ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.305.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 305/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 o dovolání, které podal obviněný T. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 29. července 2014, sp. zn. 55 To 171/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 114/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 3 T 114/2013, byl obviněný T. H. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 12. 3. 2011 ve V. K. jako osoba jednající na základě generální plné moci ze dne 10. 2. 2011 za obchodní společnost MOELLON, s. r. o., objednal u obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., dodávku stavebního materiálu, ač věděl, že MOELLON, s. r. o., nedisponuje takovými finančními prostředky, ze kterých by mohla vzniklý závazek uhradit, načež dodaný materiál odebral a předal ho konečnému odběrateli O. G., přičemž platbu za něj nechal poukázat na účet obchodní společnosti SOLAR ENERGY POWER STATION, s. r. o., odkud následně zaslané finance v hotovosti vybral a ponechal si je pro sebe. Faktury vystavené DEKTRADE, a. s., jednak dne 21. 3. 2011 na částku 78 862 Kč splatnou ke dni 11. 4. 2011 a jednak dne 22. 3. 2011 na částku 2 978 Kč splatnou ke dni 12. 4. 2011 neuhradil a ke škodě DEKTRADE, a. s., se tak celkem obohatil o 81 840 Kč.
Za popsaný trestný čin jej soud prvního stupně odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou a půl roku. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému dále uložil povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal.
Proti odsuzující části citovaného rozsudku podal obviněný T. H. odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci podle §256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 29. července 2014, sp. zn. 55 To 171/2014, jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný T. H. prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Bukovského dovoláním, a to v rozsahu výroku o vině i o trestu. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Konkrétní dovolací námitky obviněného spočívaly v tom, že jednání, za něž byl odsouzen, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, protože nevyužil něčího omylu ani nikomu nezamlčel podstatné údaje, sebe ani jiného neobohatil a nezavinil vznik škody na cizím majetku.
Podle obviněného soudy nižších stupňů vadně spatřovaly naplnění znaku „obohacení sebe nebo jiného“ v tom, že záměrně nechal konečného odběratele O. G. zaplatit 81 840 Kč za odebraný stavební materiál na účet obchodní společnosti SOLAR ENERGY POWER STATION, s. r. o., která nebyla jeho dodavatelem, a peníze si posléze ponechal. Takové jednání, byť se může jevit jako podezřelé, nelze považovat za trestné, protože obviněný postupoval podle pokynu nového majitele a jednatele obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., P. F. Předmětné finanční prostředky mu později nepředal pouze z toho důvodu, že jimi uspokojil svou pohledávku za MOELLON, s. r. o., jež mu jako jejímu zaměstnanci vznikla z titulu nezaplacené mzdy. Obviněný zdůraznil, že šlo o přednostní pohledávku, jak je zřejmé z insolvenčního nebo exekučního řízení, a jestliže ji uhradil z finančních prostředků dlužníka, které měl k dispozici, nelze v tom spatřovat jeho obohacení. Obviněný současně bez bližšího vysvětlení uvedl, že i kdyby svou pohledávku nezapočetl a peníze získané prodejem stavebního materiálu předal obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., neznamená to ještě, že by je tato následně použila k úhradě faktur vystavených poškozenou obchodní společností DEKTRADE, a. s.
Ke znakům uvedení někoho v omyl, využití omylu jiného nebo zamlčení podstatných skutečností obviněný namítl, že při realizaci objednávky nezatajil dodavateli žádné podstatné údaje. Obviněný totiž upozornil zástupce obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., na to, že došlo ke změně v osobě společníka a jednatele obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., a to ještě před objednáním zboží. Podle obviněného samotná skutečnost, že konečný odběratel O. G. neměl peníze zaslat na účet obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., ale dopravci, tj. obchodní společnosti SOLAR ENERGY POWER STATION, s. r. o., není zamlčením podstatné informace, protože obchodní společnost DEKTRADE, a. s., dodávku zboží realizovala standardním způsobem a nezajímala se o interní vztahy v obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., ani neprověřovala, kdo je konečným odběratelem dodávaného zboží.
Obviněný dále zopakoval svou obhajobu, že v okamžiku, kdy činil objednávku, nebyla finanční situace obchodní společnosti MOELLON, s. r. o, natolik špatná, aby nemohla plnit z uzavřené smlouvy. Z provedených důkazů vyplývá, že MOELLON, s. r. o, měla majetek sestávající z finanční hotovosti a řady pohledávek a očekávala příjmy z rozjednaných obchodů. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že pokud by nový jednatel společnosti P. F., na něhož převedl svůj obchodní podíl, postupoval v souladu s povinnostmi, které z této funkce vyplývaly, jmenovaná obchodní společnost by mohla být funkční do dnešního dne.
Závěrem svého dovolání obviněný konstatoval, že trvá i na všech svých dřívějších výhradách proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů i proti nepřiměřeně přísnému trestu, je si ale vědom toho, že tyto námitky nelze v dovolacím řízení uplatnit.
Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 55 To 171/2014, zrušil podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného T. H. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiřího Siegla. Konstatoval, že námitky obviněného, kterými se snažil zpochybnit skutková zjištění soudu prvního stupně poukazem na nevěrohodnou výpověď svědka P. F. a údajně dobrou finanční situaci firmy MOELLON, s. r. o., neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K námitkám proti chybějící objektivní stránce trestného činu podvodu státní zástupce uvedl, že jsou sice podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale nejsou důvodné. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů jasně vyplývá, že škoda vznikla obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., jejíž majetek se zmenšil o hodnotu stavebního materiálu, za který nedostala zaplaceno, tedy o 81 840 Kč, a obviněný se naopak o stejnou částku obohatil. Konstrukci obviněného o zápočtu pohledávky na dlužnou mzdu označil státní zástupce za právně irelevantní. Připomněl, že v případě, kdy má pachatel skutečný či domnělý nárok na majetkové plnění vůči poškozenému, nevylučuje tato okolnost bez dalšího jeho trestní odpovědnost za trestný čin spáchaný na majetku poškozeného. Pokud obviněný namítal, že nevyužil ničího omylu ani nezatajil podstatné skutečnosti, státní zástupce připomněl, že obviněnému je v tzv. právní větě kladeno za vinu spáchání podvodu „uvedením jiného v omyl“. Tomuto znaku odpovídá ta část skutkových zjištění, podle kterých obviněný poškozenému předstíral, že se jedná o běžný obchodní případ, přestože věděl, že obchodní společnost MOELLON, s. r. o., nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohla závazek ve sjednané lhůtě uhradit. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. H. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný T. H. podal dovolání jako oprávněná osoba, učinil tak prostřednictvím svého obhájce, včas a na správném místě, jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné, a obsahuje stanovené náležitosti.
Obviněný T. H. uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady mají svůj původ v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S poukazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumávání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani vznášet výhrady vůči rozsahu dokazování a způsobu jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Skutkový stav je v dovolacím řízení hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Uplatněnému dovolacímu důvodu proto neodpovídá ta část námitek, jejichž prostřednictvím obviněný zpochybnil skutková zjištění soudů obou stupňů o špatném finančním stavu obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., v době realizace objednávky nebo jimiž brojil proti rozsahu dokazování a věrohodnosti výpovědi svědka P. F.
K těmto výhradám Nejvyšší soud jen stručně poznamenává, že soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně vysvětlily, na základě kterých konkrétních důkazů dospěly k závěru o tom, že obchodní společnost MOELLON, s. r. o., v rozhodné době nedisponovala finančními prostředky k zaplacení odebraného zboží a obviněný si byl této špatné finanční situace vědom. Poukázaly přiléhavě na přehled věřitelů obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., jejichž nároky přesahovaly 800 000 Kč, a na záporný zůstatek bankovního účtu této obchodní společnosti. Soudy rovněž přesvědčivě vysvětlily důvody pro odmítnutí obhajoby obviněného spočívající v tom, že se nechtěl obohatit na úkor poškozené obchodní společnosti a způsobit jí škodu na majetku. Přitom poukázaly na rozdílné verze o průběhu předmětné obchodní transakce, které obviněný v průběhu trestního řízení uplatňoval. U hlavního líčení nejprve tvrdil, že postupoval podle pokynů P. F., jemuž peníze v hotovosti předal, a v řízení o odvolání se naopak hájil tím, že peníze, které obdržel za prodej stavebního materiálu, použil k zaplacení své pohledávky, kterou měl vůči obchodní společnosti MOELLON, s. r. o. Žádné z těchto vysvětlení ale nekoresponduje se svědeckou výpovědí P. F., na něhož obviněný krátce před spácháním činu převedl svůj obchodní podíl v obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., a který byl současně jejím novým jednatelem, ani s jinými provedenými důkazy. S výpovědí jmenovaného svědka z hlediska její věrohodnosti se soudy také přesvědčivě vypořádaly. Logicky vysvětlily, proč uvěřily jeho tvrzení, že nevěděl nic o provedené objednávce stavebního materiálu, v této souvislosti neobdržel od obviněného žádné pokyny. Vzhledem k tomu, že u hlavního líčení si tento svědek v důsledku mozkové příhody, kterou v mezičase utrpěl, už nepamatoval údaje, které předtím poskytl v přípravném řízení, soudy správně vycházely z jeho dřívější výpovědi učiněné v přípravném řízení. (K tomu srovnej str. 4 až 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 a 5 napadeného usnesení). Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí také, byť jen v obecné rovině, vyjádřil k důvodům odmítnutí návrhů obhajoby na doplnění dokazování (viz str. 4 napadeného usnesení).
Naopak za relevantně uplatněné dovolací námitky lze považovat ty, jimiž obviněný vytýkal absenci znaků základní skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, a to „obohacení sebe nebo jiného“, „využití něčího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností“ a konečně „způsobení nikoli nepatrné škody.“ Nejvyšší soud ale zjistil, že nemají žádné opodstatnění.
Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Znakem kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku pak je, že pachatel činem uvedeným v odstavci 1 způsobil větší škodu, kterou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně 50 000 Kč.
Skutková zjištění soudu prvního stupně jasně vypovídají o tom, že obviněný svým jednáním naplnil výše uvedené znaky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to ve variantě způsobu spáchání činu spočívající v „uvedení jiného v omyl“. Jménem obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., totiž vylákal od obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., stavební materiál v hodnotě 81 840 Kč pod záminkou, že jde o standardní objednávku, a nechal ho dopravit přímo konečnému odběrateli, kterého účelově instruoval, aby odpovídající cenu uhradil nikoli dodavateli zboží, ale bezhotovostně na účet, k němuž měl sám obviněný výhradní dispoziční právo, tj. na účet obchodní společnosti SOLAR ENERGY POWER STATION, s. r. o., poté peníze v hotovosti vybral a ponechal si je pro vlastní potřebu. Podle závěrů soudů nižších stupňů obviněný přitom od počátku jednal s vědomím, že obchodní společnost MOELLON, s. r. o., nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k zaplacení objednaného zboží a byl tudíž srozuměn s tím, že neuhrazením této pohledávky obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., způsobí škodu na jejím majetku ve výši 81 840 Kč. K tomuto škodlivému následku také skutečně došlo, neboť příslušné faktury nebyly ve sjednané lhůtě ani později této poškozené obchodní společnosti uhrazeny.
K námitce obviněného, že neobohatil sebe ani jiného, protože finanční prostředky zaslané O. G. si ponechal legitimně s ohledem na svou pohledávku vůči obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., Nejvyšší soud uvádí, že je zcela irelevantní. Z pohledu trestní odpovědnosti obviněného za posuzovaný skutek je totiž podstatné, že objednal zboží, ačkoli věděl, že jeho dodavateli nebude dohodnutá cena uhrazena v důsledku platební neschopnosti MOELLON, s.r.o., čímž způsobil škodu na majetku obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., přičemž jeho dalším prodejem získané peníze záměrně dostal do své výlučné dispozice a použil je nikoli ve prospěch svého zaměstnavatele ani nesplnil závazek vůči odběrateli, naopak finanční prostředky převedl na účet, k němuž měl přístup, a užil je přesně nezjištěným způsobem. Jedná se o příklad srovnatelný s věcí, která byla řešena judikaturou v rozhodnutí rozhodnutím č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr., kdy v důsledku vyvolání omylu určité osoby a jí učiněnou majetkovou dispozicí byla způsobena škoda jinému, a současně došlo k obohacení další osoby. Na podvodu tak byly zainteresovány celkem tři osoby: pachatel, který byl současně činem obohacen, osoba jednající v omylu a osoba, jíž vznikla škoda. (Citované rozhodnutí připouští možnost až čtyř subjektů, kdy navíc může být rozdílná osoba pachatele a toho, který byl podvodem obohacen.) Obviněný nemohl být zbaven trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin ani za okolností, pokud by si finanční prostředky získané za vylákané zboží skutečně ponechal z titulu své pohledávky za obchodní společností MOELLON, s. r. o., z důvodu nevyplacené mzdy. I v případě, že by v předmětné době měl nárok na výplatu odměny za práci vůči obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., je nutné zdůraznit, že ta se prokazatelně nacházela ve stavu úpadku, tudíž pro uspokojení této pohledávky měla být dodržena pravidla insolvenčního řízení podle zásad soudem určeného způsobu řešení úpadku. Pro úplnost pak Nejvyšší soud poukazuje na své rozhodnutí ze dne 15. května 2013, sp. zn. 5 Tdo 361/2013, které se zabývalo obdobnou situací u jiného majetkového trestného činu, a to trestného činu zpronevěry. Nejvyšší soud v této věci vyslovil závěr, že pachatel odpovídá za celou škodu, kterou poškozené osobě způsobí svým úmyslným trestným činem. To platí též v případě, že jako zaměstnanec poškozené společnosti převzal od třetí osoby peněžní prostředky jako splátku dluhu, který tato osoba měla vůči společnosti, přičemž si peněžní prostředky ponechal s odůvodněním, že se jedná o zápočet jeho pohledávky z titulu neuhrazené mzdy za vykonanou práci u poškozené právnické osoby. V nyní posuzované věci navíc peníze obviněnému nebyly pasivně svěřeny, nýbrž se dostaly do jeho držení následkem jeho předchozího podvodného jednání vůči dodavateli zboží obchodní společnosti DEKTRADE, a. s., a pokynu konečnému odběrateli zboží O. G., jehož sám záměrně instruoval tak, aby odpovídající částku zaslal na účet obchodní společnosti SOLAR ENERGY POWER STATION, s. r. o., a dostal je tím do své moci. Zde je namístě znovu zdůraznit, že podvodné jednání obviněného bylo soudy nižších stupňů spatřováno ve skutečnosti, že ačkoli znal finanční situaci společnosti MOELLEN, s. r. o., odebral od poškozené společnosti stavební materiál s úmyslem neuhradit jeho cenu, přičemž následně platbu za další prodej stejného stavebního materiálu od O. G. nevložil na účet obchodní společnosti MOELLEN, s.r.o., ani získané finanční prostředky nepoužil na zaplacení závazku vůči obchodní společnosti DEKTRADE, a.s., nýbrž je získal do své výlučné dispozice.
K námitkám obviněného, že nevyužil něčího omylu ani nezatajil žádné podstatné skutečnosti, neboť prodávající obchodní společnost DEKTRADE, a. s., znala všechny rozhodné okolnosti, Nejvyšší soud připomíná, že k naplnění znaků objektivní stránky základní skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku může dojí třemi alternativami, tj. „uvedením jiného v omyl“, „využitím omylu jiného“ nebo „zamlčením podstatných skutečností jinému“. Jak vyplývá z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, byl obviněný v souladu se skutkovým zjištěním odsouzen za ten způsob spáchání činu, který odpovídá znaku „uvedl jiného v omyl“. Jak bylo již vysvětleno, obviněný zástupci obchodní společnost DEKTRADE, a. s., předstíral, že jde o standardní obchodní případ, tj. že bude plnit z uzavřené smlouvy o dodávce zboží, ačkoli již v okamžiku jeho objednání věděl, že dohodnutá částka nebude jmenovanému dodavateli uhrazena. Jeho tvrzení, že finanční situace obchodní společnosti MOELLON, s. r. o., dovolovala splnění přijatého závazku, představuje jinou, pro něho příznivější verzi skutkového stavu, než k jaké dospěly provedeným dokazováním soudy obou stupňů (srov. zprávy věřitelů na č. l. 108 až 135 a výpisy z účtu vedeného u ČSOB, a. s., na 80 až 107 spisu).
K poslední dovolací námitce nepřiměřeně přísného trestu, kterou obviněný uplatnil bez jakékoli bližší argumentace, Nejvyšší soud připomíná, že proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně vznést výhrady jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ten lze uplatnit ve dvou alternativách, a to, že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudů spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení „nepřiměřeně“ přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nepřiměřenost trestu proto nepředstavuje žádný ze zákonných důvodů dovolání a nemůže tak být předmětem dovolacího přezkumu. Navíc v projednávané trestní věci Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo porušení citovaných ustanovení, která obsahují hlediska pro ukládání trestu, jeho druh i výměra rovněž odpovídají použitému ustanovení §209 odst. 3 tr. zákoníku.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného T. H. jako zjevně neopodstatněné a mohl tak učinit v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová