ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.397.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 397/2015-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2015 o dovoláních, která podali obvinění G. H. , a M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 55 To 243/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 177/2013, takto:
I. Z podnětu dovolání obviněné M. H. se podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu ohledně této obviněné zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 55 To 243/2014, a to v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněné podané proti výroku o vině trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a proti výroku o trestu, vysloveným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 1 T 177/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného G. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 1 T 177/2013, byli v bodě 1) obvinění G. H. a M. H. uznáni vinnými zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě 2) obviněná M. H. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Za to byl obviněnému G. H. uložen podle §220 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Obviněné M. H. byl uložen podle §220 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku podmíněně odložený podle §81odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Dále byl obviněné uložen trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporacích a družstvech na tři roky.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 55 To 243/2014, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci napadli oba obvinění v zákonné lhůtě dovoláním (a to jedním podáním) prostřednictvím společného obhájce Mgr. Jaroslava Macka, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Svůj mimořádný opravný prostředek oba obvinění směřovali proti výroku o vině i o trestu.
Upozornili na to, že u trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 tr. zákoníku je třeba pachateli úmyslné zavinění prokázat. Obvinění však vyjádřili svůj názor, že závěr nalézacího soudu o jejich úmyslném zavinění z provedeného dokazování nevyplývá a je nelogický, odmítli také, že by byli s případným následkem, tedy se škodou způsobenou obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o. srozuměni. Namítli, že k úmyslnému porušení povinnosti spravovat majetek této obchodní společnosti neměli žádný motiv či pohnutku, neboť tato představovala jediný zdroj jejich příjmů a měli proto zájem na jejím fungování. Zdůraznili, že pokud nalézací soud hodnotil jejich jednání jako nepřiměřené obvyklému podnikatelskému riziku, pak měl jejich jednání kvalifikovat podle §221 tr. zákoníku, kdy pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačuje zavinění ve formě hrubé nedbalosti.
V další části dovolací argumentace obviněná M. H. vyjádřila svůj nesouhlas s právním posouzením jejího jednání ve vztahu k účetnictví obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o. jako trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Poukázala na nelogičnost, když na jedné straně se měla ve spolupachatelství dopustit jednání, v jehož důsledku měla být způsobena škoda společnosti Han TRUCK, s.r.o. ve výši cca 6 milionů korun, kdy o této částce obviněná provedla účetní zápis a na straně druhé je jí kladeno za vinu, že v účetních knihách, zápisech či dokladech uvedla nepravdivé či hrubě zkreslené údaje. Pozastavila se následně nad tím, jak je tedy možné, že nalézací soud vycházel z těchto údajů jako z důkazního pramene, pokud bylo o předmětných finančních transakcích společnosti účtováno, nemohlo dojít ke zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Jak dále upozornila, v nalézacím řízení nebylo prokázáno, že by předmětné příjmové a výdajové doklady v účetnictví při předání finančnímu úřadu chyběly.
Závěrem svého dovolání obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 55 To 243/2014, stejně jako rozhodnutí Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 1 T 177/2013, aniž by navrhli další postup ve věci.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové.
Ta nejprve připomněla, že podstatou trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku je jednání, kterým vzniká škoda na cizím majetku, přičemž se však nepožaduje, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil, nebo získal jinou výhodu. Z hlediska subjektivní stránky je vyžadováno úmyslné zavinění pachatele, postačí však úmysl eventuální. Úmysl se přitom musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se dále věnovala výkladu pojmu „srozumění“ pachatele u eventuálního úmyslu, přičemž podle jejího přesvědčení v projednávané věci ze všech skutkových okolností jednoznačně vyplývá volní vztah obou obviněných ke způsobení následku ve formě majetkové ztráty ve výši 6.138.000 Kč. Oba totiž v rámci obchodního vedení obchodní společnosti Han TRUCK s.r.o. provedli nepřiměřeně rizikovou investici, kdy kromě ostatních nepříznivých okolností celé transakce již samotná smlouva obsahovala ustanovení o smluvní pokutě pro kupující stranu v případě, že nebude zaplacena celá kupní cena. Přitom obchodní společnost nebyla finančně zajištěna natolik, aby mohla splnit tento požadavek strany kupující. Jednalo se tak ze strany obviněných o provedení nepřiměřené rizikové investice nejen v oblasti pro ně odlišného předmětu obchodování, ale též vzhledem k obecně problematickému prostředí, z něhož pocházeli zástupci druhé smluvní strany. V důsledku jejich požadavku na naplnění sankčního ustanovení kupní smlouvy nakonec došlo k propadnutí vyplacených záloh ve výši 6.138.000 Kč. Srozumění obviněných se způsobením této majetkové škody proto jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování a státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství odmítla možnost spáchání tohoto skutku z hrubé nedbalosti.
Námitky obviněné M. H. ohledně nesprávného právního posouzení skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku považovala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za důvodné. Již ze samotné právní věty je zřejmé, že soudy si náležitě neujasnily, kterou ze dvou zákonných variant charakteru údajů v účetnictví, (nepravdivé nebo hrubě zkreslené) považovaly za naplněnou. Pokud se podkladem skutku stalo zjištění, že k předání uvedených záloh druhé smluvní straně skutečně došlo, a že prodávající nevyhotovil o jejich převzetí žádný doklad, pak ani nemohly být zahrnuty do účetnictví obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o. Podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství by potom bylo možné účetnictví označit za neúplné a tedy zkreslené, nikoli však za obsahující nepravdivé údaje. Za této situace však současně upozornila na absenci zavinění obviněné. Výplata záloh v hotovosti byla totiž v účetnictví zaznamenána a doklady o jejich převzetí druhá smluvní strana nedodala, tudíž se nemohly objevit v účetnictví. Dále vyjádřila pochybnosti, zda i přes neexistenci příslušných výdajových dokladů by jejich nesprávným zaúčtováním mohlo dojít k ohrožení majetkových práv jiného, pokud předmětná obchodní transakce měla skutečně proběhnout, tj. nejednalo se o fiktivní ujednání, a v dokončení zabránil nedostatek finančních zdrojů obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o. Podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství je z těchto důvodů trestní postih obviněné za přečin podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku nepřípadný. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného G. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby z podnětu dovolání obviněné M. H. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obvinění G. H. a M. H. podali svá dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou obecně přípustná [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Skutek označený pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spočíval ve stručnosti v tom, že oba obvinění společně, G. H. jako zaměstnanec na pozici ředitele obchodní společnosti Han TRUCK, s. r. o., s vědomím a souhlasem své manželky a jediné jednatelky obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o., M. H., na základě udělené plné moci uzavřel dne 28. 12. 2010 v B. se společností TRG. PRED. NA VELIKO I MALO AGRO COMMERC, se sídlem ul. Haxhi Zeka 12, Kosovská republika, jako prodávající zastoupené osobou B. B., dlouhodobou smlouvu č. … na dodávku kukuřice, jíž zavázal společnost Han TRUCK, s. r. o., k odběru celkem 2.500 tun kukuřice za cenu 208 EUR za 1 tunu a to do 30. 7. 2011, dále v uvedené smlouvě zavázal společnost Han TRUCK, s.r.o. k úhradě zálohy na kupní cenu kukuřice, pro případ nepřevzetí zboží společností Han TRUCK, s r.o. podle podmínek této smlouvy také přijal povinnost uhradit smluvní pokutu odpovídající finanční záloze, následně si nechal G. H. s vědomím a souhlasem M. H. jako osoby odpovědné za obchodní vedení společnosti Han TRUCK, s.r.o., postupně vyplatit hotově z pokladny společnosti Han TRUCK, s. r. o., proti 19 výdajovým pokladním dokladům číslo … až …, celkovou částku ve výši 6.138.000 Kč, kterou předal v období od prosince 2010 do dubna 2011 při opakovaných platbách v hotovosti bez přijetí jakýchkoli dokladů potvrzujících jejich přijetí osobám kosovské národnosti, přičemž v důsledku neuhrazení zbytku kupní ceny za nasmlouvané množství kukuřice mělo dojít ke vzniku nároku prodávající strany na zaplacení smluvní pokuty vůči společnosti Han TRUCK, s.r.o., a to formou zápočtu proti již vyplacené záloze na kupní cenu kukuřice, tedy fakticky k propadnutí vyplacené zálohy ve výši 6.138.000 Kč, kdy G. H. uzavřel smlouvu č. … na dodávku kukuřice a M. H. jako jednatelka společnosti Han TRUCK, s.r.o., dala souhlas k vyplacení částky 6.138.000 Kč z pokladny společnosti v době, kdy společnost Han TRUCK, s.r.o., již měla závazky po splatnosti vůči svým věřitelům, zejména vůči společnosti Technické služby Jeseník, a. s., IČ: 64610063, se sídlem O. Březiny 168, Jeseník, ve výši 403.166 Kč za odebrané pohonné hmoty v červnu až srpnu 2010, dále uvedenou smlouvu uzavřeli a částku 6.138.000 Kč jako zálohu z pokladny společnosti Han TRUCK, s.r.o., vyplatili s vědomím toho, že společnost Han TRUCK, s.r.o., vykonávala svou podnikatelskou činnost v oblasti stavebních činností a dopravy, v minulosti nikdy neobchodovala s potravinářskými komoditami, tedy uskutečnili tuto obchodní transakci zcela mimo svou obvyklou podnikatelskou činnost a bez jakýchkoli zkušeností s obchodem se zemědělskými plodinami se zahraničím, a v době uzavření smlouvy si jak G. H. jako ředitel společnosti, tak M. H. jako jednatelka společnosti museli být vědomi skutečnosti, že společnost Han TRUCK, s.r.o., vlivem zhoršující se hospodářské situace nebude mít prostředky na úhradu zbytku kupní ceny za dodávku kukuřice, přitom i když zaplatili zálohu na kupní cenu kukuřice, splnění závazku obchodního partnera z Kosova v podobě dodání sjednaného množství kukuřice neměli řádně zajištěno, a poté, co také k dodání kukuřice ze strany prodávajícího nedošlo, nepožadovali po něm vrácení již zaplacené zálohy 6.138.000 Kč, tuto ani nevymáhali zpět z důvodu požadavku druhé smluvní na zaplacení smluvní pokuty, a tímto svým jednáním způsobili společnosti Han TRUCK, s.r.o., škodu ve výši 6.138.000 Kč.
Uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku či jiné skutkové okolnosti. Může být naplněn zejména tehdy, pokud skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu, ale ani ostatních důvodů taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. řádu, nemůže být napadán proces dokazování včetně způsobu jejich hodnocení soudy prvního a druhého stupně. Provádění důkazů je totiž upraveno v procesním předpisu trestního práva, zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Dovolací soud je proto vázán těmi skutkovými závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, samozřejmě pokud jsou jejich podkladem zjištění vyplývající z obsahu provedených důkazů.
V projednávané trestní věci to ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Jeseníku znamená, že se oba obvinění společným jednáním dopustili jednání, jak je zaznamenáno v této části rozsudku a blíže rozvedeno v jeho odůvodnění. Oba obvinění shodně vznesli výhrady proti naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku v úmyslné formě. Konkrétně soudům obou stupňů vytkly, že pro závěr o jejich úmyslném zavinění nemají podklad v provedeném dokazování. Zopakovali svou obhajobu v tom smyslu, že naopak měli zájem zlepšit finanční situaci obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o., nikoli ji poškodit, neboť by tím fakticky způsobili újmu také sobě. Obviněná totiž byla jedinou společnicí tedy majitelkou obchodního podílu a úvahy soudu o úmyslném poškozujícím jednání označili oba odvolatelé za zcela nelogické. Přitom samy soudy hodnotily předmětnou situaci jako „nepřiměřenou obvyklému podnikatelskému riziku“, což by podle jejich přesvědčení svědčilo o zavinění ve formě hrubé nedbalosti.
Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost za uvedený trestný čin vyžaduje úmyslné zavinění pachatele, postačí však i úmysl nepřímý §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Na tomto místě lze připomenout, že zavinění ve formě nepřímého úmyslu ve vztahu k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, je možné dovodit i v případech, kdy cílem pachatelova jednání bylo dosažení jiného možného výsledku z hlediska trestního práva nevýznamného a eventualita vzniku následku uvedeného v trestním zákoně mu byla nepříjemná. Jestliže pachatel věděl, že v důsledku jeho jednání může stejně tak namísto zamýšleného výsledku nastat následek uvedený v trestním zákoně, jež mu je nepříjemný, přičemž nepočítal s žádnou konkrétní skutečností, která by takovému vývoji zabránila, a přesto tak jednal, neboť nechtěl ani za cenu tohoto rizika od svého záměru ustoupit, byl s takovým následkem srozuměn ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona (srov. rozhodnutí č. 3/2006 Sb. tr. rozh.).
Ze stručného připomenutí konkrétních dovolacích námitek tedy vyplývá, že ačkoli oba obvinění brojí proti naplnění subjektivní stránky, která představuje jeden ze zákonných (hmotně právních) znaků skutkové podstaty přečinu podle §220 odst. 1 tr. zákoníku, fakticky odmítají procesní postup soudů – tedy hodnocení obsahu provedených důkazů, jež upravuje ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že úmyslné zavinění u základní trestní sazby citovaného přečinu znamená, že jeho pachatel si musí být vědom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a současně je alespoň srozuměn se způsobením nikoli malé škody, tj. nejméně 25.000 Kč. Obvinění však způsobili celkovou škodu převyšující hranici velké škody, která podle §138 odst. 1 tr. zákoníku činí nejméně 5.000.000 Kč. K naplnění tohoto kvalifikovaného znaku přísnější trestní sazby podle §220 odst. 3 tr. zákoníku však postačí zavinění z nedbalosti. Rozhodná skutková zjištění přitom jednoznačně svědčí o jednání úmyslném, a to přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], jak správně upřesnil soud druhého stupně, neboť okresní soud použil v odůvodnění subjektivní stránky pouze označení „úmysl“ bez konkrétního rozlišení. Je nutné zdůraznit, že soudy obou stupňů věnovaly v odůvodnění svých rozhodnutí poměrně značnou pozornost právě okolnostem, z nichž bylo možné posoudit zavinění obou obviněných (viz str. 25 rozsudku okresního soudu a str. 5 napadeného usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud nepovažuje za nutné znovu opakovat všechny zjištěné skutečnosti, na něž soudy obou stupňů poukázaly, neboť nepřímý úmysl u obou dovolatelů je z obsahu soudních rozhodnutí zcela zřejmý. Nelze proto akceptovat obhajobu obviněných založenou na jejich snaze vylepšit finančních situaci obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o., jejímž jménem byla předmětná kupní smlouva uzavřena, neboť pokud tak činili zjištěným způsobem, musel jim být zřejmý reálně hrozící škodlivý následek v propadnutí vyplacení finanční zálohy. Vstoupili totiž do smluvního vztahu s pro ně neznámou osobou, jméno B. B. neprochází ani žádnou databází Kosovské republiky, s neznámou ani fakticky neexistující obchodní společností, navíc z této dosud velice rizikové oblasti Evropy, bez jakéhokoli ověření jak jmenovaného zástupce, tak samotné firmy v zemi jejich údajného bydliště a sídla. Uzavřeli obchodní dohodu na koupi komodity, s níž neměli dosud žádnou podnikatelskou zkušenost ani na vnitřním trhu České republiky, bez finančního zajištění navíc cena za zboží byla vyšší než v té době obvyklá. Přesto předali v hotovosti poměrně značné finanční částky, aniž by požadovali alespoň doklad o převzetí a v neposlední řadě přistoupili na uplatnění již tak nevýhodné smluvní sankce, přestože zjevně druhá smluvní strana porušila svůj smluvní závazek. Za této situace skutečně nelze uvažovat jinak, než že oba obvinění museli být nejméně srozuměni se vznikem škody spočívající ve ztrátě finančních prostředků z majetku obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o., který měli povinnost spravovat a opatrovat. Zjištěné jednání obviněných za okolností, které je provázelo, skutečně nelze považovat za „přiměřené podnikatelské riziko“ či dokonce „snahu zlepšit finanční situaci“ této obchodní společnosti, jak se oba dovolatelé snaží tvrdit ve svém mimořádném opravném prostředku, neboť se vymyká „zdravému rozumu“. O nedbalostní formě zavinění proto v daném případě nelze vůbec uvažovat a to ani v míře nedbalosti hrubé.
Je dále nutné nad rámec dovolacích námitek obviněných zdůraznit povinnost obou obviněných opatrovat či spravovat majetek společnosti Han TRUCK, s.r.o. vyplývající u obviněné M. H. z jejího postavení, kdy byla jediným jednatelem i společníkem této obchodní společnosti a měla tedy zákonem stanovenou povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře v době činu vyplývající z ustanovení §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Navíc obviněná byla podle výpisu z obchodního rejstříku oprávněna jednat jménem uvedené obchodní společnosti samostatně v plném rozsahu, tudíž byla nejen povinna spravovat její majetek s náležitou péčí a v souladu s jejími zájmy, ale odpovídala též za škodu způsobenou porušením této své povinnosti (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 Tdo 638/2007). U obviněného G. H. lze tuto povinnost dovodit jako povinnost zaměstnance při ochraně majetku jeho zaměstnavatele a hospodaření s ním (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 15 Tdo 1316/2006, publikované pod č. 25/2008 Sb. rozh. tr.) Zároveň lze připomenout tzv. oddělenost majetku obchodních společností od majetku jejich společníků. Charakteristickým znakem právnických osob, tedy také společnosti s ručením omezením, je právě jejich majetková samostatnost. [V době spáchání činu ve smyslu ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2012, (dále „obchodní zákoník“), nyní podle §1 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o obchodních korporacích“)]. V důsledku přísného oddělení majetku společníka, a to i když je jediným společníkem ve smyslu §132 odst. 1 obchodního zákoníku (nově podle §191 odst. 1 zákona o obchodních korporacích), nelze ztotožňovat majetek obou těchto zcela samostatných subjektů, tj. fyzické osoby společníka na jedné straně a společnosti s ručením omezeným jako právnické osoby na straně druhé. Majetková práva společníků spočívají zpravidla v podílu na přímém zisku, případně v hodnotě obchodního podílu obchodní společnosti při jeho převodu. Totéž platí také pro akciovou společnost pro vztahy dokonce jediného, resp. stoprocentního akcionáře k akciím. Majetky obou těchto subjektů jsou si vzájemně cizí, není proto vyloučeno spáchání trestného činu zpronevěry fyzickou osobou, která je společníkem ke škodě obchodní společnosti, v níž je např. i jediným společníkem. Za závazky společnosti s ručením omezeným společníci neručí, nebo ručí jen omezeně, nemohou tak být přímo poškozenými osobami v případě trestné činnosti páchané na majetku společnosti. Jinými slovy, pokud je způsobena škoda na majetku právnické osoby, není takovým činem současně poškozen majetek fyzické osoby, která je společníkem nebo akcionářem poškozené společnosti (srov. především usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 294/2009, publikované pod č. 41/2010 Sb. rozh. tr., dále rovněž rozhodnutí č. 18/2006 a č. 26/2007 Sb. rozh. tr.).
Právní kvalifikace skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně proto zcela odpovídá příslušnému ustanovení hmotného práva (zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku) a Nejvyšší soud neshledal důvodnost podaného dovolání v tomto rozsahu. Konkrétní výhrady obou obviněných přitom nevytýkají právní vadu, ale jsou založeny výhradně na odmítnutí viny vyslovené Okresním soudem v Jeseníku, s níž se ztotožnil i Krajský soud v Ostravě. Ze strany dovolatelů se jedná o polemiku se způsobem, resp. s výsledkem hodnotícího procesu obsahu důkazů provedených v hlavním líčení a tudíž tuto část dovolání ani nelze podřadit uplatněnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že obviněný G. H. byl odsouzen pouze za citovaný zločin, odmítl Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, tj. jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu, byť se nad rámec dovolacího přezkumu ve stručnosti vyjádřil k namítané vadě.
K opačnému názoru dospěl Nejvyšší soud u skutku popsaného v bodě 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který spočíval v tom, že obviněná M. H. jako jediná jednatelka obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o. v období nejméně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2011 řádně nevedla a ani nezajistila řádné vedení účetních knih, zápisů či jiných podkladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o., zejména tím způsobem, že ačkoliv provedla zúčtování výplaty hotovosti v celkové částce 6.138.000 Kč z pokladny této obchodní společnosti a předání těchto hotovostí osobám kosovské národnosti na základě příjmových a výdajových pokladních dokladů v účtové třídě 1 – zásoby, tak v účetních knihách chybí příjmové pokladní doklady č. … až … a výdejové pokladní doklady č. … až …, které byly podkladem pro takový zápis a které mají dokumentovat úhradu zálohy na nákup kukuřice a převod finanční hotovosti z pokladny společnosti Han TRUCK, s.r.o. směrem ke společnosti TRG. PRED. NA VELIKO I MALO AGRO COMMERCE, se sídlem Haxhi Zeka 12, Kosovská republika, čímž významným způsobem zkreslila správnost vykázaného účetního hospodářského výsledku společnosti Han TRUCK s.r.o., v důsledku čehož nebyl skutečný stav z účetní agendy zjistitelný, a tímto svým jednáním mohla ohrozit majetková práva jiného, zejména nárok věřitele – obchodní společnosti Technické služby Jeseník a.s., IČ: 64610063, se sídlem O. Březiny 168, Jeseník, který eviduje za společností Han TRUCK, s.r.o. neuhrazenou pohledávku ve výši 403.166 Kč za odebrané pohonné hmoty v měsících červen až srpen 2010.
Již při zkoumání popisu skutkových okolností je zřejmé, že v bodě 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byla v podstatě zahrnuta i ta část jednání, z níž soudy vyvodily trestní odpovědnost obou obviněných skutkem pod bodem 1) výroku o vině, tedy že ačkoliv byly předány a zaúčtovány výplaty záloh v hotovosti v celkové výši 6.138.000 Kč, nebyly následně do účetní dokumentace obchodní společnosti Han TRUCK, s.r.o. zařazeny výdajové pokladní doklady číslo … až … dokladující převzetí těchto finančních prostředků za účelem jejich řádného zpracování. To znamená, že fakticky je obviněné v obou bodech výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně kladeno za vinu alespoň zčásti totožné jednání spočívající v neopatření příjmových dokladů od prodávající strany ve výši odpovídající vyplaceným zálohám na dodávku kukuřice. Vzhledem k této okolnosti, tedy že uvedené jednání bylo kvalifikováno již trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nepřichází v úvahu jeho další postih podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Obviněná tudíž důvodně ve svém dovolání namítla, že za situace, kdy nebyly předmětné příjmové doklady vůbec zástupcem prodávající strany vydány, nemohla je zařadit do účetnictví obchodní společnosti Han TRUCK s.r.o. V tomto ohledu se oba skutky překrývají. V této souvislosti je možné rovněž soudům vytknout, že ve skutkových okolnostech vyjádřených pod bodem 2) výroku o vině označily za chybějící také příjmové doklady … až …, ačkoli se netýkají předmětného jednání, pro něž byla obviněná stíhána. Dále je nutné ve vztahu k těmto příjmovým pokladním dokladům upozornit na vyjádření znalkyně z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence a ekonomická odvětví různá se specializací daně Ing. Lenky Vyhlídalové, která ve svém znaleckém posudku uvedla, že ačkoliv předmětné příjmové účetní doklady absentují, finanční prostředky v odpovídající hodnotě byly společnosti Han TRUCK, s.r.o. vráceny (viz znalecký posudek na č. l. 104 tr. spisu). Nejde však o takové pochybení, které by mohlo samo o sobě vyvolat důvod ke kasaci napadených rozhodnutí.
Přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku spáchá ten, kdo v účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Uvedený dovětek „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“ u trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku se vztahuje nejen k alinea 3, ale i k alinea 1 a 2, a proto je třeba prokázat tento znak a vyjádřit jeho naplnění jak ve skutkové tak i v právní větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 897/2005, publikované pod č. 54/2006 Sb. rozh. tr.). Navíc soudní praxe vychází z potřeby vždy zvažovat důsledek, k jakému fakticky vedlo porušení předpisů o účetnictví, zejména zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších zákonů, právě pro ohrožení majetkových práv nebo ohrožení včasného a řádného vyměření daně. Sama znalkyně v dané věci konstatovala, že výplata záloh v hotovosti zaúčtována byla, chyběly „jen“ odpovídající doklady o přijetí těchto výdajů druhou stranou smlouvy uzavřené za účelem nákupu kukuřice. Z dosavadních výsledků dokazování proto jednoznačně nevyplývá, že nezařazení předmětných příjmových dokladů do účetnictví obchodní společnosti skutečně mohlo vést k ohrožení majetkových práv jiného, resp. soudy označeného věřitele – obchodní společnosti Technické služby Jeseník a.s.
Rovněž je třeba přisvědčit názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, že i tzv. právní věta týkající se sporného skutku obsahuje obě alternativy objektivní stránky přečinu, tj. jak „nepravdivé“ tak i „hrubě zkreslené“ údaje. Jedná se o další nejasnost, jež zpochybňuje právní posouzení skutku a i v tomto ohledu není možné považovat výrok o vině za správný a zákonný, navíc vzniká velká pochybnost o existenci zavinění obviněné, jak správně podotkla státní zástupkyně ve svém vyjádření.
Již z popisu tohoto skutku je zřejmé, že si již soud prvního stupně náležitě neujasnil nezbytné skutečnosti, které byly rozhodné pro možnost právního posouzení žalovaného jednání obviněné M. H. ve vztahu k naplnění všech znaků objektivní i subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku podřadila dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídající hmotně právní námitky, mohl Nejvyšší soud přezkoumat napadenou část usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícího řízení včetně výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu. Přitom shledal výhrady obviněné důvodnými, neboť soud druhého stupně nenapravil pochybení okresního soudu v rámci odvolacího řízení, ačkoli obviněná vytkla vady v hmotně právním posouzení tohoto skutku již ve svém řádném opravném prostředku.
Nejvyšší soud proto na podkladě podaného dovolání obviněné M. H. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu ohledně této obviněné napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 55 To 243/2014, a to v části, v níž bylo zamítnuto její odvolání proti výroku o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a proti výroku o trestu, vysloveným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 1 T 177/2013. Současně Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 2 tr. řádu všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Přestože zjištěná vada se týká již rozsudku soudu prvního stupně, považuje Nejvyšší soud za vhodné v rámci rychlosti řízení, přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Ve věci zřejmě nebude nutné provádět rozsáhlé dokazování, soud druhého stupně v rámci nového odvolacího řízení může rozhodnout o této části žalovaného jednání na podkladě dosud opatřených a provedených důkazů, případně je může doplnit v nezbytné míře, pokud bude takový postup považovat za nezbytný. V rámci nového projednání a rozhodnutí věci je přitom soud vázán právním názorem vysloveným v tomto usnesení a rovněž je povinen respektovat zásadu zákazu reformationis in peius (§265s odst. 1, 2 tr. řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. května 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová