ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.295.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 295/2015-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2015 o dovoláních, která podali jednak nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. B., a obviněné M. B., a jednak obviněný D. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 6 To 191/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 286/2013, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 1 T 286/2013, byl obviněný S. B. uznán vinným jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a jednak zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými pod body I. a II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byli dále uznáni vinnými obviněný D. K. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, a obviněná M. B. pomocí k přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §24 odst. 1 písm. c) a §156 odst. 1 tr. zákoníku, které se dopustila skutkem uvedeným pod bodem III. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Za tyto trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný S. B. byl odsouzen podle §156 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněná M. B. byla odsouzena podle §156 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Obviněný D. K. byl za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 20 T 133/2012, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2012, odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2 roky a dále mu byl uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 700 Kč, tedy celkem ve výměře 140 000 Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 20 T 133/2012. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného S. B. k náhradě škody způsobené trestným činem. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
Z podnětu odvolání některých obviněných, státního zástupce a syna obviněného D. K. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 6 To 191/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), c), e) a f) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a) a b) tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněné S. B. a D. K. (a další spoluobviněné) uznal vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kterého se dopustili skutkem uvedeným pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Dále tímto rozsudkem odvolací soud uznal vinnými obviněného S. B. a M. B. přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který je podrobně popsán pod bodem II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný S. B. byl odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Obviněná M. B. byla odsouzena podle §157 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Obviněný D. K. byl za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 20 T 133/2012, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2012, odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2 roky. Dále mu odvolací soud uložil podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku též peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb s výší jedné denní sazby 200 Kč, tedy celkem ve výměře 60 000 Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Odvolací soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 20 T 133/2012. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných S. B. a M. B. k náhradě škody způsobené trestným činem. Týmž rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných a podle §256 tr. řádu o zamítnutí odvolání poškozeného.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných S. B. a M. B. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně subjektivní stránky přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, protože podle jeho názoru skutková zjištění svědčí o úmyslném jednání obviněných ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Jak dále v této souvislosti nejvyšší státní zástupce zdůraznil, podle těchto skutkových zjištění si obvinění byli jednoznačně vědomi možnosti, že předmětné alkoholické nápoje pocházející z nelegálních zdrojů mohou obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví. Přitom podle přesvědčení dovolatele nelze dovodit existenci žádných důvodů, které by v posuzované věci vylučovaly možnost způsobení škodlivého následku na lidském zdraví. Podle nejvyššího státního zástupce obvinění neměli žádný důvod, ať již přiměřený či nepřiměřený, spoléhat na to, že nedojde k ohrožení lidského zdraví. Při neexistenci relevantních důvodů, na které bylo možno spoléhat, považuje dovolatel za zcela odůvodněný závěr, podle něhož obvinění byli srozuměni s možností vzniku následku ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nepočítali totiž se žádnou konkrétní okolností, která by mohla vyloučit takový následek (v daném případě ohrožení lidského zdraví), který si obvinění představovali jako možný. Nejvyšší státní zástupce rovněž namítá, že obvinění věděli o nezákonném původu alkoholických nápojů, jakož i o tom, že jde o alkohol pocházející ze zdroje, jehož kvalitu nebylo možno ověřit a nebyla nijak zaručena. Podle dovolatele při výrobě a distribuci nelegálních alkoholických nápojů neopatřených nálepkami k označení zboží pro daňové účely a jejich prodeji za cenu výrazně nižší, než je běžná cena lihovin na trhu, nejsou dodržovány a kontrolovány ze strany příslušných státních orgánů výrobní normy a postupy ani hygienické předpisy, platné pro výrobu lihovin. Přitom nejvyšší státní zástupce v dovolání odkázal na závěry rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43.
Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 6 To 191/2014, a to ve výroku o vině pod bodem II. a ve výrocích o trestech, které se týkají obviněných S. B. a M. B., jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu. Dále dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud poté postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný S. B. podáním ze dne 23. 2. 2015. Obviněný nesouhlasí s argumentací dovolatele, kterou zpochybnil nedbalostní zavinění obviněného. Podle názoru tohoto obviněného pouze z nižší ceny nelegálně pořízeného alkoholu nelze usuzovat na jeho zdravotní závadnost. Obviněný považuje úvahy krajského soudu vyjádřené v odůvodnění napadeného rozsudku za dostatečné. Dále je přesvědčen, že odkaz nejvyššího státního zástupce na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43, není přiléhavý, neboť se týká jiné právní otázky. Závěrem svého vyjádření proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 6 To 191/2014, podal dovolání prostřednictvím svého obhájce i obviněný D. K. a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru popis skutku obsažený v napadeném rozsudku nevyjadřuje všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. O spáchání tohoto zločinu podle obviněného nesvědčí samotné zjištění, že byl určen jako osoba dodávající líh obviněnému S. B., a takový závěr ani nevyplývá ani ze žádného důkazu. Obviněný popírá i naplnění znaku spočívajícího ve spáchání činu nejméně se dvěma osobami, který obsahuje skutková podstata zločinu, jímž byl uznán vinným. Jak dále obviněný zdůraznil, existence tohoto znaku rovněž nevyplývá z provedených důkazů a jeho součinnost s dalšími osobami není kryta ani úmyslným zaviněním. Dále obviněný popírá, že by skutkem naplnil znak spočívající spáchání činu ve značném rozsahu. Množství lihu, s nímž měl neoprávněně nakládat, totiž soudy nižších stupňů neopřely o odpovídající důkazy a ani nijak neodůvodnily, jak dospěly k rozsahu zkrácení spotřební daně. K tomu obviněný podrobněji rozebírá jednotlivé důkazy a zpochybňuje zejména výpověď spoluobviněného S. B.. Jak dále obviněný namítl, v rámci trestního řízení pak soudy nižších stupňů nijak nezohlednily, že uhradil dodatečně vyměřenou daň z lihu ve výši 118 560 Kč. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a totéž učinil i ve vztahu k předcházejícímu řízení.
K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru nejsou námitky obviněného D. K. důvodné. Státní zástupce považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný s výjimkou vyplývající z dovolání nejvyššího státního zástupce. Proto na ně v uvedeném směru odkázal.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce i obviněný D. K. opírají svá dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení může být dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Nejvyšší soud se nejdříve zabýval dovoláním nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněných S. B. a M. B.. Námitky nejvyššího státního zástupce obsažené v jeho dovolání formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení skutku spáchaného jmenovanými obviněnými, a to pokud jde o jejich zavinění u trestného činu popsaného pod bodem II. ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu. Podle dovolatele totiž odvolací soud pochybil, jestliže neshledal v tomto skutku u obviněného S. B. úmyslný trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku, a u obviněné M. B. pomoc k tomuto trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) a §156 odst. 1 tr. zákoníku, jak byli obvinění uznáni vinnými rozsudkem soudu prvního stupně, ale jen nedbalostní alternativu stejného trestného činu podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uvedené námitky však Nejvyšší soud nepovažuje za důvodné.
K tomu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že ke spáchání trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění (§15 tr. zákoníku). Závěr o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu pak musí vyplynout nejen z charakteru a způsobu jednání pachatele popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z pojatého záměru pachatele a z neodvratnosti následku (resp. účinku), s nímž pachatel musel počítat jako s následkem, který v dané věci může snadno nastat a případně i nastane. Má-li tedy jít o úmyslný trestný čin, je třeba konkretizovat vymezení skutku tak, aby bylo zřejmé, že u pachatele je naplněna jak vědomostní složka úmyslu (tj. existuje zde jeho znalost všech relevantních skutečností), tak i volní složka úmyslu (tj. pachatel chce způsobit následek nebo je alespoň srozuměn s jeho způsobením). Tím se liší tato úmyslná alternativa od trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1 tr. zákoníku, kde zákon u pachatele předpokládá zavinění z nedbalosti (§16 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž nemusí jít o hrubou nedbalost ve smyslu §16 odst. 2 tr. zákoníku.
Jak je přitom v nyní posuzované trestní věci patrné z příslušné části tzv. skutkové věty ve výroku o vině pod bodem II. v napadeném rozsudku odvolacího soudu, tento soud vyjádřil nedbalostní formu zavinění obviněných S. B. a M. B. formulacemi „… aniž by si ověřili zdravotní nezávadnost lihu … obžalovaný B. vyrobil … za účelem další distribuce s manželkou obžalovanou M. B. spolu označili láhve lihovin etiketami … a z takto vyrobených alkoholických nápojů prodali R. S. … přičemž zmíněné předané alkoholické nápoje obsahovaly metanol v toxické koncentraci … a v důsledku požití blíže nezjištěného množství těchto alkoholických nápojů … utrpěla poškozená A. S. újmu na zdraví spočívající v intoxikaci metanolem, na základě které zemřela, a poškozený M. S. starší v důsledku intoxikace metanolem utrpěl vážnou újmu na zdraví …“. Takové slovní vyjádření odpovídá v kontextu i ostatních rozhodných skutkových okolností o zavinění obou obviněných jen ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) a §157 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud se totiž při vyjádření subjektivní stránky v popisu rozhodných skutkových okolností nijak zásadně formulačně neodchýlil od soudu prvního stupně, který vyjádřil subjektivní stránku v podstatě stejnými slovními spojeními. Zmíněné formulace odvolacího soudu ovšem neumožňují jiný závěr než o nedbalostní formě zavinění obviněných, protože v sobě zahrnují jen existenci vědomostní složky úmyslu, ale nikoli již jeho volní složku. Navíc, podle názoru Nejvyššího soudu za situace, jestliže skutková zjištění neposkytují jednoznačný a nepochybný podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněných, je třeba se v takovém případě přiklonit k variantě, která je pro obviněné příznivější, a tedy z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze spatřovat u obviněných jen nedbalost. V projednávané trestní věci se provedenými důkazy nepodařilo objasnit, od koho a jakým způsobem obvinění nabyli předmětné alkoholické nápoje. Pokud takové nezákonně získané zboží obvinění dále prodávali konečným spotřebitelům, nevylučuje to sice jejich trestní odpovědnost za posuzovaný přečin, jímž byli uznáni vinnými, samo o sobě to ovšem nemůže vést k závěru, že obvinění chtěli ohrozit zdraví dalších osob nebo že s tím byli alespoň srozuměni, jak nedůvodně namítá nejvyšší státní zástupce.
Ve shodě s názorem obviněného S. B., který je obsažen v jeho vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce, Nejvyšší soud nepovažuje za přiléhavý ani odkaz tohoto dovolatele na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43. Ve věci, které se týká citované rozhodnutí, šlo o žalobu na zaplacení částky za imateriální újmu vdovy po zemřelém v důsledku požití alkoholického nápoje vyrobeného z lihu, který obsahoval metylalkohol nebezpečný životu a zdraví. Podle bývalého Nejvyššího soudu „zužitkoval-li hostinský líh, jež nabyl proti zákonnému zákazu pod rukou od osoby, která nebyla ani výrobcem lihu ani obchodníkem oprávněným k obchodu čistým lihem, dále do likérů a prodával-li tyto likéry po živnostensku, spoléhaje se jen na ujištění dodavatele a nepřesvědčiv se, případně i chemickým rozborem, o nezávadnosti lihu, odpovídá podle §1297 a §1299 obč. zák. za škodu vzešlou zákazníku tím, že nezákonně dodaný líh obsahoval methylalkohol.“ Přitom jak vyplývá z obecného občanského zákoníku z roku 1811, jehož se týká citovaný judikát, k odpovědnosti za škodu zde postačovalo zavinění z nedbalosti (§1294 a §1297 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského, v tehdy účinném znění). Tomu ostatně odpovídá i formulace v odůvodnění zmíněného rozhodnutí, podle níž hostinský „nevyvinul potřebnou opatrnost“, která odpovídá skutečnosti, že i nyní se sice zavinění v trestním právu posuzuje s přihlédnutím k požadavku na dodržení potřebné míry opatrnosti, ovšem právě jen v případě zavinění z nedbalosti (viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 240, a rozhodnutí publikované pod č. 43/2002 Sb. rozh. tr.). Navíc výše uvedené rozhodnutí, kterým argumentuje nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání, nijak neřeší problematiku rozdílu mezi úmyslným zaviněním toho, kdo nezjistil metylalkohol v nabízených alkoholických nápojích, a jeho zaviněním z nedbalosti, ale zabývá se jen obecně otázkou existence zavinění.
Ze všech shora konstatovaných důvodů považuje Nejvyšší soud závěry vyjádřené v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě stran právní kvalifikace skutku spáchaného obviněnými S. B. a M. B. jako přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, včetně jeho subjektivní stránky, za správné a odpovídající zákonu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 721/2014, ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 704/2014, a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014).
Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním obviněného D. K., který s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v podstatě zpochybnil naplnění zákonných znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným v napadeném rozsudku odvolacího soudu. Námitky obviněného se týkají zejména znaků spočívajících ve spáchání činu nejméně se dvěma osobami a ve větším rozsahu ve smyslu §240 odst. 2 písm. a) a c) tr. zákoníku.
Jak mimo jiné vyplývá z popisu skutku obsaženého ve výroku o vině pod bodem I. v napadeném rozsudku odvolacího soudu, jímž je Nejvyšší soud i v řízení o dovolání vázán, obviněný D. K. společně s dalšími obviněnými v této věci v době od 1. 4. 2012 do 13. 9. 2012 v rozporu s příslušnými daňovými předpisy a v úmyslu neoprávněně se obohatit na úkor státu prodávali nezdaněné lihoviny, které nebyly označené platnými páskami pro daňové účely. Popsaným společným a vzájemně se doplňujícím jednáním obvinění získali nejméně 7 000 litrů lihovin s obsahem 40 % etanolu ve spotřebitelském balení, které dále skladovali a prodávali, přičemž neodvedli spotřební daň z lihu, kterou zkrátili nejméně o částku 798 000 Kč. Jednání obviněného D. K. pak spočívalo zejména v tom, že za uvedených okolností dodával předmětné lihoviny S. B..
Pokud jde o zákonný znak spočívající ve spáchání činu nejméně se dvěma osobami ve smyslu §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož naplnění obviněný D. K. zpochybnil ve svém dovolání, Nejvyšší soud uvádí následující. Tento znak je dán tehdy, když se na činu pachatele aktivně podílí, byť i různou měrou, ještě nejméně dvě další fyzické osoby nebo právnické osoby, a to jako spolupachatelé (§23 tr. zákoníku) nebo účastníci (§24 tr. zákoníku). Nevyžaduje se však, aby jejich součinnost byla organizovaná, a není tedy nutná ani vzájemná spolupráce mezi jednotlivými osobami či dokonce dělba určitých úkonů vedoucích k dokonání činu (viz k tomu Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2433, a rozhodnutí pod č. 37/1965 Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy obviněný D. K. odebíral od spoluobviněného L. O. nelegální lihoviny, které pak dodával obviněnému S. B. k dalšímu zpracování a distribuci, je zcela zřejmé, že naplnil i zmíněný znak zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. O součinnosti s oběma jmenovanými spoluobviněnými pak obviněný D. K. věděl a s ohledem na ostatní okolnosti páchání trestného činu byl srozuměn s jejich účastí na něm.
Nejvyšší soud pak nemá pochybnosti ani o spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve značném rozsahu ve smyslu §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Protože daně a další podobné povinné platby mají peněžní povahu a jiná než finanční hlediska se zde neuplatní, značný rozsah zkrácení daně nebo jiné podobné povinné platby bude odpovídat stejným peněžním částkám, jaké jsou rozhodné pro značnou škodu a značný prospěch podle §138 tr. zákoníku. Ostatně zkrácení daně či jiné podobné povinné platby není ničím jiným než škodou v podobě ušlého zisku na straně státu nebo jiného příjemce takové platby a prospěchem na straně plátce či poplatníka zkrácené platby. Značný rozsah zkrácení daně a podobné povinné platby tedy – stejně jako značná škoda a značný prospěch – odpovídá peněžní částce ve výši nejméně 500 000 Kč. Jak je patrné z rozhodných skutkových zjištění v nyní posuzované věci, obviněný D. K. se podílel s ostatními spoluobviněnými na zkrácení spotřební daně z lihu v celkové výši 798 000 Kč, takže je zcela zřejmé, že naplnil i zmíněný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, neboť ho spáchal ve značném rozsahu. Na správnost tohoto závěru pak nemůže mít vliv ani tvrzení obviněného, podle něhož údajně zaplatil dodatečně vyměřenou spotřební daň z lihu. Dojde-li totiž k zaplacení zkrácené daně až na základě aktivity příslušného správce daně, jde v podstatě jen o jakousi náhradu škody, ale rozsah již spáchaného trestného činu se tím nemůže nijak dodatečně snížit.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že nejvyšší státní zástupce a obviněný D. K. podali proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, která sice částečně vycházela z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obou dovolatelů podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o podaných dovoláních v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 3. 2015
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y