ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.565.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 565/2015-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 o dovolání, které podal obviněný R. N. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 12 To 350/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 113/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 3 T 113/2014, byl obviněný R. N. uznán vinným přečinem pletich při veřejné dražbě podle §258 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že s další osobou dne 26. 4. 2011 v době mezi 12:00 až 13:00 hodinou v K. , v ulici K. , v budově Okresního soudu Kolín, před začátkem konání veřejné dražby vedené v rámci exekuční věci, konané pod sp. zn. 14 E 142/2007 ohledně ideální poloviny rodinného domu čp. .... v K.-S. , ul. P. , ideální poloviny stavební parcely č. ..... a pozemku – zahrady č. ....., vedených na LV č. .... pro katastrální území a obec S. u K. , nabídli L. V. , rozené O. , trvale bytem K. , V. , spolumajitelce druhé ideální poloviny těchto nemovitostí a dražitelce, která byla do této dražby přihlášena, že za úplatu 20 000 Kč pro každého z nich se oba zdrží podávání návrhů v předmětné dražbě, do které byli oba rovněž přihlášeni jako dražitelé. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §258 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze zamítl svým usnesením ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 12 To 350/2014, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl v celém rozsahu obviněný R. N. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Josefa Kantůrka, opřel je přitom o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný nejprve zpochybnil pravdivost výpovědi svědkyně L. V. , přičemž poukázal na to, že je hlavním důkazem v projednávané věci, přestože trpí vnitřními rozpory, jak ostatně potvrdil i soud prvního stupně. Obviněný popřel, že by vůči této svědkyni učinil nabídku ve smyslu obžaloby, s dotyčnou se v rozhodné době vůbec nebavil. V budově Okresního soudu v Kolíně byl za účelem koupi předmětné nemovitosti formou dražby, ovšem poté, co ještě na chodbě slyšel projev této svědkyně, rozhodl se od svého záměru ustoupit. Samotné dražby se poté přesto účastnil, neboť měl zaplacenou jistinu a nechtěl její průběh znevážit svojí nepřítomností, avšak neprojevil žádnou aktivitu. O dohodě, kterou se svědkyní L. V. uzavřel J. G. , obviněný nic nevěděl, což ostatně vyplývá i z výpovědi tohoto původně spoluobviněného.
Soudy podle jeho názoru hodnotily provedené důkazy selektivně, vybíraly si pouze ty části výpovědí svědků, které se jim „hodily“, ve zbytku je prohlásily za nevěrohodné.
Obviněný dále namítl, že jeho vina byla založena pouze na jediném důkazu – výpovědi svědkyně L. V. přesto, že bylo prokázáno, že s ní před konáním dražby ani poté nemluvil. Domáhal se tudíž zproštění obžaloby. Podle přesvědčení obviněného soud prvního stupně svůj závěr o vině založil na nevěrohodných důkazech a navíc jej neodůvodnil. Ve věci nebyla zjištěna souvislost mezi jednáním obviněného v postavení dražitele a ovlivnění dražby, ani žádání majetkového prospěchu za zdržení se návrhů při dražbě, tyto základní předpoklady vyvození jeho trestní odpovědnosti tudíž nebyly naplněny. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil, stejně jako řízení mu předcházející, a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Nejvyšší soud zjistil, že pro podání dovolání obviněným byly splněny všechny zákonné podmínky.
Svůj mimořádný opravný prostředek opřel obviněný o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Jeho prostřednictvím je tak v podstatě možné namítat, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, eventuálně nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 a násl. tr. řádu. Přestože některé procesní vady lze napravovat v rámci dovolacího řízení, nespadají sem otázky rozsahu a hodnocení dokazování. Navíc uvedené procesní pochybení musí být dovolatelem vytýkáno prostřednictvím jiných důvodů dovolání [např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], nikoli důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Argumentace obviněného, kterou se snažil podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, však nesměřovala proti hmotně právním vadám napadených rozhodnutí, ale spočívala výhradně na jeho nesouhlasu se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a se závěrem o jeho vině, k němuž soudy na jejich podkladě a svého způsobu hodnocení důkazní situace dospěly. Opakovaně přitom zpochybnil výpověď svědkyně L. V. , částečně i svědka J. Š. V samotném závěru své dovolací argumentace namítl absenci příčinné souvislosti mezi svým jednáním v pozici dražitele a ovlivněním dražby, tato námitka by mohla odpovídat hmotně právní podstatě uplatněného dovolacího důvodu, avšak obviněný ji založil na vlastní verzi skutkového stavu, kdy odmítl prokázání jakéhokoli jednání, kterým by žádal majetkový prospěch za to, že se zdrží podání návrhu v konané dražbě.
Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na to, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku pouze zopakoval shodné výhrady, které byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení, a učinil je též obsahem svého odvolání. Soud druhého stupně se s nimi však naprosto dostatečným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal, Nejvyšší soud v této souvislosti jen připomíná, že dovolání, v němž obviněný opakuje argumenty, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým způsobem, zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
K podanému dovolání proto lze stručně konstatovat, že Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí pečlivě zrekapituloval okolnosti rozhodné pro naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu pletich při veřejné dražbě podle §258 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ztotožnil se přitom se závěry soudu prvního stupně založenými na skutkových zjištěních, která mají zřejmou obsahovou spojitost s provedenými důkazy.
Pouze nad rámec dovolacího přezkumu tak lze konstatovat, že byť i méně aktivní role obviněného při jednání z další dražitelkou – L. V. , které v podstatě vedl původně spoluobviněný J. G. , směřovala k získání finančního prospěchu za odstoupení z dražby, jíž byl obviněný účastníkem. Jak vyplývá z protokolu o průběhu dražby založeném na č. l. 25 a 26 trestního spisu, o draženou nemovitost projevili zájem celkem tři osoby, kromě L. V. , obviněného R. N. též původně spoluobviněný J. G. v pozici jednatele právnické osoby JG – PRONEM s.r.o. Všichni tři pak složili požadovanou dražební jistotu. Po sdělení soudce o výši nejnižšího podání projevila jedinou aktivitu právě L. V. , v jejíž prospěch byl také udělen příklep. Další dva dražitelé se nijak v průběhu dražby neprojevili a nereagovali na výzvu soudce o možnost zvýšení ceny a tím i udělení příklepu ve prospěch nejvyšší nabídky. Z tohoto důkazu je tak evidentní, že obviněný R. N. byl jako dražitel subjektem splňujícím podmínky pachatelství, resp. spolupachatelství u daného trestného činu.
Skutková zjištění soudů ohledně průběhu komunikace i jednání jednotlivých dražitelů a osob je doprovázejících v budově okresního soudu před samotným konáním dražby, vyplývají z obsahu provedeného dokazování a nenesou žádné znaky deformace či záměrného zkreslování výsledků dokazování, jak se snažil obviněný naznačit ve svém dovolání. Výpověď svědkyně L. V. , která byla oslovena J. G. a požádána o finanční „odstupné“ z dražby, je sice stěžejním důkazem ve věci, nicméně nezůstala osamocena. Zásadní skutečnosti týkající se zejména komunikace J. G. s matkou obviněného R. N , vystavení uznání dluhu rovněž ve prospěch tohoto obviněného, který jí osobně diktoval své osobní údaje, potvrdil svědek J. Š. Soudy zhodnotily jednotlivé důkazy i ve vzájemném souhrnu při respektování zásad obecné logiky a dospěly k jedinému možnému závěru o vině obviněného R. N. , byť lze přiznat zřejmě významnější roli v požadavku na finanční odměnu za odstoupení z dražby jeho matce – svědkyni M. N. Vzhledem k zásadě obžalovací, jíž je ovládáno trestní řízení, však není možné rozhodovat o vině případného pachatele, který nebyl jako obviněný stíhán. V žádném případě však z provedeného dokazování nevyplývá, že by na straně svědkyně L. V. bylo možné spatřovat jakoukoli osobní zášť či snahu poškodit osoby původně spoluobviněných J. G. a R. N. , a tím zpochybňovat pravdivost jejího tvrzení ohledně žádosti o úplatu za odstoupení z dražby nemovitosti, o niž usilovala. Rovněž je z důkazu a hodnocení všech souvislostí zjevné, že obviněný, byť byl zřejmě nejméně aktivní, znal všechny podstatné okolnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným.
Nad rámec přesvědčivého odůvodnění rozhodnutí především soudem prvního stupně je možné k dovolací argumentaci obviněného shrnout, že soudy nižších instancí svým postupem nemohly naplnit dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nedopustily se žádného nesprávného hmotně právního posouzení skutku vyplývajícího z provedeného dokazování.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházející řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu