ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.192.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 192/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2015 o dovolání, které podal obviněný P. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 8 To 267/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 36/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 1 T 36/2013, uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 8 To 267/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný napadl toto usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, pokud jde o vznik jeho daňové povinnosti, protože soudy náležitě neuplatnily zákon o dani z přidané hodnoty. Obviněný rovněž zpochybnil daňové doklady v tom směru, že není zřejmé, kdo je vystavil a zaúčtoval a zda se vůbec vztahovaly ke konkrétnímu zdanitelnému plnění. Podle obviněného tyto pochybnosti nebyly rozptýleny ani výpověďmi svědků J. M. a J. K.. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 8 To 267/2014, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 1 T 36/2013, a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného P. T. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Rozhodné skutkové okolnosti podle státního zástupce svědčí o naplnění všech formálních znaků přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, o který se rovněž opírá podané dovolání, obviněný k němu nevznesl žádné konkrétní námitky. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný P. T. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný P. T. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizuje, které zákonné znaky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, k nimž ve věci dospěly soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. O výlučně procesní – nikoli hmotně právní – povaze jeho námitek ostatně svědčí i tvrzení obviněného, že nespáchal zmíněný přečin a že soudy nižších stupňů pečlivě nezkoumaly daňové doklady a některé svědecké výpovědi (zejména svědků J. M. a J. K.). Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno.
Kromě výše uvedeného a nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud k obecně formulovaným námitkám obviněného P. T. jimiž v podstatě zpochybňuje spáchání posuzovaného přečinu, uvádí následující.
Pokud jde o přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, dopustí se ho ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb. Zkrácením se zde rozumí jakékoli jednání pachatele, kterým způsobí, že jemu nebo jinému poplatníkovi (plátci) je vyměřena nižší daň nebo podobná povinná platba, anebo že vůbec nedojde k vyměření a zaplacení této povinné platby. Při zkrácení daně nebo podobné povinné platby jde zpravidla o zvláštní případ podvodného jednání, jímž se nezákonně ovlivňuje daňová či obdobná platební povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti, nebo se chová tak, jako by takovou povinnost vůbec neměl. Pachatel tedy zfalšuje příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb, nepořídí je, úmyslně je zkreslí nebo je vůbec nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu a zaplacení daně či podobné platby nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou nebo jinou podobnou povinnost (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2420). Větším rozsahem zkrácené daně nebo jiné povinné platby se pak rozumí zkrácení vyjádřené finanční částkou ve výši nejméně 50 000 Kč (viz přiměřeně §138 tr. zákoníku a rozhodnutí pod č. 20/2002-I. Sb. rozh. tr.).
Jak vyplývá v nyní posuzované trestní věci z popisu skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný P. T. (zkráceně vyjádřeno) jako osoba samostatně výdělečně činná a podnikající daňový subjekt zaregistrovaný u správce daně – Finančního úřadu v Náměšti nad Oslavou – mimo jiné k dani z přidané hodnoty osobně podal správci daně úmyslně zkreslené přiznání k dani z přidané hodnoty, a to
a) dne 26. 11. 2008 za měsíc říjen 2008, v němž uvedl nulové částky k údajům
o dani jak na výstupu, tak na vstupu, přestože v tomto zdaňovacím období uskutečnil zdanitelná plnění podle osmi jím vystavených faktur na částky specifikované ve výroku o vině, a zkrátil tím daň z přidané hodnoty za měsíc říjen 2008 nejméně o částku 82 436 Kč, když daň v této výši vůbec nepřiznal a nezaplatil,
b) dne 23. 12. 2008 za měsíc listopad 2008, v němž uvedl nulovou částku k údajům o dani na výstupu i na vstupu, přestože uskutečnil zdanitelná plnění podle dvou jím vystavených faktur na částky specifikované ve výroku o vině a zkrátil daň z přidané hodnoty za měsíc listopad 2008 nejméně o částku 4 278 Kč, když daň v této výši vůbec nepřiznal a nezaplatil,
tím zkrátil daň z přidané hodnoty celkem ve výši 86 714 Kč, což odpovídá většímu rozsahu ve smyslu §240 odst. 1 tr. zákoníku.
Lze proto konstatovat, že právní posouzení otázky, zda obviněný zkrátil daň z přidané hodnoty a v jaké výši tak učinil, je správné a odpovídá zákonu, takže rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadami, které jim vytýká obviněný v podaném dovolání.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž uplatnil obviněný P. T. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o dovolací důvod procesní, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí podaného odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, protože nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být ani naplněn zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání namítl existenci dovolacího důvodu v předcházejícím řízení podle již zmíněného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž zjistil, že obviněný neuplatnil žádné námitky, které by mu odpovídaly.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. T. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 3. 2015
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y