ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.662.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 662/2015-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2015 o dovolání, které podala obviněná E. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 239/2014, který rozhodoval jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 54/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné E. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná E. V. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 3 T 54/2012, uznána vinnou zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku (správně mělo být podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku). Uvedený zločin spáchala obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně tím, že dne 31. 5. 2012 v kasinu A. v P. předložila barmance T. R. padělanou bankovku nominální hodnoty 1 000 Kč, sériového čísla ........, opatřenou z obou stran nevýrazným nápisem „Tato bankovka je reklamní předmět“, a s úmyslem udat ji jako pravou a získat místo ní pravá platidla požádala o její rozměnění na bankovky nižší nominální hodnoty, aby je mohla použít ke hře na výherních automatech. Dále přibližně půl hodiny poté si obviněná objednala u téže barmanky nápoj v hodnotě 27 Kč, který zaplatila další padělanou bankovkou stejné nominální hodnoty i sériového čísla a se stejným nevýrazným nápisem sdělujícím, že jde o reklamní předmět. Barmanka opět přijala zmíněnou bankovku a vydala obviněné zpět pravé peníze, s nimiž se obviněná odebrala opět k výherním automatům. Asi v 18:15 hodin téhož dne obviněná znovu přistoupila ke stejné barmance a předložila jí v pořadí třetí padělanou bankovku, shodnou v uvedených parametrech s předchozími, a požádala o její rozměnění na bankovky nižších nominálních hodnot vhodných ke hře na výherních automatech. Barmanka přijala padělanou bankovku a rozměnila ji, obviněná se vrátila k výherním automatům a pokračovala ve hře. Teprve v tuto chvíli barmanka zkontrolovala pravost všech tří bankovek, které od obviněné obdržela, a zjistila, že jsou padělané. Ihned upozornila na tuto skutečnost obviněnou, která barmance nabídla, že jí přinese pravé peníze, avšak následně se pokusila uprchnout z místa činu a byla zadržena zaměstnancem ochranné služby.
Za uvedený zločin byl obviněné uložen podle §233 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 39 T 105/2012, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila poškozená T. R.
O odvolání obviněné podaném proti výše citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 239/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněná E. V. podala dne 14. 10. 2014 proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle obviněné soud prvního stupně rozhodl v rozporu s provedenými důkazy, neobjasnil úplně skutkový stav věci, nerespektoval zásadu „in dubio pro reo“ a z hmotně právního hlediska vadně posoudil skutek jako zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, ačkoli obviněná nevěděla, že bankovky jsou padělané. Navíc je získala do svého držení jako finanční výpomoc od muže, s nímž si vzájemně vypomáhali, takže i v případě, kdyby věděla o tom, že udává jako pravé reklamní napodobeniny bankovek, lze v jejím jednání spatřovat nanejvýš přečin udávání padělaných a pozměněných peněz podle §235 tr. zákoníku. Obviněná poukázala na ustálenou judikaturu, podle které je pro správné posouzení skutku jako trestného činu podle §235 tr. zákoníku nebo podle §233 tr. zákoníku rozhodující způsob nabytí padělaných pozměněných peněz pachatelem. Konkrétně zmínila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 796/2010, a rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 13. 10. 1920, sp. zn. Kr II 81/20. Další námitkou obviněná zpochybnila správnost závěrů soudů nižších stupňů o tom, že padělky bankovek udala úmyslně. Zopakovala svou obhajobu, že na jedno oko nevidí, a proto si nevšimla, že bankovky, které převzala od svého známého „M. “, jsou napodobeninami pravých bankovek, a nerozpoznala to ani později v přítmí herny, když jimi platila. Podle obviněné za tohoto stavu věci u ní nelze dovodit zavinění, a to ani ve formě nedbalosti. Obviněná navrhla Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a aby ji zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na povahu uplatněných námitek se nebude věcně vyjadřovat k dovolání obviněné E. V.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který obviněná E. V. odkázala, je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, když skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nemá znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, kdyby byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Jak vyplývá z uvedeného výkladu, uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá jen námitka obviněné, podle níž její jednání mělo být s ohledem na okolnosti nabytí padělků peněz posouzeno jen jako přečin udávání padělaných a pozměněných peněz podle §235 tr. zákoníku, a nikoli jako zločin, jímž byla uznána vinnou. Nejvyšší soud ovšem považuje tuto námitku za neopodstatněnou a uvádí k tomu následující.
Zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty. Naproti tomu přečinu udávání padělaných a pozměněných peněz podle §235 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé. Znak „jimiž mu bylo placeno jako pravými“ je naplněn tehdy, jestliže pachatel obdržel padělané nebo pozměněné peníze jako protihodnotu za prodanou věc, za poskytnutou službu nebo za jinou činnost, za kterou je obvyklé poskytnutí finanční odměny, přičemž v době, kdy mu bylo placeno, nevěděl, že dostává padělky, a zjistil to až později (shodně viz zhodnocení poznatků o soudní praxi publikované pod č. 29/1982, s. 208 a 209 Sb. rozh. tr.). Pokud by pachatel získal takové peníze jiným způsobem, např. darem, půjčkou, nálezem, krádeží a podobně, není naplněn citovaný zákonný znak a úmyslné udávání padělaných bankovek je na místě posoudit podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku.
Rozdíl mezi shora zmíněnými trestnými činy spočívá tedy v tom, že pachatel trestného činu podle §235 tr. zákoníku udá jako pravé padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, zatímco pachatel trestného činu podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku udá jako pravé padělané nebo pozměněné peníze, které získal jinak než tím, že mu jimi bylo placeno.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci, obviněná E. V. úmyslně v kasinu udala tři kusy nepříliš zdařilých padělků pravých bankovek nominální hodnoty 1 000 Kč, které jí byly bez jakékoli protihodnoty poskytnuty jako finanční výpomoc mužem, jehož zná pod přezdívkou „M. “. Jak obviněná uvedla ve své výpovědi, k předání těchto padělků peněz došlo u hlavního nádraží v P. , kde se potkala se zmíněným mužem a řekla mu, že nemá peníze na cestu domů, načež on jí předal dvě bankovky v nominální hodnotě 1 000 Kč, které pak udala barmance v herně (viz č. l. 16 trestního spisu). Za tohoto skutkového stavu věci nepřichází v úvahu právní kvalifikace jednání obviněné jako přečinu udávání padělaných a pozměněných peněz podle §235 tr. zákoníku, protože není naplněn jeden ze základních znaků této skutkové podstaty spočívající v tom, že padělané nebo pozměněné peníze se dostaly k pachateli jako protihodnota za poskytnuté plnění.
Správnost právní kvalifikace skutku spáchaného obviněnou pak nemůže zpochybnit ani její odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 796/2010. Toto rozhodnutí se totiž zabývalo naplněním zákonného znaku přečinu udávání padělaných a pozměněných peněz podle §235 tr. zákoníku vyjádřeného formulací „jimiž mu bylo placeno jako pravými“ ve skutkově zcela odlišné trestní věci, v níž nebyly pochybnosti o tom, že pachatel obdržel padělané peníze jako odměnu za poskytnuté protiplnění. Nejvyšší soud zde řešil jinou otázku, a to, zda je vyloučeno, aby pachatel spáchal uvedený přečin, a nikoli zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, i tehdy, jestliže jako pravé udal padělané nebo pozměněné peníze, které získal za neoprávněný prodej omamné nebo psychotropní látky (v daném případě pervitinu) jiné osobě.
Zbývající námitky obviněné E. V. směřující proti zjištění soudů nižších stupňů, že úmyslně udala padělané bankovky jako pravé, pak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jiným důvodům dovolání podle §265b tr. řádu. Obviněná jimi totiž fakticky brojí jen proti správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, z nichž vychází právní závěr o formě zavinění obviněné a která nelze přezkoumávat v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto jen stručně a nad rámec dovolání obviněné konstatuje, že závěr vyplývající z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož obviněná úmyslně udala padělané bankovky jako pravé, zcela odpovídá provedeným důkazům a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním. Napodobeniny bankovek, které obviněná udala v herně, totiž byly dostatečně kvalitní na to, aby za určitých okolností mohly být zaměněny s pravými bankovkami a v tomto konkrétním případě reálně plnily funkci platebního prostředku (obviněná jimi totiž platila v přítmí herny a předala je barmance zmuchlané, takže nebyl patrný reklamní nápis, jímž byly opatřeny). Na druhé straně ovšem nešlo o tak dokonalé napodobeniny, aby nebyly snadno odhalitelné za denního světla, zejména pokud byly zcela hladké a nepomačkané. Právě za takových okolností obviněná tyto bankovky sama získala (viz její výpověď na č. l. 16 trestního spisu). O tom, že obviněná věděla, že udává padělané bankovky, pak nepřímo vypovídá i její chování po činu, jak ho popsali svědci A. S. a T. R. Podle jejich shodných výpovědí obviněná nejdříve nabízela svědkyni T. R. , že jí přinese pravé peníze, a poté se snažila utéct.
Nejvyšší soud s ohledem na shora popsaná zjištění a právní závěry uzavřel, že dovolání obviněné E. V. se sice částečně opírá o námitky, které formálně odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale obsahově jsou neopodstatněné. Nejvyšší soud proto věcně nepřezkoumával napadené usnesení a pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu zamítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek
s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 6. 2015
JUDr. František P ú r y , Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á