ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.317.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 317/2015-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 v řízení o dovoláních, která podali obvinění E. F. , Mgr. R. H. , M. J. , M. S. , I. T. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 10 To 279/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 136/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných E. F., Mgr. R. H., M. J., M. S., I. T. a Ing. V. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 17 T 136/2011, byli obvinění E. F., Mgr. R. H., M. J., M. S., I. T. a Ing. V. Š. uznáni vinnými pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1 a 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009, (dále jen „tr. zákon“).
Trestné činnosti se obvinění dopustili tím, že v období let 2005 až 2009 v T. a na dalších místech České republiky obviněná I. T. ve funkci předsedkyně představenstva, obviněná M. S. v postavení místopředsedkyně představenstva a obvinění E. F., Mgr. R. H., M. J. a Ing. V. Š. v postavení členů představenstva Stavebního bytového družstva Trutnov, IČ: 00046159, se sídlem Bulharská 60, Trutnov, (dálen jen „SBD Trutnov“), kteří měli zejména podle §243 odst. 8 a §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinný do 31. 12. 2013, (dále jen „obchodní zákoník“), a podle stanov SBD Trutnov povinnost vykonávat svou působnost v představenstvu SBD Trutnov svědomitě a s péčí řádného hospodáře, v rámci spolupráce tohoto družstva se společností A.Z.A.P spol. s. r. o, IČ: 25853449, se sídlem Olomouc-Chomutov, Baarova 3, (dále jen „A.Z.A.P.), jež pro bytové družstvo zajišťovala projektové, administrativní a metodické činnosti spojené s revitalizací bytových domů v jeho vlastnictví, a to na základě mandátních smluv uzavřených dne 25. 11. 2005 a jejich dodatků ze dne 2. 10. 2006, za situace, kdy od jara 2007 bylo zcela zřejmé, že část samospráv (organizačních jednotek družstva rozhodujících o investicích na jednotlivých bytových domech) pokládala podmínky spolupráce s A.Z.A.P., jak byly schváleny a dojednány představenstvem, a následnou cenu a kvalitu prací prováděných dodavateli vybranými ve výběrových řízeních a metodicky řízených A.Z.A.P. za natolik nevýhodné, že nadále neměla zájem realizovat úpravy jednotlivých bytových domů ve spolupráci s A.Z.A.P., případně měla zájem z programu vystoupit, a kdy postupně rostl tlak na představenstvo, aby právě z důvodu nedostatků v dosavadním průběhu revitalizace členové představenstva odstoupili, a v důsledku čehož se program dalších prací v průběhu roku 2007 prakticky zastavil, všichni obvinění učinili následující právní úkony:
a) na základě dohody o narovnání ze dne 13. 11. 2007 umožnili třem samosprávám odstoupit od programu revitalizace, který měla pro jejich domy zajišťovat A.Z.A.P., a na které již tato obchodní společnost zpracovala a vyfakturovala projektovou dokumentaci v objemu celkem 5 891 769 Kč včetně DPH, přičemž každé z odstupujících samospráv uložili povinnost uhradit za výše uvedenou činnost A.Z.A.P. částku pouze 150 000 Kč, celkem tedy 450 000 Kč, a samosprávám vrátili do jejich fondu oprav částky přesahující dohodnutou úhradu, které jim již SBD Trutnov strhlo na úhradu faktur vystavených A.Z.A.P. za projektové práce, výměnou za to, že samosprávy „stáhnou“ trestní oznámení učiněné ve věci revitalizací včetně návrhů na odvolání představenstva SBD Trutnov a na zřízení nezávislé komise k prozkoumání spolupráce SBD Trutnov a A.Z.A.P. a sdělí institucím, které již upozornily na nedostatky revitalizací, že se vše vyřešilo, přičemž tuto dohodu o narovnání uzavřeli jménem SBD Trutnov přesto, že věděli, že družstvo nemělo volné finanční prostředky, z nichž by bylo možné uhradit rozdíl mezi fakturovanou cenou projektové dokumentace a dohodnutou dílčí úhradou provedenou samosprávami a tento závazek zůstal v účetnictví SBD Trutnov jako neuhrazený,
b) v rámci řešení výše popsaného váznoucího závazku za zpracované projektové dokumentace obvinění v představenstvu projednali, hlasováním schválili a prostřednictvím předsedy a místopředsedy SBD Trutnov dne 20. 5. 2008 v O. uzavřeli s A.Z.A.P. dohodu o zpětném odkupu projektové dokumentace a dohodu o budoucí spolupráci na základě mandátních smluv, v nichž se A.Z.A.P. zavázala odkoupit projektovou dokumentaci odstupujících samospráv v hodnotě 5 441 770,40 Kč bez DPH ze své budoucí odměny za činnost ve prospěch SBD Trutnov, současně v těchto dohodách pro SBD Trutnov nově, a v porovnání se stavem před 20. 5. 2008 výrazně nevýhodněji, sjednali smluvní pokutu ve výši 9 % z částky, která zůstane neproinvestována z důvodů vzniklých na straně SBD Trutnov při spolupráci s A.Z.A.P., a to z celkové částky 267 milionů Kč, za situace, kdy podle původních smluv hrozila SBD Trutnov při nedodržení smluvních podmínek sankce maximálně 8,5 mil. Kč a nově stanovená sankce dosahovala až 24 mil. Kč, přitom k investici v objemu 267 milionů Kč nebylo SBD Trutnov před podpisem dohod ničím vázáno, program revitalizací na základě smluv s A.Z.A.P. se pro nezájem či odpor samospráv prakticky zastavil, nové investiční projekty nebyly v takové fázi příprav, aby bylo reálné částku 267 milionů Kč nebo alespoň její podstatnou část v dohledné době proinvestovat, tudíž existovala reálná hrozba uplatnění sankce ze strany A.Z.A.P., přičemž nově sjednaná výše pokuty přesahovala souhrn veškerých disponibilních prostředků SBD Trutnov,
c) v představenstvu projednali, hlasováním schválili a prostřednictvím předsedkyně a místopředsedkyně SBD Trutnov dne 4. 2. 2009 v O. uzavřeli s A.Z.A.P. dodatek č. 1 k dohodě o budoucí spolupráci na základě mandátních smluv, který potvrdil stanovení sankce odpovídající 9 procentům z neproinvestované částky při snížení základu pro výpočet na 260 milionů Kč, jež odpovídala výši smluvní pokuty až 23,4 milionů Kč, ale doba k proinvestování tohoto objemu financí byla stanovena pouze do 31. 12. 2009, tedy v termínu, v němž to bylo vzhledem k výše uvedeným důvodům zcela nepravděpodobné,
a tímto zvýšením přijatého závazku SBD Trutnov k úhradě smluvní pokuty obvinění ohrozili majetkové zájmy a ekonomickou stabilitu SBD Trutnov, kdy v důsledku tohoto jejich jednání hrozil vznik škody ve výši nejméně 14 900 000 Kč jako rozdíl mezi původní a nově sjednanou smluvní sankcí.
Proti uvedenému rozsudku podali obvinění E. F., Mgr. R. H., M. J., M. S., I. T. a Ing. V. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 10 To 279/2013, tak, že je zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Citované usnesení odvolacího soudu napadli opět všichni jmenovaní obvinění dovoláním, a to prostřednictvím společného obhájce Mgr. Lukáše Kouřila. Učinili tak jedním společným podáním, přičemž uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Vyjádřili své přesvědčení, že u použité právní kvalifikace nebyly naplněny základní zákonné znaky, a to konkrétně v otázce obsahu povinnosti péče řádného hospodáře, úmyslu jednajících osob a bezprostřednosti jako základního znaku pokusu trestného činu. Zdůraznili, že v daném případě tvoří podstatu „protiprávního“ jednání zvýšení závazku k úhradě smluvní pokuty a možný vznik škody 14 900 000 Kč představující rozdíl mezi původní a nově sjednanou smluvní sankcí. Nárok na uplatnění sjednané smluvní pokuty byl podmíněn nesplněním budoucí smluvní povinnosti, konkrétně neproinvestování určitého objemu finančních prostředků. Obvinění namítli, že pouhé sjednání smluvní pokuty nemůže směřovat ke vzniku škody bezprostředně, neboť ke vzniku tohoto následku je nezbytné uskutečnit následně jednání, jímž by smluvní pokutou zajištěnou povinnost úmyslně zmařili, avšak tzv. skutková věta nic takového neobsahuje. Navíc smluvní pokuta byla v rozhodné době limitována moderačním právem podle §301 obchodního zákoníku a v případě sporu by soud přiznal pouze její přiměřenou výši.
Obvinění dále namítli, že soudy hodnotily důkazy v rozporu s jejich obsahem, což vedlo k extrémně vadným právním závěrům, přičemž ani skutková věta není v souladu s odůvodněním rozhodnutí soudů, která ani neodpovídají požadavkům uvedeným v ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu.
Podle názoru obviněných je jejich jednání ve skutkové větě formulováno velmi široce a neurčitě, přestože ve skutkové větě je uvedeno jako relevantní období uzavření tří dohod mezi roky 2007 až 2009, je skutková věta „rámována“ celým funkčním obdobím představenstva v letech 2005 – 2009. Trestní jednání je spatřováno v uzavření dohody o budoucí spolupráci ze dne 20. 5. 2008 včetně následujících dodatků, podstatou obžaloby tedy je, že uvedené zvýšení horní hranice potenciální smluvní pokuty nebylo přijato s péčí řádného hospodáře. Jak však dovolatelé zdůraznili, tento ústupek společnosti A.Z.A.P. odvrátil bezprostředně hrozící škody, které pokutu převyšovaly takovým způsobem, že přijaté řešení bylo jednoznačně zcela v souladu s péčí řádného hospodáře. Úhrada smluvní pokuty by mohla nastat pouze v případě, že by družstvo zmařilo pro něj nezbytný proces revitalizace, který se žalovaným jednáním obvinění snažili zachránit. Odmítli dále, že by jejich úmysl směřoval ke způsobení tvrzené škody, vyjádřili své přesvědčení, že otázka péče řádného hospodáře by měla být posuzována ve vztahu k nominálnímu zvýšení smluvní pokuty a okolnostem jejího přijetí, soudy se však touto otázkou ve svých rozhodnutích vůbec nezabývaly. Otázku péče řádného hospodáře soudy zmínily pouze v souvislosti s formálními pochybeními představenstva při samotném zahájení procesu revitalizace, který však započal o několik let před předmětným jednáním obviněných. Odmítli jednostrannou výhodnost uzavřených smluv pouze pro A.Z.A.P. a připomněli, že mezi družstvem a obviněnými proběhlo civilní řízení o náhradu údajné škody, kdy žaloba SBD Trutnov byla zamítnuta soudy obou stupňů, jejich rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud. Závěry trestního řízení jsou proto zcela v rozporu s výsledkem civilního sporu a pro absenci řádného odůvodnění i zcela nepřezkoumatelné. Soudy podle obviněných nesprávně dovodily, že revitalizace byla z formálních důvodů jako celek protiprávní, zahájena tak byla v rozporu s péčí řádného hospodáře a není tedy ani třeba se zabývat otázkou, zda konkrétní jednání představenstva v průběhu revitalizace vedená snahou tento proces zachránit byla či nebyla přijatá s péčí řádného hospodáře.
Taktéž s dalším znakem skutkové podstaty daného trestného činu – subjektivní stránkou se podle obviněných soudy vypořádaly velmi povrchně, přestože dovodily spáchání činu v přímém úmyslu. To však obvinění odmítli opakováním absence bezprostředního vzniku škody, přičemž vyloučili též možné nedbalostní jednání.
Zdůraznili dále, že svoji vinu od počátku trestního řízení popírají, a odkázali přitom na obsah svých předchozích podání. Podle jejich mínění se soudy obou stupňů obhajobou fakticky vůbec nezabývaly, případně pouze povrchně a nepřesně. Skutkové a právní závěry jsou proto vnitřně rozporné a odůvodnění rozhodnutí nepřezkoumatelná, což neumožňuje polemiku s právním posouzením skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K druhému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu vyjádřili obvinění své přesvědčení, že v jejich věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tato námitka podjatosti byla vznesena již při prvním hlavním líčení ve věci. Podjatost byla namítnuta jak vůči obsazení daného trestního senátu, tak vůči celému Okresnímu soudu v Trutnově. Přísedící Ing. Ivo Trpkovič byl v době rozhodování soudu místopředsedou představenstva Bytového družstva TILIA, se sídlem v T., které bylo vůči Stavebnímu bytovému družstvu v konkurenčním postavení, nebyl proto schopen ve věci rozhodovat nezávisle a nestranně. Druhý přísedící Ing. František Matějka se zase měl nepřímo účastnit pracovních schůzek obviněných, včetně schůzek s jejich právním zástupcem, když byl v době jejich konání opakovaně přítomen v restauraci Hotelu ALFA v T., kde se udály, a mohl tak část porad vyslechnout, což zakládá pochybnosti o jeho nestrannosti. Dále byla obviněnými namítnuta podjatost celého Okresního soudu v Trutnově, který měl rozhodovat pod vlivem „hysterické mediální kampaně a místních vlivů“. Zdůraznili, že vzhledem k počtu členů družstva a velikosti města T. se daná „kauza“ týkala fakticky každého třetího obyvatele tohoto města, bylo tudíž vhodné věc projednat u jiného soudu, kde by provázanost poškozených s daným místem nebyla natolik výrazná. Krajský soud v Hradci Králové jejich námitku podjatosti zamítl, aniž by se s uvedenými skutečnostmi vypořádal. Nakonec Okresní soud v Trutnově, podle mínění dovolatelů, svoji zaujatost proti obviněným v podstatě potvrdil „svojí jednostranností a zásadním porušováním práva obhajoby“. Závěrem svých dovolání všichni obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání všech obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiřího Siegela. Ohledně podjatosti senátu státní zástupce připomněl, že tyto námitky již byly obviněnými vzneseny v původním řízení a soudy obou stupňů bylo vysloveno, že senát Okresního soudu v Trutnově složený z předsedkyně senátu Mgr. Miroslavy Purkertové, přísedících Ing. Ivo Trpkoviče a Ing. Františka Matějky není z projednávání dané trestní věci vyloučen. Dále upozornil, že z důvodů uvedených v ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu lze rozhodnout jen o vyloučení soudců nebo přísedících jako konkrétních osob a za bezpředmětnou lze proto považovat tu část dovolacích námitek, ve které je tvrzena podjatost celého Okresního soudu v Trutnově. V projednávané věci není naplněn žádný z důvodů vyloučení soudce nebo přísedícího uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu, a v podstatě nevyplývá ani z tvrzení dovolatelů. Uvedl dále, kdy a z jakých důvodů je možné o vyloučení soudců či přísedících rozhodnout, žádný z nich však u žádného z členů senátu dán není, tedy ani u Ing. Iva Trpkoviče, neboť jiné bytové družstvo nebylo předmětnou trestnou činností jakkoli dotčeno, navíc státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství odmítl již jen existenci nějakého konkurenčního vztahu mezi bytovými družstvy, byť působícími v témže místě. Za bizarní označil námitky ohledně údajné podjatosti Ing. Františka Matějky, neboť tento nemohl získat nějaký vztah k věci pouze na základě přítomnosti v restauraci v době, kdy se v ní údajně radili i obvinění, a ani z obsahu dovolání nevyplývá, že by měli uvedení přísedící mít k obviněným nějaký hlubší vztah, ať už ve smyslu přátelském či nepřátelském. Námitka obviněných, že nadřízený soud nepostupoval podle §25 tr. řádu se již podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ocitla mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu.
Námitky, které obvinění podřadili dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pouze obecného charakteru a část jich dovolacímu důvodu ani neodpovídá. Zdůraznil, že výhrady týkající se okolností zahájení procesu revitalizace se podstaty věci vůbec netýkají, neboť porušení vnitrodružstevních předpisů není ani uvedeno v tzv. skutkové větě. Připomněl, že dovolací argumenty musí být uvedeny přímo v textu dovolání a nelze tak přihlížet k odkazům obviněných na jejich různá vyjádření a návrhy učiněná v dosavadním trestním řízení. Zcela nepřípustná je polemika obviněných s odůvodněním soudních rozhodnutí.
K tvrzené absenci některých formálních znaků trestného činu podle §255 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jež by za určitých okolností mohla odpovídat druhému z uplatněných dovolacích důvodů, státní zástupce nejprve připustil, že popis skutku je značně rozsáhlý, avšak nejde o vadu rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, naopak uvedené okolnosti dokreslují existenci subjektivní stránky daného trestného činu.
Podle státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pro členy představenstva bytového družstva nepochybně platila povinnost vykonávat jejich působnost s péčí řádného hospodáře jako zákonem uložená povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, což je objektivním znakem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Jak podle něj vyplývá ze skutkové věty, porušování této povinnosti se netýká pouze zahájení procesu revitalizace, ale veškerého jednání obviněných v jejím průběhu. Upozornil zejména na rozdíl ve výši sjednaných sankcí v případě zastavení procesu revitalizace a odstoupení od mandátních smluv se společností A.Z.A.P., kdy původní výše sankce činila 8,5 milionů Kč, zatímco nově sjednaná sankce 24 milionů Kč, kdy tato by již ohrozila ekonomickou stabilitu družstva a způsobila by jeho neschopnost splácen závazky. Pokud tedy obvinění v představenstvu projednali, schválili a realizovali toto ujednání o smluvní pokutě, které bylo pro družstvo extrémně nevýhodné, nepostupovali s péčí řádného hospodáře a porušili zákonem uloženou povinnost spravovat a opatrovat cizí majetek, navíc za situace, kdy možnost uplatnění této sankce rozhodně není pouze teoretická, neboť společnost A.Z.A.P. se zaplacení této pokuty již domáhá.
Zdůraznil dále, že bezprostřednost směřování jednání obviněných ke způsobení škody na majetku družstva vyplývá z okolností, za nichž byla předmětná dohoda uzavřena, a splnění podmínek pro uplatnění smluvní sankce bylo vysoce pravděpodobné.
Problematickým dále označil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěr soudu prvního stupně o jednání obviněných v přímém úmyslu, kdy vyjádřil pochybnost, zda tito přímo chtěli způsobit škodu na majetku družstva a zda předpokládali, že k jejímu vzniku nezbytně dojde. Vyjádřil svůj názor, že obvinění jednali minimálně v nepřímém úmyslu, neboť museli být přinejmenším srozuměni s tím, že pokuta bude uplatněna a že v důsledku jejich jednání vznikne škoda na majetku družstva, i když patrně sledovali jiný cíl. Za bezpředmětné považoval opakované poukazy obviněných na to, že nebylo zjištěno žádné jednání, jímž by sami mařili splnění smluvní pokutou zajištěných povinností družstva, neboť u tohoto trestného činu není prokazován úmysl obohatit sebe nebo jiného. V takovém případě by totiž přicházela v úvahu přísnější právní kvalifikace. Stejně tak odmítl i odkaz obviněných na výsledky občanskoprávního řízení, neboť v otázce viny musí řešit soud v trestním řízení samostatně. Navíc obviněným není kladeno za vinu způsobení škody vzniklé úhradami nepřiměřeně vysokých odměn za služby společnosti A.Z.A.P., ani úmysl takovou škodu způsobit.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud zjistil, že k podání dovolání byly u všech obviněných splněny formální podmínky a z obsahu jejich dovolání, která byla učiněna jediným společným podáním je zřejmé, že také jejich výhrady jsou u všech dovolatelů totožné. Proto se dovolací soud rovněž vyjádří souhrnně bez rozlišení jednotlivých osob obviněných. Úvodem je však nutné konstatovat, že konkrétní výhrady, jimiž dovolatelé argumentovali u obou dovolacích důvodů, jsou prakticky opakováním jejich dosavadní obhajoby a rovněž byly uplatněny v jejich řádném opravném prostředku. Nejvyšší soud může v této souvislosti odkázat na své usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408, v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo nakladatelství C. H. Beck Praha. V něm mj. konstatoval, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O takový případ jde i v projednávané trestní věci, neboť jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se ve svých rozhodnutí vypořádaly se všemi výtkami, jež tvoří obsah mimořádného opravného prostředku u každého z obviněných. Nejvyšší soud proto nepovažuje za nutné znovu opakovat naprosto správné úvahy soudů nižších stupňů, jimiž odmítly tvrzení obviněných, která předkládali v rámci své obhajoby, a k vyjádření nesouhlasu s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně. Na podkladě dovolání obviněných Nejvyšší soud neshledal důvod pro přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. řádu, neboť v daném případě jsou dány důvody pro odmítnutí podaných dovolání. Poukazem na ustanovení §265i odst. 2 tr. řádu proto Nejvyšší soud jen stručně vyloží důvody odmítnutí ve vztahu k vytýkaným vadám. Navíc částečně se námitky obviněných míjejí s předmětem důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nevytýkají pochybení v užití hmotného práva, jak tento důvod předpokládá.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu předpokládá naplnění dvou kumulativně stanovených podmínek, jednak že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. V projednávané věci obvinění spatřovali splnění první z uvedených podmínek ve vyloučení předsedkyně senátu Mgr. Miroslavy Purkertové a též ve vyloučení obou přísedících Ing. Ivo Trpkoviče a Ing. Františka Matějky, kteří věc rozhodovali v hlavním líčení u Okresního soudu v Trutnově. Jak dovolatelé sami zdůraznili, tuto námitku poprvé uplatnili již na počátku hlavního líčení konaném dne 19. 1. 2012, čímž splnili druhou z výše uvedených podmínek vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. O jejich výhradě ke jmenovaným osobám bylo také na konci tohoto hlavního líčení rozhodnuto podle §30 odst. 1 tr. řádu tak, že předsedkyně senátu Mgr. Miroslava Purkerová a přísedící Ing. Ivo Trpkovič a Ing. František Matějka nejsou vyloučení z projednávání této trestní věci (viz č. l. 2510 až 2512 trestního spisu). O stížnostech podaných všemi obviněnými proti tomuto usnesení rozhodl nadřízený Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 10 To 77/2012 tak, že je zamítl jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu (viz č. l. 2531 až 2533 trestního spisu). Stížnostní soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) pečlivě hodnotil okolnosti, v nichž obvinění spatřovali konkrétní důvody vyloučení osob přísedících, neboť ve vztahu k předsedkyni senátu nebyl předložen výslovný argument, jež by se vztahoval k její osobě. Obvinění se ve svých stížnostech fakticky domáhali předání této trestní věci k jinému okresnímu soudu, neboť vzhledem k počtu obyvatel města T., v němž se nachází dotčené družstevní byty, a též k medializaci této trestní věci, usoudili, že se „musí“ dotýkat též soudců okresního soudu, kteří tak mohli být při svém rozhodování nepřijatelně ovlivněni v nezávislém rozhodování.
Nejvyšší soud může pouze nad rámec správných úvah obsažených v citovaném usnesení soudu druhého stupně podpořit odmítnutí tvrzení obviněných ohledně možného vztahu „konkurence“ mezi dvěma bytovými družstvy, která vlastní, resp. spravují majetek v tomtéž okresním městě. Nejde totiž o žádnou podnikatelskou činnost ve stejném či podobném oboru tak, aby vůbec bylo možné považovat postavení obou těchto právnických subjektů ze způsobilé vzájemné soutěživosti či konkurence na trhu. Jednotliví členové družstva – vlastníci družstevního podílu mají samozřejmě zájem na co nejlepší, tj. také nejhospodárnější správě svého majetku a jeho zhodnocování bez ambicí případně soutěžit na trhu s byty. Těžko si tak lze představit jakoukoli možnost negativního (ve smyslu snahy překonat „konkurenci“) vztahu jednoho z přísedících Ing. Ivo Trpkoviče při rozhodování o podané obžalobě z titulu vykonávání funkce místopředsedy představenstva jiného bytového družstva (TILIA) se sídlem taktéž v T. Stejně tak přítomnost druhého z přísedících Ing. Františka Matějky v restauraci hotelu Alfa v T. mj. v době, kdy zde, avšak na jiném místě, probíhala debata členů dotčeného bytového družstva o situaci v něm, nemůže vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti při projednávání trestní věci obviněných jako funkcionářů SBD Trutnov. Ani u jednoho z přísedících proto soudy správně neshledaly takový „poměr k projednávané věci nebo k osobám“ obviněných, z něhož by bylo možné dovodit naplnění důvodů pro jejich vyloučení ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu. Namítaná publicita předmětu trestního stíhání v regionálních médiích, již by jedinou bylo možné z obsahu dovolání vztáhnout k osobě předsedkyně senátu Mgr. Miroslavy Purkertové, rovněž sama o sobě nemůže být důvodem k presumpci o její neschopnosti rozhodovat věc nezávisle či dokonce v rozporu se zákonem, eventuálně s povinností soudce řídit se pouze zákonem a vlastním přesvědčením na podkladě provedených důkazů. Není výjimkou, že se soudce v rámci výkonu své veřejné funkce, setkává s medializací některého z případů, k jejichž rozhodování je povolán podle rozvrhu práce. V rámci svého postavení však právě musí být připraven nepodléhat případnému hodnocení otázky, co je a co není spravedlivé a správné, k čemuž se poměrně často média uchylují. (Srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod č. 98/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, uveřejněný pod č. 42/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.)
Nelze obecně přijmout názor obviněných, pokud k němu nepředložili konkrétní a jasné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit takový „postoj“ soudce, který by ovlivnil jeho nestranné rozhodování určité věci. Vedeno do důsledků by totiž prakticky nebylo možné „nestranně“ posuzovat žádnou obžalobu (resp. žalobu), o níž by média informovala, nebo dokonce šířila vlastní úsudek na to, jak by měl soud(ce) o věci „spravedlivě“ rozhodnout. Výkon povolání soudce mj. předpokládá, že rozhodnutí je přijato na základě zákona, po zhodnocení předložených důkazů a vnitřního přesvědčení bez zásadního vlivu tzv. „veřejného mínění“, jak je prezentováno v různých mediálních prostředcích. Navíc každý soudce své rozhodnutí odůvodňuje, tudíž musí také vysvětlit, jakými úvahami byl při jeho přijetí veden a je tak do určité míry podroben určité kontrole osob neznalých práva i konkrétních skutkových okolností a důkazů o nich. Z těchto důvodů nelze přistoupit na tvrzení dovolatelů o podjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu dovozené u předsedkyně příslušného senátu poukazem na medializaci případu, jenž je předmětem tohoto trestního stíhání obviněných. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu nemohl být proto naplněn, neboť ve věci nerozhodovali vyloučení soudci, resp. přísedící.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je určen k nápravě vad rozhodnutí, které spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítané porušení hmotného práva se tak zásadně týká nesprávné aplikace trestního zákona, event. jiného hmotně právního předpisu, který je významný pro naplnění příslušného ustanovení skutkové podstaty projednávaného trestného činu. Předmětem dovolacího přezkumu proto nemohou být otázky rozsahu a hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů, neboť dovolací soud je zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem napadených rozhodnutí. Tento skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě pak soudy zjišťují a vyhodnocují podle kritérií upravených procesními ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Soudy rovněž nejsou povinny vyhovět každému návrhu stran na doplnění dokazování. Princip nezávislosti soudů vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky a v podstatě znamená, že závisí pouze na úvaze soudu, který z předložených nebo navržených důkazů provede. Pokud je v dovolání vytýkáno porušení hmotně právního ustanovení, nestačí pro přezkumnou činnost dovolacího soudu pouhé tvrzení vady tohoto typu, ale je nutné současně uvést konkrétní argumenty, z nichž dovolatel svůj názor dovozuje.
Z tohoto pohledu se Nejvyšší soud nemohl zabývat těmi námitkami dovolání, v nichž obvinění opakovaně setrvávají na svém posouzení situace týkající se procesu revitalizace družstevních bytů a hodnocení znaleckého posudku. Navíc tyto výhrady formulují dovolatelé velmi obecně a snaží se prosadit existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. K tomu je třeba poznamenat, že již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku pečlivě vyložil jak stručný obsah jednotlivých důkazů, jež provedl v průběhu hlavního líčení, tak svůj hodnotící postup při posouzení důvodnosti předmětu trestního stíhání, jak je obviněným kladen za vinu obžalobou. Ve skutkových závěrech, které soud na podkladě dokazování přijal, nelze shledat žádnou okolnost, jež by nasvědčovala deformaci důkazů či opomenutí některého z nich a to včetně výsledku znaleckého zkoumání, na který nemohla mít negativní vliv vytýkaná „informace“ o zajištění dotčených družstevních bytů bankou pro účely splacení existujících úvěrových smluv. V dovolání také není možné uplatnit námitky proti odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, jak vyplývá z ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu.
Jak správně podotkl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovoláním, podstatou protiprávního jednání obviněných je uzavření dohod mezi SBD Trutnov a obchodní společností A.Z.A.P. ze dne 20. 5. 2008, v nichž došlo mimo jiné ke sjednání smluvní pokuty téměř v trojnásobné výši v poměru předešlých smluvních ujednání, a dále pak zkrácení doby, v níž mělo dojít k realizaci investic v částce 260 milionů Kč v kratším než původně dohodnutém termínu (viz dodatek č. 1 ze dne 4. 2. 2009). Tyto skutečnosti jasně vyplývají z popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Trutnově, který sice ještě obsahuje tzv. úvodní část, z níž vyplývají okolnosti počátku a průběhu revitalizačního procesu a zejména jednání obviněných, jímž se snažili odvrátit možnou kontrolu a případný postih za nedostatky, na něž upozorňovaly jednotlivé samosprávy. Přestože je popis výroku o vině možné označit za poměrně podrobný, nejedná se o vadu, jíž by bylo nutné napravovat. Naopak v daném případě veškeré zmíněné kroky obviněných, které předcházely samotnému uzavření označených dohod a dodatku, jen podávají srozumitelnější obraz pro samotnou podstatu trestního stíhání, resp. okolností významných z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona.
Soud prvního stupně především na stranách 23 až 24 svého rozsudku naprosto srozumitelně a zejména přesvědčivě vysvětlil, v čem spatřuje porušení povinností vyplývajících pro obviněné z ustanovení §243 odst. 8 a 194 odst. 5 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Sjednání zjevně nevýhodných smluvních podmínek pro stranu SBD Trutnov a naopak zcela nepřiměřené sankční ujednání pro druhou smluvní stranu – obchodní společnost A.Z.A.P. ve vztahu k reálným možnostem naplnění účelu smlouvy, tj. provedení investic v částce téměř 300 milionů Kč během necelého kalendářního roku, zcela evidentně svědčí o nehospodárném vztahu obviněných k majetku družstva. V podstatě jen z důvodu „vlastní ochrany“ před případným trestním stíháním či občanskoprávním žalobám obvinění přistoupili k citované „úpravě smluvních vztahů“ se jmenovanou obchodní společností a přitom absolutně nedbali o ochranu majetku družstva a jeho jednotlivých členů. Naplnění znaku „bezprostřednosti“ vzniku škody, jak je v dovoláních namítán, vůbec nevyvolává pochybnosti, neboť právě podrobně popsané okolnosti průběhu revitalizačního procesu a odmítavé postoje jednotlivých družstevních samospráv k činnosti do té doby realizované smluvním partnerem družstva, jasně svědčí o nereálnosti naplnění obsahu a účelu dohod uzavřených 20. 5. 2008 a později. V tomto směru nepovažuje Nejvyšší soud za nutné cokoli dodávat nad rámec argumentů obsažených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a též odvolacího soudu, který na shodné námitky reagoval a správně se s nimi vypořádal v napadeném usnesení. Samotné navýšení smluvní pokuty, která představuje jeden z nástrojů zajištění pro jednu ze smluvních stran, bylo nutné i z pohledu principu volnosti smluvních vztahů a principu rovnosti stran a jejich zájmů, zkoumat především ve vztahu k výši hrozící škody na majetku družstva. Při rozhodování o případné neplatnosti tzv. nepřiměřené smluvní pokuty zastávala soudní judikatura při aplikaci moderačního práva soudu zakotveného v §301 obchodního zákoníku účinného v době jednání obviněných z názoru, že je vždy třeba přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a v případě smluvní pokuty výrazně převyšující výši skutečně vzniklé škody je smluvní pokuta neplatná jako celek (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1002/2008 a ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001).
V projednávaném případě je tudíž naprosto evidentní úmyslné porušení povinností řádného hospodáře obviněnými při změnách smluvních ujednání s obchodní společností A.Z.A.P., jejichž součástí bylo navýšení smluvní pokuty z původních 8,5 milionu Kč na 23,4 milionu Kč, tj. téměř trojnásobně. Pokud upravili dohody v tak výrazném rozsahu a zejména v době, kdy museli vědět o naprosto nereálném splnění podmínky vylučující uplatnění sankce, (investice nemohla být v dohodnutém rozsahu realizována), a to nejen díky odstoupení části družstevních samospráv z projektu revitalizace za účasti smluvního partnera A.Z.A.P., nelze než spatřovat v tomto konání přímý úmysl obviněných jako členů představenstva bytového družstva. Nejvyšší soud na rozdíl od státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlasí s právním posouzením subjektivní stránky trestného činu ve formě přímého úmyslu, jaké učinily soudy obou stupňů. Jak totiž vyplývá právě z první části popisu skutkových okolností, které předcházely samotným změnám smluvních ujednání s touto obchodní společností, prvotním cílem obviněných nebylo chránit a opatrovat majetek družstva a jeho členů, k čemuž byli jako členové a funkcionáři představenstva povinováni, nýbrž sledovali osobní prospěch spočívající ve snaze zakrýt vlastní selhání při přípravě celého procesu revitalizace a smluvních podmínek, na něž přistoupili v samém počátku spolupráce s obchodní společností A.Z.A.P. Tím, že obvinění věděli, že změna dohodnutých podmínek „proinvestování“ zvýšené částky v kratším termínu v podstatě téměř s jistotou nebyla reálná, tudíž škodlivý následek v povinnosti plnit téměř trojnásobek původní smluvní pokuty nastane, projevili vůli poškodit jimi spravovaný majetek SBD Trutnov. Právní nauka a soudní praxe zastává názor, podle něhož jde o přímý úmysl i tam, kdy pachatel sice chce způsobit následek předpokládaný trestním zákonem, ale tento následek není přímo cílem jeho jednání. O takovou situaci zjevně šlo i v dané trestní věci. Nakonec bezprostřednost vzniku majetkové újmy přesvědčivě popsal již soud prvního stupně zejména na straně 24 svého rozsudku. Právní závěr o formě úmyslného zavinění, který přijaly soudy obou stupňů tak odpovídá výsledkům dokazování a je v souladu s ustanovením hmotného práva, tj. §4 odst. 1 tr. zákona.
Žádnou relevanci na posouzení zavinění obviněných nemůže mít ani jejich odkaz na výsledek občanskoprávního sporu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 192/2010, v němž se SBD Trutnov domáhalo náhrady škody proti obviněným jako členům představenstva tohoto družstva za činnost, jež souvisela se sjednáním mj. také předmětných smluvních ujednání s obchodní společnosti A.Z.A.P. Jak vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 14 Cmo 336/2012, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k zamítnutí žaloby, neúspěch žalobce vyplýval zejména na jeho nedostatečném tvrzení vzniku škody jako důsledku porušení povinnosti žalovaných, neboť břemeno tvrzení i důkazní nesla právě strana žaloby. Díky tomu, že žalobce svůj nárok vůči žalovaným (obviněným) neprokázal, resp. jej ani perfektně netvrdil v občanskoprávním, nelze vyloučit trestní odpovědnost obviněných v řízení trestním. Z pohledu norem trestního práva, resp. konkrétní skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zákona, musí soudy při posuzování viny obviněných vyřešit samostatně všechny skutečnosti, které jsou rozhodné pro naplnění všech znaků tohoto trestného činu, jak se v předmětné trestní věci také stalo.
Ještě k otázce vytýkané absence znaku „bezprostřednosti“ u pokusu trestného činu Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že nárok na úhradu smluvní pokuty obchodní společnost A.Z.A.P. uplatnila, jen o něm doposud nebylo rozhodnuto, a to díky formálnímu pochybení v určení osoby rozhodce. Až do současné doby tudíž reálně hrozí určení povinnosti SBD Trutnov plnit smluvní sankci dohodnutou ještě obviněnými v postavení představenstva. Tato skutečnost jen umocňuje správnost právního posouzení subjektivní stránky žalovaného trestného činu soudy nižších stupňů, ale též znaku bezprostřednosti, jehož absenci dovolatelé namítali. Na případnou možnost použití moderačního práva soudu ve smyslu §301 obchodního zákoníku v dané věci nelze vůbec brát žádný zřetel, neboť soud v těchto případech vždy zvažuje postavení smluvních stran v době vzniku smlouvy a její obsah včetně případného zajištění ve formě sjednání smluvní pokuty při současném zachování principu rovnosti stran zejména v obchodních vztazích, v nichž obecně podle dřívější právní úpravy účinné v době činu nebylo možné použít ustanovení §49 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o právních úkonech uzavíraných v tísni (srov. §267 odst. 2 obchodního zákoníku). V předmětném případě je stejně těžce představitelné uvažovat o stavu tísně na straně SBD Trutnov v době, kdy jeho představenstvo schvalovalo a podepisovalo předmětné dohody obsahující zřetelně nevýhodné podmínky pro družstvo.
Nejvyšší soud tedy na podkladě dovolání obviněných na podkladě trestního spisu neshledal žádné porušení procesních ustanovení týkajících se vyloučení soudců z projednávání této trestní věci, ani hmotně právních ustanovení trestního zákona a obchodního zákoníku účinných v době spáchání činu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně proto netrpí vadami, k jejichž nápravě jsou určeny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. řádu. Dovolání obviněných proto Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu