ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1488.2014.3
5 Tdo 1488/2014-II.-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2015 o dovolání obviněného Mgr. R. B. , a obviněného P. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obvinění Mgr. R. B. a P. D. n e berou do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. R. B. v současné době vykonává ve Věznici Z. trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, který mu byl uložen podle §240 odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Obviněný P. D. v současné době vykonává ve Věznici H. trest odnětí svobody v trvání 6 let, který mu byl uložen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud projednal dne 30. 9. 2015 v neveřejném zasedání dovolání obviněných J.Š., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., S. N. a O. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012, a rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I., tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně obviněných Mgr. R. B. a P. D., včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněného J. Š. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, v té části výroku o trestu, jímž mu byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, včetně všech rozhodnutí na tuto část zrušeného výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných R. I. V., S. N. a O. R. odmítl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti se shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení současně o vazbě obviněných Mgr. R. B. a P. D.
Podle ustanovení §67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
V projednávané věci byla obviněnému Mgr. R. B. do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody započtena doba zadržení od 25. 1. 2012 od 7:30 hodin do 26. 1. 2012 do 21:30 hodin a doba zadržení od 21. 3. 2012 od 10:00 hodin do 22. 3. 2012 do 21:00 hodin (srov. č. l. 6946 spisu). Obviněný Mgr. R. B. tedy nebyl v této trestní věci vazebně stíhán. Jmenovaný obviněný byl dne 13. 1. 2014 předveden Policií České republiky do uloženého trestu odnětí svobody (srov. č. l. 7464 spisu). Jak bylo Nejvyšším soudem dále zjištěno, obviněný Mgr. R. B. byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014, pravomocně uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 4. 10. 2013 ve Zlíně převzal písemnou výzvu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 9. 2013, k nastoupení trestu ve věci pod. sp. zn. 61 T 32/2012 s tím, že má povinnost do 7. 10. 2013 nastoupit do Vazební věznice v O. výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 61 T 32/2012-6294, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6To 32/2013 - 6745, kdy zamítnutí jeho žádosti o odklad trestu mu bylo doručeno dne 10. 10. 2013 s tím, že má uložený trest nastoupit nejpozději do 11. 10. 2013, což však neučinil a ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně zaslal opětovnou žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, přičemž písemné zamítnutí jeho žádosti převzal dne 17. 10. 2013, s uložením nástupu výkonu trestu odnětí svobody nejpozději do 18. 10. 2013, což také neučinil a dne 21. 10. 2013 byla Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně doručena žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze strany manželky odsouzeného K. B., přičemž další písemné zamítnutí této žádosti mu bylo doručeno dne 24. 10. 2013 s tím, že má uložený trest odnětí svobody nastoupit nejpozději dne 25. 10. 2013, což však rovněž neučinil až do dne 13. 1. 2014, kdy byl do výkonu trestu dodán, a to na základě příkazu k dodání do výkonu trestu, vydaného Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně ze dne 25. 10. 2013. Za spáchání uvedeného přečinu mu byl uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle opisu z evidence rejstříku trestů nebyl obviněný Mgr. R. B. v žádné další trestní věci stíhán. Nejvyšší soud proto při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů u obviněného Mgr. R. B. vzal v úvahu, že nebyl v projednávané trestní věci vazebně stíhán a délku následujícího výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 7 let a 6 měsíců, z něhož již přes jeden a půl roku vykonal.
Obviněný Mgr. R. B. byl, jak již bylo shora zkonstatováno, Okresním soudem ve Zlíně pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za nějž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. Uvedeného přečinu se obviněný Mgr. R. B. dopustil v souvislosti s nenastoupením výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen na základě rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 61 T 32/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014-I., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ohledně těchto obviněných v celém rozsahu, včetně všech rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněných Mgr. R. B. a P. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nelze převést obviněného Mgr. R. B. do výkonu trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu ve Zlíně vedené pod sp. zn. 3 T 112/2014, neboť odsuzující rozsudek posledně uváděného soudu ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. 3 T 112/2014, byť tento nebyl zrušen jako navazující rozhodnutí podle §265 l odst. 1 tr. ř., má svůj podklad ve zrušeném rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 32/2012. Uvedený postup odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž orgány činné v trestním řízení rozhodující o přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku jsou povinny zjišťovat nejen skutečnost, zda je rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, jehož výkon obviněný mařil nebo ztěžoval, pravomocné, ale i to, zda později nedošlo ke zrušení takového rozhodnutí nebo jeho části v předepsaném řízení (např. v rámci rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 8 Tdo 146/2011. Obdobně je třeba podle uváděné judikatury postupovat i v projednávané věci obviněného Mgr. R. B., tj. respektovat, že bylo-li posuzované rozhodnutí, jímž byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, v dovolacím řízení zrušeno, trestní odpovědnost obviněného za přečin podle §337 odst. 1 tr. zákoníku by mohla být uplatňována jen tehdy, pokud i pozdějším rozhodnutím, které by vzešlo z řízení následujícím po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, by byl obviněnému znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, jehož výkon, byť ve vztahu k původně uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, mařil. Jestliže však obviněnému nebude znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (např. proto, že trestní stíhání bude zastaveno nebo že obviněný bude zproštěn obžaloby), pak by tato skutečnost pro všechna další navazující řízení o uvedeném přečinu znamenala, že předmětný nepodmíněný trest odnětí svobody by nebyl vůbec vysloven, a neexistovalo by tedy ani vykonatelné rozhodnutí, jehož výkon by obviněný mohl mařit nebo podstatně ztěžovat.
Při zjišťování okolností významných pro rozhodování o vazbě v případě obviněného P. D. bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody mu byla započtena doba zadržení od 25. 1. 2012 od 5:25 hodin do 26. 1. 2012 do 17:40 hodin (srov. č. l. 6939 spisu). Obviněný P. D. tedy rovněž nebyl v této trestní věci vazebně stíhán. Podle protokolu na č. l. 7416 spisu byl obviněný P. D. do výkonu trestu odnětí svobody dodán Policií České republiky dne 17. 12. 2013 (srov. č. l. 7420 spisu). Obviněný P. D. má v současné době z uloženého šestiletého trestu odnětí svobody vykonán téměř jeden a tři čtvrtě roku. Podle opisu z evidence rejstříku trestů byl obviněný P. D. před rozhodnutím v této projednávané trestní věci pětkrát odsouzen pro různorodou trestnou činnost, přičemž poprvé byl odsouzen Okresním soudem v Bruntále v roce 1999 pro násilnou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí svobody, v rámci kterého se osvědčil. Rovněž další trest, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku v roce 2002 je zahlazen, jakož i další trest uložený Okresním soudem Klatovy v roce 2007. Podmíněný trest uložený Okresním soudem v Olomouci v roce 2010 pro přečin podle §337 tr. zákoníku byl posléze přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody. Poté byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále v roce 2010 pro přečiny podle §274 tr. zákoníku a §337 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací. Naposledy byl obviněný P. D. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2014 pro přečin podle §337 tr. zákoníku, za nějž mu byl mj. uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců se stanovením zkušební doby v délce 22 měsíců, která mu skončí dne 18. 11. 2015. Lze tedy říci, že obviněný P. D. má sice sklony k páchání trestné činnosti, ovšem předcházející odsouzení a poslední následné odsouzení bylo pro zcela odlišnou trestnou činnost.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud v tomto stadiu trestního řízení, byť obvinění Mgr. R. B. a P. D. jsou v této trestní věci nadále stíháni pro shora uvedenou závažnou trestnou činnost, nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a), b) nebo c) tr. ř. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, a s ohledem na důvody částečného zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 6 To 32/2013, pouze na podkladě mj. dovolání obviněných Mgr. R. B. a P. D., tedy v jejich prospěch, Nejvyšší soud neshledal u žádného z jmenovaných obviněných naplněn některý z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a), b) nebo c) tr. ř.
S ohledem na to Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za současné situace, kdy je podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněných Mgr. R. B. a P. D., nejsou dány podmínky pro jejich vzetí do vazby, a proto rozhodl, že se obvinění Mgr. R. B. a P. D. ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. neberou do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. září 2015
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu