ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.578.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 578/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o dovolání, které podal K. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 4 To 15/2015, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 191/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. října 2014, sp. zn. 20 T 191/2013, byl obviněný K. R. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, který spáchal tím, že jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti KR Stav, spol. s r. o., jež byla plátcem daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím, vědom si svých povinností vyplývajících z ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), s úmyslem vyhnout se daňové povinnosti a získat daňovým únikem na úkor státu vlastní neoprávněný prospěch, záměrně nepodal za zdaňovací období měsíců listopad a prosinec 2010, leden, únor a duben 201l přiznání k dani z přidané hodnoty, přestože v uvedených zdaňovacích obdobích realizoval ve výroku o vině specifikovaná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku pro odběratele - obchodní společnost PL Trading Corporation, s. r. o., a celkem tak nepřiznal a neodvedl daň na výstupu ve výši 3 722 066 Kč.
Za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 1 T 54/2014, byl obviněný podle §240 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku soud podmíněně odložil výkon trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost uhradit v průběhu zkušební doby podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Okresní soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaného trestního příkazu a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu výkonu funkce jednatele v obchodních společnostech na tři roky a jednak v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně v neprospěch obviněného odvolání, které směřoval proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudkem ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 4 To 15/2015, napadenou část rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku soud obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na dobu šesti roků a v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud současně zrušil výrok o trestu uložený trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 1 T 54/2014, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný K. R. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání obviněný podal v rozsahu výroku o trestu, který mu byl uložen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Obviněný především projevil obecný nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který označil souhrnný trest odnětí svobody uložený mu soudem prvního stupně za mimořádně mírný.
Podle názoru obviněného odvolací soud při zdůvodnění zpřísnění původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný nesprávně argumentoval přitěžující okolností, která měla spočívat v tom, že obviněný se předmětné trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení vyplývajícího z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 2 T 21/2011. Učinil tak přesto, že tento trest byl obviněnému prominut na základě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Obviněný také vyjádřil přesvědčení, že důvodem pro zpřísnění trestu nemohla být ani generální prevence, protože každý případ je nutné posuzovat individuálně.
Ve zbylé části svého dovolání obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru obviněného nevyplývají tato zjištění z obsahu provedených důkazů a navíc z nich soudy obou stupňů vyvodily vadný právní závěr o úmyslné formě zavinění. Obviněný zopakoval svou obhajobu, že převzal funkční obchodní společnost KR Stav, spol. s. r. o., i „s účetním panem J. S.“, jemuž předával všechny daňové podklady. Účetní ale přestal plnit své povinnosti, nepodával přiznání k dani z přidané hodnoty a stal se pro obviněného nekontaktním. Na podporu své obhajoby obviněný poukázal na svůj dopis adresovaný Finančnímu úřadu v Novém Jičíně ze dne 17. 5. 2011 a na skutečnost, že svědek Mgr. P. P. st. potvrdil existenci osoby účetního J. S.. Současně obviněný kategoricky odmítl tvrzení státního zástupce a soudů obou stupňů, že měl při spáchání daňového trestného činu sehrát roli tzv. bílého koně. Podle obviněného obchodní společnost KR Stav, spol. s r. o., standardně fungovala, a pokud by ho účetní nepodvedl, nestál by před soudem.
Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou ve věci splněny formální podmínky konání dovolacího řízení, a zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Poté se Nejvyšší soud zabýval konkrétním obsahem dovolacích námitek z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který obviněný odkázal a jenž lze s úspěchem uplatnit v případech, kdy vytýkaná vada napadeného rozhodnutí spočívá v porušení hmotně právního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotně právních podmínek trestnosti. Totéž platí o vadném hmotně právním posouzení jiné skutkové okolnosti. Pro úplnost je nutné uvést, že skutkový stav věci je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V posuzované věci rozhodoval odvolací soud na podkladě odvolání, které v neprospěch obviněného podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně. Svůj řádný opravný prostředek přitom státní zástupce směřoval proti výroku o trestu, jenž považoval za nepřiměřeně mírný. Vzhledem k tomu, že výrok o trestu je oddělitelným výrokem, mohl soud druhého stupně přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k vytýkaným vadám uloženého trestu a k té části řízení, která napadenému výroku předcházela. Nešlo totiž o případ předpokládaný v ustanovení §254 odst. 2 tr. řádu, neboť zjištěná nepřiměřenost trestu neměla svůj původ ve výroku o vině, který nebyl napaden odvoláním. Odvolací soud tedy vůbec neposuzoval okolnosti významné pro rozhodnutí o vině obviněného a poté, co zrušil výrok o trestu v rozsudku soudu prvního stupně sám uložil obviněnému přísnější trest.
Touto procesní situací byl limitován též Nejvyšší soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení, neboť jeho rozsah se mohl omezit na výrok o trestu vyslovený odvolacím soudem. Nejednalo se totiž o případ, na který dopadá ustanovení §265i odst. 3 věta druhá tr. řádu, tj. existence vady výroku o vině, která by mohla mít vliv na správnost výroku o trestu. Za těchto podmínek se Nejvyšší soud nemohl zabývat námitkami obviněného, jimiž zpochybnil výrok o vině vyslovený rozsudkem soudu prvního stupně zejména poukazem na nedostatek úmyslného zavinění, a nesouhlasil se skutkovým zjištěním, jež se stalo podkladem odsuzujícího výroku. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto skutkové námitky, Nejvyšší soud by je odmítl jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. (Srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.)
Následně Nejvyšší soud zkoumal, zda námitky obviněného proti uloženému trestu svým obsahem naplnily zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, případně jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Dospěl k závěru, že všechny výhrady obviněného proti trestu stojí mimo rámec dovolacích důvodů a ani na jejich podkladě nelze napadené rozhodnutí v dovolacím řízení přezkoumat podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. řádu.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze sice namítat nesprávnost některých hmotně právních ustanovení týkajících se rozhodování o trestu, např. nesprávnou aplikaci pravidel ukládání souhrnného, úhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu. Nesprávné vyhodnocení kritérií uplatňujících se při ukládání výměry a druhu trestu, jak jsou uvedena v §39 až 42 tr. zákoníku, a uložení nepřiměřeně přísného (mírného) trestu však nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z taxativně vymezených důvodů. Námitky této povahy není možné s úspěchem uplatnit ani v mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je jinak přímo určen k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že obviněnému byl v dané věci uložen druh trestu, který zákon připouští, a to v rámci zákonem stanovené trestní sazby. Pouze na upřesnění a především vysvětlení úvah, jež vedly odvolací soud ke zpřísnění trestu, lze uvést, že tento soud nepovažoval za přitěžující okolnost podle §42 písm. p) tr. zákoníku dřívější odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 2 T 21/2011. Správně totiž konstatoval, že obviněnému byl prominut zbytek uloženého trestu na základě rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013 o amnestii. Okolnosti související se spácháním předcházející trestné činnosti odvolací soud zvažoval jen v rámci hodnocení osobnosti obviněného a takovému postupu nelze nic vytknout. Pokud totiž pachatel již v minulosti spáchal trestný čin, může soud ze zhodnocení konkrétních okolností předcházející a posuzované trestné činnosti a jejich vztahu vyvodit příslušné závěry, pokud jde o postoj pachatele ke společenským hodnotám chráněným trestním zákoníkem nebo o jeho sklony k páchání trestné činnosti. Může tak činit i v situaci, kdy ohledně minulého odsouzení již nastaly účinky zahlazení, tzn., kdy se na takovou osobu hledí, jako by nebyla trestána. K námitce obviněného, že odvolací soud nebyl oprávněn při úvaze o druhu a výměře trestu argumentovat generální prevencí, Nejvyšší soud připomíná, že účel trestních sankcí sice není v trestním zákoníku výslovně vyjádřen, ale z obecných zásad uvedených v §36 až 38 tr. zákoníku, speciálně pro tresty pak v §39 až 45 tr. zákoníku, lze dovodit, že jedním z hledisek pro stanovení druhu a výměry trestu je i jeho generálně preventivní účinek. Také trestněprávní naukou a soudní praxí uznávané pojetí účelu trestu je založeno na jednotě individuální a generální prevence. Odvolací soud tedy nepochybil, pokud u obviněného zvažoval i výchovný dopad trestu na společnost.
Po zjištění, že dovolání obviněného K. R. se opírá o námitky, které nepatří do okruhu dovolacích důvodů vymezených ustanovením §265b tr. řádu, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová