného usnesení. Žádnou relevanci tudíž nelze přiznat ani tvrzenému porušení zásady „in dubio pro reo“, neboť soudy přistupovaly velice pečlivě k objasnění všech skutečností významných pro určení osoby, jež mohla žalovanou manipulaci s účetními doklady provádět, a poté učinily jednoznačný závěr o pachatelství obviněné, jak vyplynul z obsahu dokazování Naopak důsledné dodržení tohoto principu vedlo soud prvního stupně ke zprošťujícímu výroku ohledně druhého žalovaného trestného činu. Soud prvního stupně totiž shledal určité pochybnosti v důkazech o tom, že by to byla jednoznačně obviněná, kdo si přisvojil finanční prostředky poškozené obchodní společnosti Prefa Hubenov s.r.o. Právě s ohledem na možnost, že k penězům v pokladně mohl mít přístup i někdo jiný než obviněná, vedl okresní soud ke zprošťujícímu výroku ze skutku kvalifikovaného jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Je tudíž zřejmé, že již soud prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil odvolací soud, důsledně zvažoval důkazní situaci mj. s přihlédnutím k obhajobě obviněné a rozhodl o její vině poté, co dospěl ke zcela jasnému závěru v případě neoprávněných zásahů do počítačového programu. Zásada „v pochybnostech ve prospěch“ tak byla soudy obou stupňů respektována.
Nejvyšší soud proto neshledal obsah dovolání obviněné M. P. relevantní uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházející řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu