ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.309.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 309/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2015 o dovolání obviněného P. Ch. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 8 To 413/2014, který rozhodoval jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 96/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. Ch. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. Ch. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 1 T 96/2012, uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že – stručně vyjádřeno – dne 6. 10. 2011 převážel jako podnikatel pro jiného blíže neztotožněného podnikatele na dálnici D1 ve směru na B. ve svém vozidle 148 kusů triček s dlouhým rukávem, 191 kusů dámského spodního prádla, 405 kusů pánského spodního prádla a 551 kusů mikin, vše označené různými ochrannými známkami bez vědomí a svolení jejich vlastníků (výrobců Adidas, Giorgio Armani, Diesel, DC, Hugo Boss, Lacoste, Nike, Puma), přičemž toto zboží převzal k přepravě v tržnici SAPA v P. bez jakýchkoli dokladů a s ohledem na způsob jeho nabytí, kvalitu a cenu si byl vědom toho, že se jedná o neoprávněně zhotovené napodobeniny značkového zboží.
Za to byl obviněný odsouzen podle §268 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Vedle toho byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to textilního zboží specifikovaného ve výroku o tomto trestu v citovaném rozsudku.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli všichni poškození, tedy registrovaní majitelé neoprávněně použitých ochranných známek, odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku Krajský soud v Brně podle §256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 8 To 413/2014, jako nedůvodné.
Obviněný P. Ch. H. podal dne 6. 1. 2015 proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného jeho jednání, jak je popsáno ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje znaky přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebyla naplněna jeho subjektivní stránka ve formě úmyslného zavinění. Samotná okolnost, že obviněný naložil předmětné textilní zboží v pražské tržnici známé pod názvem SAPA, podle jeho přesvědčení ještě neprokazuje, že chtěl uvádět do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou. Jak dále obviněný zdůraznil, nelze vycházet z obecné premisy, podle níž veškeré zboží pocházející ze jmenované pražské tržnice je padělkem originálního značkového zboží. Obviněný nesouhlasí ani s tím, pokud soudy nižších stupňů odůvodnily úmysl obviněného a jeho vědomí o existenci padělaného značkového oblečení též cenou a kvalitou převáženého zboží. Podle názoru obviněného totiž soudy vůbec nezjistily, za jakou cenu bylo zboží zakoupeno, a v odůvodnění svých rozhodnutí se nijak nezabývaly otázkou jeho kvality. S ohledem na vytýkané vady obviněný v závěru dovolání učinil Nejvyššímu soudu návrh, aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného P. Ch. H. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru se sice obviněný nedoznal k trestné činnosti, ale na jeho úmyslné zavinění lze spolehlivě usuzovat z jiných objektivně zjištěných skutečností, na které soudy nižších stupňů správně poukázaly. Ohledáním vozidla obviněného bylo prokázáno, že část převáženého zboží byla v průhledných obalech, proto obviněný musel vědět, že převáží textilní výrobky opatřené ochrannou známkou. Jak bylo zároveň zjištěno, obviněný naložil toto zboží v pražské tržnici SAPA, o níž je obecně známo, že se zde obchoduje se zbožím označeným padělky frekventovaných ochranných známek, a nepřevzal ke zboží žádné doklady. Souhrn zmíněných okolností případu podle státní zástupkyně jasně vypovídá o srozumění obviněného s tím, že převáží padělky značkového zboží, a může se tak dostat do kolize se zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Proto státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu, aby podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání a že dovolací námitky zpochybňující naplnění subjektivní stránky trestného činu spáchaného obviněným formálně odpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, dospěl k následujícím závěrům.
Přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje. K naplnění subjektivní stránky se zde vyžaduje úmyslné zavinění, které zahrnuje i pachatelovo vědomí, že výrobky nebo poskytované služby jsou neoprávněně označeny ochrannou známkou nebo známkou s ní zaměnitelnou a že se jedná o jejich uvádění do oběhu. Pro závěr, zda obviněný skutečně naplnil subjektivní stránku přečinu podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, musí být tedy z popisu skutku zřejmé, že věděl o neoprávněném označení výrobků nebo služeb, které dovezl, vyvezl, přechovával nebo uvedl do oběhu, a že byl alespoň srozuměn s neoprávněným zásahem do práv vlastníka dotčené ochranné známky.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a podrobněji rozvedených v jeho odůvodnění byl obviněný P. Ch. H., který podnikal mimo jiné i v oblasti koupě a prodeje zboží, dne 6. 10. 2011 kontrolován zaměstnanci celního úřadu, kteří v jeho vozidle objevili velké množství textilních výrobků neoprávněně označených ochrannými známkami. Podle svého vysvětlení obviněný převzal toto zboží k přepravě bez jakýchkoli dokladů, naložil ho před pražskou tržnicí SAPA a vezl do B., kde ho měl předat svému známému, který prodává textilní výrobky na tamní tržnici. Jméno tohoto muže obviněný odmítl uvést, protože mu nechtěl způsobit potíže. Část zajištěného zboží byla uložena ve vozidle volně, jen v průhledných obalech, takže obviněný byl vizuálně seznámen s tím, že převáží textilní výrobky označené ochrannými známkami, které svou kvalitou a způsobem zabalení neodpovídaly originálům (viz svědecké výpovědi zaměstnanců celního úřadu prap. M. B., pprap. M. D. a O. B., videozáznam z prohlídky a fotodokumentaci na č. l. 186 a 196 trestního spisu).
Soudy nižších stupňů se v návaznosti na popsaná skutková zjištění zabývaly zaviněním obviněného a dospěly k právnímu závěru, podle něhož obviněný byl srozuměn s neoprávněným zásahem do práv vlastníků dotčených ochranných známek, tj. jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz odůvodnění jejich rozhodnutí). Jak soudy důvodně a výslovně zdůraznily, obviněný věděl, že převáží textilní výrobky označené ochrannými známkami, které naložil v pražské tržnici SAPA obecně známé tím, že se zde prodávají padělky značkových výrobků, aniž by současně se zbožím obdržel nějaké doklady, jež by prokazovaly legitimní způsob jeho nabytí. Vyjma toho soudy přiléhavě zdůraznily postavení obviněného, který nebyl běžným spotřebitelem, ale naopak obchodoval s textilním zbožím, takže mohl snadno rozpoznat, že zboží je nekvalitní a bylo opatřeno ochrannou známkou zjevně neoprávněně. O tom, že zajištěné padělky byly určeny k dalšímu prodeji, pak podle soudů nižších stupňů svědčí jejich množství a způsob balení.
Nejvyšší soud shora popsanou argumentaci, o kterou soudy obou nižších stupňů opřely právní závěr o srozumění obviněného s neoprávněným zásahem do práv vlastníků dotčených ochranných známek, tedy o jeho zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, shledal dostatečně přesvědčivou a logickou. Pokud jde o konkrétní námitky obviněného, Nejvyšší soud nemohl vytknout soudům nižších stupňů žádné pochybení, jestliže do svých úvah zahrnuly i skutečnost, že pražská tržnice SAPA, kde obviněný předmětné textilní výrobky naložil, pro něj mohla být další výmluvnou indicií o tom, že převáží padělky značkového zboží. Neučinily tak totiž samoúčelně, ale v přímé souvislosti s tím, že zboží nebylo opatřeno žádnými doklady o jeho nabytí, což zpochybňovalo jeho legální původ. Za této situace byl poukaz na fakt, že ve zmíněné tržnici lze běžně pořídit padělky značkového zboží, zcela odůvodněný a na místě. Navíc obviněný vykonával v době spáchání posuzovaného přečinu výdělečnou činnost živnostenským způsobem, tedy na vlastní účet a odpovědnost, a to mimo jiné i v oboru nákupu a prodeje zboží. Musel být proto obeznámen s nutností, aby mu byly ke zboží určenému k dalšímu uvádění do oběhu předány i patřičné doklady o jeho původu a množství, a to i přesto, že sám s tímto zbožím údajně nechtěl obchodovat a jen ho převážel pro jiného podnikatele.
K výhradě obviněného, podle níž soudy opřely svůj závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu také o cenu a kvalitu převáženého zboží, Nejvyšší soud zdůrazňuje následující. Soud prvního stupně u hlavního líčení konaného dne 31. 3. 2014 provedl důkazy ke kvalitě přepravovaných textilních výrobků, a to odbornými vyjádřeními oprávněných majitelů ochranných známek. Jak vyplynulo z jejich obsahu, kvalita předmětných textilních výrobků byla nízká (viz č. l. 40, 68, 81, 90, 98, 110, 135 a 149 trestního spisu a protokol o hlavním líčení na č. l. 255 trestního spisu). Kromě toho soud prvního stupně provedl důkaz vzorky zajištěného zboží a konstatoval, že i běžný spotřebitel musel vizuálně rozeznat jejich nedostatečnou kvalitu (viz odůvodnění na s. 4 rozsudku soudu prvního stupně). Skutkové tvrzení soudů nižších stupňů, podle něhož převážené zboží svou kvalitou neodpovídalo ochranným známkám, kterými bylo opatřeno, má tedy oporu v provedených důkazech a podporuje správnost právního závěru o úmyslné formě zavinění obviněného. Otázkou nákupní ceny se pak soudy nižších stupňů nezabývaly a ani nemusely zabývat. Soud prvního stupně totiž oproti obžalobě, která obviněnému kladla za vinu, že zboží sám nakoupil za účelem jeho dalšího prodeje, vzal za bezpečně prokázané jen to, že obviněný převážel zboží pro jiného, tj. přechovával. Adekvátně tomuto skutkovému závěru pak soud prvního stupně upravil i popis skutku, ovšem opomněl z něj vypustit zmínku o ceně zboží. Z hlediska namítané vady právního posouzení skutku je však toto pochybení soudu prvního stupně, které odvolací soud nenapravil, protože nebylo v odvolání vytýkáno, bezpředmětné a zcela formální, neboť nemá žádný vliv na otázku viny.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že o přechovávání, které je jedním ze zákonných znaků přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku jde i v těch případech, když pachatel skladuje nebo převáží neoprávněně označené zboží, aniž by znal přesné okolnosti jeho nákupu nebo následně participoval na jeho prodeji (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu dne 17. 8. 2011, sp. zn. 5 Tdo 817/2011). Jak bylo v nyní posuzované věci bez důvodných pochybností zjištěno, obviněný byl srozuměn s tím, že se aktivně podílí na udávání padělků značkových výrobků do oběhu, a proto skutečnost, zda znal či neznal jeho pořizovací cenu, není pro právní posouzení jeho jednání podstatná. Uváděním zboží do oběhu totiž není jen jeho prodej konečnému spotřebiteli, ale i jeho převod od výrobce na velkoobchodníka a další prodejce, neboť již tím obíhá výrobek na trhu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2713).
Na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací námitky obviněného P. Ch. H. sice odpovídají uplatněným důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ale jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný další opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 25. 3. 2015
JUDr. František P ú r y
předseda senátu
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á