ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1503.2014.3
5 Tdo 1503/2014-II.-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2015 o dovolání obviněného Ing. E. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 3 To 74/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2012, o vazbě obviněného, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný Ing. E. M. n e bere do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. E. M. v současné době vykonává ve Věznici Rapotice trest odnětí svobody v trvání 5 roků, který mu byl uložen podle §240 odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 3 To 74/2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud projednal dne 21. 1. 2015 v neveřejném zasedání dovolání obviněného Ing. E. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 3 To 74/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2012, a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 3 To 74/2013, a to pouze v odsuzující části pod bodem A., ve které podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl o vině a trestu u obviněného Ing. E. M., podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc obviněného Ing. E. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti se shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení současně o vazbě obviněného Ing. E. M..
Podle §67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
Při zkoumání okolností významných pro rozhodnutí o vazbě obviněného Ing. E. M. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný Ing. E. M. byl v této trestní věci vazebně stíhán v období od 1. 8. 2012 do 23. 10. 2012 (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 4 T 4/2012, na č. l. 5231, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 3 To 44/2014, na č. l. 5298 a násl. spisu). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012, byl obviněný Ing. E. M. podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm. a), c) tr. ř. vzat do vazby. Vazba se mu započítávala od 1. 8. 2012 od 11:05 hod. Slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat (srov. č. l. 4754 a násl. spisu). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 3 To 68/2012, bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012, a znovu bylo rozhodnuto tak, že se obviněný Ing. E. M. podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. bere do vazby. Vazba se mu započítávala okamžikem omezení osobní svobody dne 1. 8. 2012 v 11:05 hod. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat slib obviněného na nahrazení důvodů vazby (srov. č. l. 4845 a násl. spisu). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012, byla podle §73a odst. 2 písm. a) tr. ř. přijata peněžitá záruka ve výši 1 000 000 Kč paní M. M., matky obviněného Ing. E. M., a současně mu bylo podle §73a odst. 3 tr. ř. uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí (srov. č. l. 4892 a násl. spisu). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012, byl obviněný Ing. E. M. podle §73a odst. 1 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu, a to za současného přijetí peněžité záruky ve výši 1 000 000 Kč, složené se souhlasem obviněného M. M., jejíž výše byla určena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012 (srov. č. l. 4906 a násl. spisu). Na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 30. 6. 2014 (č. l. 5248 spisu) byl obviněný Ing. E. M. podle protokolu o dodání do výkonu trestu ze dne 21. 7. 2014 (č. l. 5259 spisu) omezen na svobodě dne 21. 7. 2014 a téhož dne nastoupil uložený trest odnětí svobody (srov. zprávu o nastoupení trestu na č. l. 5264 p. v. spisu). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 4 T 4/2012, bylo rozhodnuto tak, že podle §73a odst. 4 písm. d) tr. ř. peněžitá záruka ve výši 1 000 000 Kč, složená paní M. M., dne 16. 10. 2012 na účet Městského soudu v Praze, připadá státu. Obviněný Ing. E. M. se nyní nachází ve výkonu trestu ve Věznici Rapotice.
Nejvyšší soud tak při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů vzal v úvahu délku trvání původní vazby, tj. od 1. 8. 2012 do 23. 10. 2012 (srov. zejm. č. l. 5231 spisu) a délku výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl obviněný Ing. E. M. dodán dne 21. 7. 2014 (srov. zejm. č. l. 5264 spisu), a to s přihlédnutím k tomu, že nejen tyto skutečnosti, ale již i sama délka trestního řízení oslabuje ospravedlnění dalšího trvání zbavení osobní svobody obviněného. Navíc obviněný se souzeného trestného jednání měl dopouštět v roce 2005 a 2006, přičemž jak se podává z aktuálního opisu rejstříku trestů, obviněný nebyl s výjimkou uloženého trestu v posuzované věci, ve které však byla odsuzující část rozsudku zrušena, dosud soudně trestán. Zabýval se také tím, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 3 To 68/2012, byly ke stížnosti obviněného omezeny důvody vazby na důvody uvedené v §67 písm. c) tr. ř. (srov. č. l. 4845 a násl. spisu), které měly spočívat v tom, že zde byla důvodná obava, že by se obviněný v případě ponechání na svobodě pokoušel získat další finanční prostředky pokračováním v obdobné či jiné hospodářské nebo majetkové trestné činnosti (srov. závěry na č. l. 4760 spisu v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012), a že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 4 T 4/2012, byla podle §73a odst. 2 písm. a) tr. ř. přijata peněžitá záruka ve výši 1 000 000 Kč, která měla být dostatečnou zárukou pro to, že se obviněný nebude nadále dopouštět protiprávního jednání (srov. č. l. 4892 a násl. spisu), přičemž tato peněžitá záruka na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 4 T 4/2012, připadla státu, neboť obviněný Ing. E. M. se vyhýbal nástupu výkonu uloženého trestu odnětí svobody (srov. č. l. 5271 spisu). Nejvyšší soud předně podotýká, že peněžitá záruka se vázala k vazebnímu důvodu uvedenému v ustanovení §67 písm. c) tr. ř., poněvadž zde byla prezentována důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Nejvyšší soud však s přihlédnutím k uvedeným důvodům dospěl k závěru, že v současné době není dán tento vazební důvod, neboť obviněný, jak již na to bylo shora poukázáno, nebyl dosud pravomocně odsouzen pro jakoukoliv další majetkovou trestnou činnost a nejsou zde mimo okolností, kterými se Nejvyšší soud již zabýval, doloženy žádné skutečnosti, které by svědčily o jeho sklonech k páchání takové trestné činnosti, a to i s přihlédnutím k tomu, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 3 To 74/2013, byl zrušen na základě dovolání obviněného Ing. E. M. a z důvodů, které v současné době vyznívají v jeho prospěch.
Pokud se týká té skutečnosti, že obviněný byl policejními orgány dodán do výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněný byl osobně přítomen hlavním líčením konaným ve dnech 20. 8. 2012 (č. l. 4783 a násl. spisu), 11. 10. 2012 (č. l. 4879 spisu), 16. 1. 2013 (č. l. 4929 a násl. spisu), 27. 2. 2013 (č. l. 4955 a násl. spisu) a 22. 4. 2013 (č. l. 4990 a násl. spisu), stejně tak byl přítomen i veřejnému zasedání konanému dne 21. 3. 2014 (č. l. 5174 a násl. spisu). Ze strany obviněného tedy nedocházelo k žádným obstrukcím, pokud jde o jeho přítomnost při nařízených hlavních líčeních a veřejném zasedání. V této souvislosti z hlediska zvažovaného důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř. pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že klíčovým faktorem pro posouzení důvodnosti dalšího trvání vazby je plynutí času. Konkrétní skutečnosti zakládající důvodnost vazby v počáteční fázi trestního stíhání mohou během trvání vazby ztrácet na významu či přesvědčivosti a pro ospravedlnění dalšího trvání zbavení osobní svobody obviněného ve vazbě už nemusí postačovat. Obecně platí, že dlouhodobost trvání vazby snižuje s postupem času konkrétní relevanci jejího skutkového základu (viz usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1242/13). V tomto ohledu lze poukázat na přesvědčivou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Soud považuje závažnost hrozícího trestu za dostatečný důvod pro vazbu pouze na omezenou dobu a po uplynutí určitého času ji vnímá pouze jako jeden z argumentů, kterými je možné podepřít hrozbu útěku v případě propuštění z vazby na svobodu (viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 515). Hrozba vysokého trestu je nepochybně relevantním faktorem pro hodnocení rizika útěku obviněného, sama o sobě však nemůže ospravedlnit dlouhotrvající vazbu (viz rozsudek ve věci Tomasi proti Francii ze dne 27. 8. 1992 č. 12850/87, §89; rozsudek ve věci Ilijkov proti Bulharsku ze dne 26. 7. 2001 č. 33977/96, §80-81; či rozsudek ve věci Kondratyev proti Rusku ze dne 9. 7. 2009 č. 2450/04, §52). Při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů je tak povinností obecných soudů vzít v úvahu délku trvání vazby s ohledem na specifika konkrétního trestního řízení, tedy v této věci i s přihlédnutím k již částečně vykonanému trestu odnětí svobody. Riziko uprchnutí nebo skrývání se obviněného za účelem vyhnutí se trestnímu stíhání nebo případně v budoucnu ukládanému trestu po případném propuštění z vazby na svobodu nemůže být v případě dlouhotrvající vazby založeno výlučně na skutečnosti, že obviněnému hrozí vysoký trest. Delší trvání vazby musí být ospravedlněno dalšími závažnými konkrétními důvody, které vylučují nahrazení vazby jiným opatřením podle trestního řádu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13). Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že v případě obviněného Ing. E. M. není dán vazební důvod uvedený v ustanovení §67 písm. a) tr. ř.
S přihlédnutím k těmto zjištěním Nejvyšší soud v tomto stadiu trestního řízení, byť obviněný je i nadále stíhán pro závažnou trestnou činnost, nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a), b) nebo c) tr. ř., zvláště když byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 3 To 74/2013, jak již bylo shora uvedeno, zrušen na základě dovolání obviněného Ing. E. M. a v jeho prospěch.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že za současné situace, kdy je podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněného, nejsou dány podmínky pro vzetí obviněného Ing. E. M. do vazby.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný Ing. E. M. ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.